Porodní bába
Katja Kettu
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294579/mid_porodni-baba-qjj-294579.jpg
4
482
482
Je pozdní léto roku 1944 a v oblasti Pečenga na severu Finska probíhá laponská válka. Nemanželská dcera ze šamanské rodiny, odmalička odsunutá na okraj společnosti, vykonává důležité povolání porodní báby. Její život, to jsou cesty v nočním mrazu, pach dezinfekce a krev. Všechno se však změní, když potká nacistického důstojníka Johannese, který se „na ni podívá, jak se ještě nikdy nikdo nedíval“, a bezhlavě se do sebe zamilují. Hrdinka pak z vlastní vůle následuje německé šiky do vojenských a vězeňských táborů, kde pomáhá jako polní zdravotní sestra. Zatímco dříve však děti vítala do světa, zde se z ní stává anděl smrti a nakonec i ji semelou nemilosrdná kola dějin. Příběh je ojedinělým ztvárněním palčivé a rozporuplné kapitoly v dějinách Finska, z níž dodnes některé rodiny nesou cejch. Kniha získala v roce 2012 významnou Runebergovu cenu, byla přeložena do více než deseti jazyků a na její motivy se natáčí i film.... celý text
Přidat komentář
Drsné, syrové, hodně působivé a uvěřitelné, bez patosu.
Nezdálo se mi vulgární, pod tím pojmem si představuji něco jiného, používání expresivních výrazů prostě k tomu příběhu patřilo. Život, válka, smrt, láska, vše až na dřeň.
Přiznávám, trochu jsem se ztrácela v těch špionech a zpravodajcích tajných služeb.
Na tuto knihu jsem dlouho hledala vhodná slova. Na jednu stranu celkem pozoruhodný příběh o lásce a ochotě překonat všechny překážky, na druhou stranu syrovost, hrubost, vulgarita... Někdy jsem měla opravdu chuť ji jen kvůli těm výrazům odložit. Před historií se sice nemají zavírat oči, ale i třeba až moc realistické popisy a pak zvěrstva, která musela podstoupit malá holčička... Opravdu nemám slov. Možná jako literatura faktu, ale jako román nejspíše ne. Ať ale každý posoudí sám...
Kniha o lásce, ale naštěstí ne červená knihovna. I když je příběh plný zla, krutosti, slabosti, je tu i láska, soucit, magická krása. Láska se neřídí rozumem, může být i zničující, když člověk miluje toho nesprávného. Ale dá si poručit? Vášeň, skoro až chorobná posedlost, vulgarity, to vše mě zpočátku zaskočilo, pak jsem si uvědomila, že je to jen absolutní upřímnost hlavní hrdinky, ona vede pomyslný dialog se svým milým a otvírá se až do hloubi duše.
Zcela úpřimně. Snažím se najít nějaké pozitivum, marně. Knihu jsem rozhodně neshltla jedním dechem. Přeskakování v čase mi nevadilo, naopak ve složitých souvětích a zvláštních slovosledech jsem se ztrácela. Vulgarismy (kdy já sama občas pro sprosté slovo nejdu daleko) mi opravdu vadily, protože byly zbytečné. Samozřejmě nelze popřít závažnost, krutost a činy války. A pokud mám hodnotit lásku, věrnost či souznění mezi "viloočkou" a jejím vysněným Johannessem, tak jsem ji jaksi nezaznamenala.
Zvlastni. Hodne zvlastni.
Je potreba cist se soustredenim.
Zanechala ve mne takovy zvlastni pocit. Na jednu stranu jsem se tezce zacitala, ale pak jsem ji cetla s velkou chuti.
Rozhodne jedna z tech, ktera cloveku utkvi v pameti.
No... dlouho jsem se rozhodovala, jak tento nevšední příběh ohodnotím. Na jednu stranu jsem se nutila do čtení, na tu druhou jsem některé stránky přímo hltala, protože to bylo něco nového, o čem jsem zatím ještě nikdy nečetla. Nakonec jsem se přiklonila ke 4 hvězdičkám.
Může obsahovat spoilery!
Sice jsem neočekávala romantický příběh, ale tohle bylo silné kafe, slabším povahám rozhodně nedoporučuju! Hlavní hrdinka je totálně poblázněná do naprosto bezcharakterního SS důstojníka Johannese, který je mi od začátku nesympatický (sukničkář, neustále zdrogovaný, a už jen ten fakt, že slouží Třetí říši - no posuďte sami). O takové té čisté lásce snad ani nemůže být řeč! Já to tam prostě necítila. V tomhle ohledu to ve mně neprobouzelo žádné emoce. Škoda.
Co mi ovšem vadilo, bylo, že se paní spisovatelka snaží za každou cenu, snad na každé druhé stránce, přirovnávat veškeré lidské pochody a předměty k pohlavním organům a pudům. "Pička, šulín," apod. To bylo nechutné a opravdu zbytečné. Polovinu si mohla ušetřit.
Kladně ale hodnotím to, že se nebála otevřeně mluvit o šokujících věcech, které se v táboře Titowka děly (znásilňování zajatkyň, potraty a hokusy pokusy - připomnělo mi to osud našich nebohých lidických žen, které skončily v Ravensbruku). Byl to prostě děs běs.
A tak jsem ráda, že aspoň tento příběh skončil dobře. Proto ta čtvrtá hvězdička :-)
PS: Přeskakování v čase mi nevadilo. Vždy jsem věděla, o koho nebo o co se jedná...
Příběh "vztahu" muže a ženy rozdílné kultury, nerovného vzdělání a postavení, v období války a v drsném prostředí německého zajateckého tábora. Nevím, zda to nazvat příběhem lásky. Asi ne. Kdyby se ti dva potkali na klidném místě v době míru, on by si jí ani nevšiml.
