Porodní bába
Katja Kettu
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294579/mid_porodni-baba-qjj-294579.jpg
4
482
482
Je pozdní léto roku 1944 a v oblasti Pečenga na severu Finska probíhá laponská válka. Nemanželská dcera ze šamanské rodiny, odmalička odsunutá na okraj společnosti, vykonává důležité povolání porodní báby. Její život, to jsou cesty v nočním mrazu, pach dezinfekce a krev. Všechno se však změní, když potká nacistického důstojníka Johannese, který se „na ni podívá, jak se ještě nikdy nikdo nedíval“, a bezhlavě se do sebe zamilují. Hrdinka pak z vlastní vůle následuje německé šiky do vojenských a vězeňských táborů, kde pomáhá jako polní zdravotní sestra. Zatímco dříve však děti vítala do světa, zde se z ní stává anděl smrti a nakonec i ji semelou nemilosrdná kola dějin. Příběh je ojedinělým ztvárněním palčivé a rozporuplné kapitoly v dějinách Finska, z níž dodnes některé rodiny nesou cejch. Kniha získala v roce 2012 významnou Runebergovu cenu, byla přeložena do více než deseti jazyků a na její motivy se natáčí i film.... celý text
Přidat komentář
Neskutečný zážitek! Autorce se dobře podařilo vystihnout veškerou hrůzu, která se za války odehrávala. Babí Jar poznamenává aktéry. Pro starší generaci může být zajímavé prožívat události očima nepřátel Sovětského svazu. Popisuje pocity Finů a Němců. Pohrdání nižší rasou je zde samozřejmé. Zacházení se zajatci jako s něčím méněcenným obecně tolerováno. Pokusy na nich jsou přece válečnou zvyklostí! Smrt je tu běžná. Děti jsou obětmi stejně jak dospělí. Prostřednictvím hlavní ženské postavy se dostáváme pod zprvu nenápadný povrch denních příhod. Každou kapitolou se po mm nadzvedává opona, zakrývající krutou skutečnost. Skutečnost, vyrážející dech, nad kterou by bylo lepší zavřít oči. Jenže to nejde. Pomalu začínáme chápat souvislosti, vzájemné vztahy. Láska, nekritická a pochopitelná jen pro toho, kdo je odsouzen k samotě tak jak ona, zavádí naši léčitelku do míst, kterých by se nenadála. Musí se s tím nějak vyrovnat...a nemůže pomoci. Syrovost, krutost ve výrazech, úspornost v gestech - to všecko věrně vykreslí atmosféru, ve které ti lidé museli žít. Výrazy nejsou ani sprosté ani nepatřičné - jiné by se do knihy nehodily. Servítky se zde čekat nedají. Severská krajina je popsána nádherně, plasticky, neotřele. Dávám pět hvězdiček a dala bych i víc. Není to žádná snadná četba, ale odměnou za trpělivost je pocit, že nám neunikla výborná kniha. Po zásluze oceněná.
Po přečtení negativních komentářů jsem se na knihu moc netěšila, ale ještě že mě od čtení neodradily! Zhruba od 40 strany jsem knihu četla jedním dechem a velice se mi líbila, na čtení jsem se pokaždé těšila, což není pravidlem u každé knihy. Vulgarity a sex (toho tam ani moc nebylo) mi nevadily.
Dílo mi nepřišlo ani zmatené, ani že by kapitoly na sebe navzájem nenavazovaly. Asi mi nedělá problém porozumět textu =).
Hrůza děs. Zmatené, nezáživné, nechutné, vulgární. Hlavní hrdinové byli nesympatičtí, vůbec jsem se nedokázala do postav vcítit. Asi mám jiné nároky na zajímavé čtení.
Hodně drsná romance z konce války, kdy se děla daleko větší zvěrstva, než to, že lidi používají hrubší slovník. Což tedy vůbec nebude těm, kteří čekají spíš romantiku jak řemen, milé. Zajímavé prostředí, ale v podstatě stejné hrůzy jako za války všude jinde. Hodně dobré, surové a syrové, opravdu skvěle napsané a přeložené, i bez poznámky překladatelky bylo poznat, že si dala práci a i když to určitě nebylo lehké, bavilo jí to. Líbila se mi.
Jedná se o román poskládaný z dopisů Mrtvého muže, deníkových záznamů nadporučíka SS a z monologů Víločky alias Šikmovoké (porodní báby - 36 let), adresovaných nepřítomnému milenci Johannesovi. Vztahy mezi osobami jsou poměrně složité na orientaci, nakonec se zjistí, že jsou skoro všichni příbuzní. Živočišná a nevzdělaná (přečetla pouze knihu kázání) porodní bába (dosud panna) se na první pohled šíleně zamiluje do esesáka, kterým je přímo posedlá. On je kvůli špatnému svědomí (genocida v Babím Jaru) permanentně pod vlivem drog. Jinak se to v textu hemží pičkami a šulíny a souložemi. Vůbec jsem nepochopila, proč byla hlavní hrdinka tak posedlá zrovna tímto padavkou. Autorka se nechává strhávat popisy pocitů a vjemů a představ a používá originální nadávky.
