Poruchy osobnosti v 21. století: Diagnostika v teorii a praxi
Kamil Kalina , Ondřej Pěč , Karel D. Riegel
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445145/bmid_poruchy-osobnosti-v-21-stoleti-diag-ptz-445145.png
4
7
7
Většina odborníků v oblasti poruch osobnosti se shoduje, že prognózu léčby těchto pacientů ovlivňuje především včasná a citlivá diagnostika. Ta řídí následnou volbu vhodných terapeutických postupů. Nejen profesionálům v oblasti duševního zdraví, ale i studentům příslušných oborů předkládáme publikaci, která nabízí cestu k porozumění poruchám osobnosti z pohledu nejnovějších poznatků na poli „evidence-based“ diagnostických systémů. V tomto kontextu teoreticky i prakticky představujeme alternativní model DSM-5 pro poruchy osobnosti a poukazujeme na jeho provázanost s modelem osobnostní psychopatologie O. F. Kernberga i modelem pro poruchy osobnosti v nadcházejícím MKN-11. Naší prioritou je nalezení člověka, jenž se skrývá za symptomatickým doprovodem. Zvýšenou pozornost proto věnujeme vymezení normálního a abnormálního osobnostního fungování pro porozumění diagnostickým souvislostem mezi poruchami osobnosti, poruchami závislostními a poruchami příjmu potravy.... celý text
Přidat komentář
Za mě hodně široké a mnoho teorie málo praxe. Zároveň není to nic nového co by se člověk nedozvěděl z již vyšlych odborných publikací
Protože nejsem psychoanalytik, bylo pro mě čtení knihy poměrně náročné. Ocenila jsem podrobný popis konstruktu osobnosti podle Kernberga a nejvíc se mi líbila kapitola Kamila Kaliny o závislostech, poruchách příjmu potravy a poruchách osobnosti. V knize mi chybí kapitoly o terapii poruch osobnosti, snad budou v dalším díle...
Než kniha vyšla, tetelila jsem se radostí, že zase bude o jednu publikaci o poruchách osobnosti navíc.
Jenže ono mě to tetelení se rychle přešlo, když se mi dostal na oči obsah. Nikde žádná zmínka o kazuistikách konkrétních poruch osobnosti. Autoři tu poruchy osobnosti rozebírají hodně zeširoka a nezaměřujou se na jednotlivý případy, což mi přijde dost škoda. Jako by u nás bylo takových publikací hodně. Mám na mysli hlavně poruchy z klastru A, ty nejsou tak všude vidět a slyšet - prostě nic. Zajímavý je téma závislosti a poruch osobnosti a tyhle věci, to jakože jo. Jenom ti, co hledáte něco jako jsem dřív hledala já, tak hledejte asi dál a v zahraniční literatuře, jelikož tady se asi dalších cenných publikací o osobnostních poruchách dočkáme asi jenom těžko.
Bohužel česká (obávám se, že celá evropská) psychologie/psychiatrie je zpožděná za americkou o celá desetiletí, souhlasím s hu_87. Pokud chcete tématu porozumět, zaměřte se na zahraniční literaturu - tato publikace opět čerpá ze zdrojů starých 20 let a podobně, což hovoří samo za sebe - popř. na odborníky (nikoli "školené laiky") na youtube. Naprosto nedostižný je profesor Vaknin, jeho vhled (nejen) do poruch osobnosti je jeden z nejpřesnějších, má vše velmi zajímavě prezentováno a ozdrojováno. V angličtině si můžete přečíst jeho Zhoubnou sebelásku (Malignant Self-love). Mimo jiné prezentuje dnes i názor, za který by byl v ČR zřejmě lynčován, totiž porucha (jakákoli) podle Vaknina nemusí být celoživotní, ale může jít pouze o reakci na okolnosti, tedy vůbec nemusí mít trvalý/celoživotní charakter (cílem naší medicíny jsou spíše celoživotní-věční pacienti, zkrátka lékař/psycholog/psychiatr chce být z něčeho živ, mnohdy ke škodě chudáků pacientů/klientů - navíc, byť to není nutně pravidlem, někdy může být víc chorý než pacient "léčitel" sám)