Na knize mi vadilo velké množství vulgárních výrazů. Pokud by byly použity v přímé konverzaci, budiž. Ale prolínaly se celou knihou a místy jich bylo fakt neskutečně mnoho, navíc kolikrát ze dvou vulgarit překladatelka vytvořila novou třetí. Chápu, že některé čtenářky z tohoto důvodu knihu odloží. Zpočátku mi vadilo přeskakování v čase, ale postupně jsem si zvykla a v příběhu se orientovala. Jazyková korektura zklamala. Sem tam jsem se v textu zarazila a musela větu přečíst několikrát, než mi došlo, že v ní nějaké slovo chybí.
Příběh samotný byl smutný. Těžká doba, hnusné místo. Autorka málo propracovala prostředí zajateckého tábora, v podstatě se omezila na sexuální zneužívání zajatkyň, provádění potratů a likvidaci vyňatých plodů. Toto prostředí ale přinášelo mnohem více hrůz. Kladně hodnotím napsaný doslov.
Celkově mám z knihy smíšené pocity. Vím, že podruhé ji už číst nebudu. Ještě zvažuji, zda se podívám na film natočený podle námětu této knihy, ale po zhlédnutí traileru k filmu dost váhám. Od knihy jsem čekala pecku, ze které si sednu na zadek. Nestalo se.
Drsný příběh z temného období, kde i přesto je láska. Těžko si představit, jak to mohli lidé přežít. Ale jsem ráda, že jsem si to přečetla. Velmi syrové a otevřené.
Není to jednoduché čtení, hnusná doba, hnusné prostředí a hlavní hrdinka se mi svou až přízemní živočišností, která ji morálně oslepovala, chvílemi hnusila taky. Na druhou stranu je to díky své otevřenosti a živelnosti podmanivá kniha, kterou je těžké odložit.
Ta kniha vás pohltí. Je syrová, odhaluje lidské touhy a zrůdnosti. A taky, jak se kvůli lásce dostanete v mžiku na hranu propasti...
Jednoznačně nejvíce živočišná, pudová a až živelná kniha! Umocněno místem a dobou! Neuvěřitelné čtení pro silné nátury. Žádná limča pro emočně ploché jedince. Syrovost a zrůdnost války ruku v ruce se zamilovaností a vyjadřováním tak "jak huba narostla".
Knihu jsem přečetla za jeden den. Asi to ani jinak nemohlo dopadnout. Je to jasný příklad smrtícího nedostatku komunikace. Ale bylo to opravdu krásné čtení.
Velmi sugestivně napsaný román mladé finské autorky, která za něj získala významné finské literární ocenění, Runebergovu cenu a který se stal literární senzací, určitě stojí za přečtení. Jen se čtenář musí připravit na drsné líčení zajateckého tábora, kde hlavní hrdinka knihy pomáhá jako zdravotní sestra a také na velmi otevřené erotické pasáže, které nejsou ostatně pro severskou literaturu ničím mimořádným. Drastické pasáže vyvažuje poetické líčení nádherné severské přírody a milostný vztah dcery šamanky, která je vysmívaná i respektovaná zároveň jako "porodní bába" a nacistického důstojníka Johannese. Přestože je příběh natolik zajímavý, že ho i přes velmi drsné pasáže určitě dočtete, je třeba většího soustředění u častého střídaní dějových rovin. Odměnou je pak mimořádný zážitek z knihy, kterou do poslední stránky prožíváte a rozhodně na ni hned tak nezapomenete.
Tahle kniha mne zpočátku vůbec nebavila a uvažovala jsem, že ji odložím. Na jednu stranu je zajímavé dozvědět se více o (alespoň pro nás) méně známé stránce druhé světové války, a je třeba ocenit bezpochyby pečlivou autorčinu přípravu ať už jde o historická fakta, tak i o laponské zvyky a tradice. Na druhou stranu se kniha, především její první polovina, velmi špatně čte a žádná z postav mi nebyla sympatická. Vadily mi naturalistické, vulgární scény a popisy, které byly místy až nechutné. Nemyslím teď krutosti v zajateckém táboře, ale spíše popisy různých tělesných pochodů, pachů a příval pejorativ. Útržkovité vyprávění několika postav kombinované s hlášeními "Ohnivé tváře" působí chaoticky a teprve v závěrečné části knihy jsem se v příběhu skutečně dokázala zorientovat. Animální pud poutající oba hlavní protagonisty také teprve v závěru knihy začíná alespoň trochu připomínat lásku, i když ani pak bych ho asi láskou nenazvala. Nejpůsobivější byl asi samotný doslov.
Toto bylo velké zklamání. Téma poutavé, zajímal mě příběh, ale vadil mi jazyk, kterým je kniha napsaná. A teď nemám na mysli ty expresivní výrazy (i když po pravdě nevím, jestli příběhu dávají něco navíc, jestli mají opodstatnění), ale styl vyjadřování jako takový. Celé mi to připadalo takové šroubované, chtěné, na efekt, nějak to drhlo. Byla jsem sice zvědavá, jak to s hrdiny dopadne, ale u knížky jsem prostě nedokázala vydržet kvůli stylu autorčina psaní.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Finsko finská literatura eutanazie posedlost nešťastná láska laponská válka (1944-1945)Autorovy další knížky
| 2015 |  Porodní bába |
| 2017 | Můra |
| 2016 | Sběratel dýmek |
| 2021 |  Vlčí růže |
| 2020 | Brloh |
Pribeh je zajímavý, ctivy. Autorka pouzivala prilis vulgarit. Tim mi kazila dojem z cetby. Davam 4 *.