"Johannesi, ty Satanovo nedochůdče, zčubkysynu,falešníku, ty pičoštětko, okrháči kokrhavej, kerblíku nafintěnej, Belzezube, vejškrabku, tetřeve starej, žalude cukrovatej, hubo prořízlá, jasnovidče slepej, plaze bažinatej, komediante v tresčích botách."
Bála jsem se kýčovité romance, ale záhy jsem byla vyvedená z omylu a po dlouhé době jsem něco dočetla prakticky za noc. Kniha je nádherně syrová, navíc zasazená do zajímávého prostředí a místa. Asi nejvíc mě překvapuje pohoršování se nad explictním jazykem a scénami. To opravdu čekáte, že se esesák a laponská venkovanka budou pátý rok války chovat a mluvit jako na nedělním čaji o páté?
Kniha, která je úplně něčem jiném než tvrdí anotace. Díky skvělé reklamě jsem se od srpna těšila na to, až na mně v knihovně přijde řada a bohužel došlo k velkému zklamání...
Při čtení jsem si v jednom kuse připadala, jako bych se hrabala v cizí korespondenci (což se nedělá) . Co mně překvapilo velmi, bylo časté používání peprnějších až opravdu sprostých výrazů. Pochybuji, že některé z nich byly lidem v roce 1944 známé!
Ještě musím doplnit jeden svůj poznatek a to, že jsem se velmi často ztrácela v ději. Kapitoly v knize mi přišly jakoby byly psané na přeskáčku. Vůbec se mi nezdálo, že by děj souvisle navazoval na předchozí kapitolu.
Dvě hvězdičky (za občas čtivé pasáže) a nedoporučuji.
Zpočátku mě zarazily expresivní výrazy, kvůli kterým to přítelova babička odmítla číst :D Potom jsem se ale do příběhu začetla, hodně se mi líbilo opět to, že je to na bázi skutečného lidského života. Autorčin styl, včetně zmiňovaných věcí jako zachycení pachů a vůní, mi přišel adekvátní vzhledem k době a místu, kde se příběh odehrával. Kupodivu mi ani nevadila naivní láska hlavní hrdinky, kterou bych v kterékoli jiné knize odsoudila. Kniha je velmi zajímavá a je třeba brát v potaz, kdy a kde se příběh odehrává, jinak se vám kniha zřejmě líbit nebude.
V hodnocení jsem hodně přísná, protože jsem od knihy čekala mnohem víc. Nesedl mi autorčin styl, text byl přesycen množstvím osobních jmen a nejrůznějších názvů, že to opticky vypadalo jako příručka finské kultury. Autorčina obsese slovně zachytit, zhmotnit vůně a jiné počitky mě znechucovala a pak i vytáčela doběla. Vadil mi také překlad, ač věřím, že byl zachycen věrně. Na přebalu knihy se píše, že jde o příběh lásky v nelaskavé době, nebo tak nějak. Ano, jde. Ale podobných (a lepších) bylo napsáno mnoho. Podivně zapletený děj mi nevadil, ale na to, abych vše pobrala tak, jak mělo být, jsem potřebovala doslov. Škoda, čekala jsem víc.
Zaujala mě anotace. Proto jsem byla ráda, že už ji mají v knihovně. Před týdnem na mě přišla řada a já se do ní konečně pustila. Po dějově stránce jsem byla spokojená. Příběh se mi líbil. Sice jsem si neoblíbila ani jednu postavu, ale to nevadilo. Už po pár stránkách jsem pochopila, že v téhle knize to není podstatné (jestli si hrdiny oblibim nebo ne pro mě není hlavním měřítkem při hodnocení).
Některé věty a obraty byly geniální. O to mě mrzelo, když jsem některé z nich naopak musela číst znovu, protože jsem se ztratila (většinou souvětí na pět řádku oceňuji, tady to bylo tak 50/50). O to jsem se víc soustředila na chyby. Škoda...
Líbilo se mi vyprávění přesně tak, jak šlo za sebou a jak bylo časově "poskládané". Upřímně, jsem zmatená. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem četla, ale na druhou nechápu, jak jsem se mohla dostat až na konec.
Chápu, že v určitém období na určitém místě planety, lidé mluví určitým způsobem. V knize se (z dnešního pohledu) vyjadřovali hodně jinak (nemyslím tím, že byli hloupý nebo po vyjadřovací stránce chudí...nejspíš to tam prostě takhle měli...vážně nevím, jak to přesně popsat...a to včetně hlavní hrdinky), což mi nekorespondovalo s tím, jak se vyjadřovala mimo přímou řeč. Jestli to bylo způsobené tím, že je příběh vyprávěn, to nevím, ale nesedělo mi to tam.
Porodní bába je kniha plná extrémů, paradoxů, špíny, nechutnosti, lásky, potřeby. Ale celkově to šlo. Už dlouho jsem nebyla zmatená jako právě po dočtení téhle knihy. Každopádně jedno vím jistě. Tahle kniha není pro každého. Prostě se to musí zkusit...
