Poruchy osobnosti v 21. století: Diagnostika v teorii a praxi přehled
Kamil Kalina , Ondřej Pěč , Karel D. Riegel
Většina odborníků v oblasti poruch osobnosti se shoduje, že prognózu léčby těchto pacientů ovlivňuje především včasná a citlivá diagnostika. Ta řídí následnou volbu vhodných terapeutických postupů. Nejen profesionálům v oblasti duševního zdraví, ale i studentům příslušných oborů předkládáme publikaci, která nabízí cestu k porozumění poruchám osobnosti z pohledu nejnovějších poznatků na poli „evidence-based“ diagnostických systémů. V tomto kontextu teoreticky i prakticky představujeme alternativní model DSM-5 pro poruchy osobnosti a poukazujeme na jeho provázanost s modelem osobnostní psychopatologie O. F. Kernberga i modelem pro poruchy osobnosti v nadcházejícím MKN-11. Naší prioritou je nalezení člověka, jenž se skrývá za symptomatickým doprovodem. Zvýšenou pozornost proto věnujeme vymezení normálního a abnormálního osobnostního fungování pro porozumění diagnostickým souvislostem mezi poruchami osobnosti, poruchami závislostními a poruchami příjmu potravy.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Poruchy osobnosti v 21. století: Diagnostika v teorii a praxi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Za mě hodně široké a mnoho teorie málo praxe. Zároveň není to nic nového co by se člověk nedozvěděl z již vyšlych odborných publikací
Protože nejsem psychoanalytik, bylo pro mě čtení knihy poměrně náročné. Ocenila jsem podrobný popis konstruktu osobnosti podle Kernberga a nejvíc se mi líbila kapitola Kamila Kaliny o závislostech, poruchách příjmu potravy a poruchách osobnosti. V knize mi chybí kapitoly o terapii poruch osobnosti, snad budou v dalším díle...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Poruchy osobnosti v 21. století: Diagnostika v teorii a praxi v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 11x |
v Knihotéce | 5x |
v Chystám se číst | 15x |
v Chci si koupit | 8x |
Bohužel česká (obávám se, že celá evropská) psychologie/psychiatrie je zpožděná za americkou o celá desetiletí, souhlasím s hu_87. Pokud chcete tématu porozumět, zaměřte se na zahraniční literaturu - tato publikace opět čerpá ze zdrojů starých 20 let a podobně, což hovoří samo za sebe - popř. na odborníky (nikoli "školené laiky") na youtube. Naprosto nedostižný je profesor Vaknin, jeho vhled (nejen) do poruch osobnosti je jeden z nejpřesnějších, má vše velmi zajímavě prezentováno a ozdrojováno. V angličtině si můžete přečíst jeho Zhoubnou sebelásku (Malignant Self-love). Mimo jiné prezentuje dnes i názor, za který by byl v ČR zřejmě lynčován, totiž porucha (jakákoli) podle Vaknina nemusí být celoživotní, ale může jít pouze o reakci na okolnosti, tedy vůbec nemusí mít trvalý/celoživotní charakter (cílem naší medicíny jsou spíše celoživotní-věční pacienti, zkrátka lékař/psycholog/psychiatr chce být z něčeho živ, mnohdy ke škodě chudáků pacientů/klientů - navíc, byť to není nutně pravidlem, někdy může být víc chorý než pacient "léčitel" sám)