Pridavam se ke zklamanym ctenarum.. Spousta jmen, krycicz nazvu, dej zmatecny... Alespon dekuji za zaverecny doslov, ktery mnoho veci osvetlil... Hlavni hrdinove si muj obdiv taktez neziskali.. Celkove zklamani
Pro mne byla kniha zklamáním. Moc jsem se na knihu těšila, byl velký problém ji sehnat, ale jsem rozčarovaná.. Příběh místními opovrhované porodní báby (kdybych nevěděla z anotace proč ji lidé neměli rádi, tak z příběhu bych to rozhodně nepoznala), která za celý život nepoznala lásku a pak se bláznivě zamiluje do věčně amfetaminem zfučeného německého důstojníka, který podle mého nedokáže rozlišovat sny a realitu.. Neodsuzuji její lásku, životní osudy lidí jsou různé.. Co mi vadilo, byl styl, jakým byla kniha napsaná. Ani tak mi nevadily vulgarismy, jako přeskakování v čase a zápisky z deníku. Celkově jsem čekala více.
Když jsem četla tuto knihu měla jsem pocit jako by z poloviny byla napsaná v cizím jazyce , kterému nerozumím , mnoho jmen , které se mě špatně pamatovaly , až při opakovaném čtení jsem trochu pronikla do příběhu mladé ženy , která si dovolila zamilovat se v těžké době a ještě do nacistického důstojníka , no nevím ...
Velice syrová kniha, ve které autorka bravurně popsala reálie a také lidskou psychiku. I děj, který je s naprostou syrovostí neskrývaný a děje se patrně opravdu tak, jak by se v tu chvíli děj. Stud jde stranou, když jde díky jiným lidem stranou i lidská důstojnost.
Kniha mne bolela, ale nejspíš proto, že jsem se styděla za příslušnost k lidské rase, která tak nevybíravě zachází s bližním a se ženami. Válka - neomlouvá. Vybroušená stylistika a dokonalá znalost reálií jen prohloubila čtenářský zážitek.
Trailer k filmu https://www.youtube.com/watch?v=97gSwtbBI-w
Nejak jsem od knihy cekala vic. Pletla se mi jmena, ale to je jen muj problem. Drsne, surove odosobneny popis stavu tenkrat.
Tohle bylo celé takové vachrlaté a dost nechutné čtení... styl psaní byl pro mě laponskou vesnicí... přeskakujete v čase častěji než je vám milé a zbyde vám v hlavě jen pornografický zmatek, který absolutně vytlačí hrůzy vězeňského tábora a tím vás připraví o jakékoli emoce... navíc mě popisovaná posedlost (slovo láska se mi v tomto případě až příčí použít) značně otravovala... a o zbytečné vulgaritě textu ani nemluvě a to nejsem žádnej cimprlich, prosím pěkně... ale tento ulepený pelmel mě za srdce nechytl, bohužel....
Docela mě to zklamalo. Anotace hodně nalákala a doba, ve které se román odehrává, taktéž. Jenže mi chvilkami připadalo, že čtu Padesát odstínů po seversku... :( Čekala jsem knihu ve stylu Měděného jezdce...Málo historických reálií, hodně popisů sexuálních scén. Alespoň že ten konec byl takový, jaký byl.
Kniha vystihuje přesně události té doby. Je nevšední prostředím do kterého je zasazena. Je děsivě upřímná, takže kdo máte rádi literaturu z války, určitě si ji přečtěte. Na jednu stranu jsem ráda, že tyto díla vznikají. Že ukazují, jak to bylo, čeho všeho jsou lidé schopni. Na druhou stranu ve mně po dočtení zůstává strach. Strach z toho, co si lidé dělají navzájem. Kéž by války nebyly.
Budu jedna z mála, ale mě se to nelíbilo. Určitě si říkáte proč jsem to četla, když je jasné, že je to o válce. Jsem romantik a myslela jsem, že láska se vyzdvihne nad hrůzami. To nebylo ani omylem. Naopak láska hrůzu podporovala a přiživovala.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Finsko finská literatura eutanazie posedlost nešťastná láska laponská válka (1944-1945)Autorovy další knížky
| 2015 |  Porodní bába |
| 2017 | Můra |
| 2016 | Sběratel dýmek |
| 2021 |  Vlčí růže |
| 2020 | Brloh |
Drsná doba, drsná kniha a ještě drsnější slova v textu...k obrazu tehdejší doby a místa bylo všeho tak akorát! Expresivní slova nepohoršují, zkrátka tam sedí a umocňují zážitek! Přesto jsem mnohokrát při čtení této knihy měla chuť ji zavřít a už se k ní nikdy nevracet, ale nešlo to! Zvědavost se nedala přemluvit.....Jsem na sebe hrdá, že jsem právě tuto knihu dočetla až do konce a otevřela si tak další čtenářský obzor. Bylo to ale fuška!