Hříchy pro pátera Knoxe
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405793/bmid_hrichy-pro-patera-knoxe-pcH-405793.png
3
223
223
Přidat komentář
Kniha se mi hodila do letošní Výzvy a navíc se mi líbil Smutek poručíka Borůvky, stejně tak seriál D. Kleina, takže jsem se těšila, ale nadšení se nekonalo. Příběhy jsou vyprávěny celkem vtipně, barvitým jazykem, ale samotné kriminální zápletky se v té upovídanosti dost ztrácejí, takže určit pachatele na základě skrytých indicií se mi podařilo asi jen dvakrát. Porušení desatera bylo trochu snadnější, celkově mě tyto příběhy nebavily, snad kromě posledního.
Hvězdičku dávám prostě jen za ten nápad, protože vážně nevím, za co bych měl další byť jen jednu hvězdičku přidávat. Případy zmatené, nudné, často hloupé až debilní. Hlavní hrdinka, to je kapitola sama pro sebe. Má gympl, je zcestovalá, zjevně není blbá, umí hromadu jazyků. Na druhou stranu, je to očividně veselá rozhoďnožka a mluví jakýmsi umělým hovorovým jazykem, tzn. pan intelektuální autor si zřejmě myslel, že toto je hovorová mluva. Zní to ale strašně, blbě se to čte a čtenář se po nějaké době nebojí semtam přeskočit odstavec či stránku, protože je to jedno. A teda z výrazů typu "Jsem se z toho zfeminizovala" jsem rostl. Zjevně nejsem tak na výši, abych pochopil, co znamená to "virtuózní vypravěčsky" z popisu knihy.
A dvě poznámky na závěr.
Jako správný masochista jsem si pustil seriál. Kleina jsem teda nikdy nemusel a je to čistokrevný céčko v papundeklovejch kulisách. Ale klobouk dolů, že se Kleinovi podařilo z tohoto shitu vytáhnout celkem jen hlavní linku případu a napsat a natočit něco, co mělo vcelku hlavu a patu a bylo plus mínus (do)koukatelné.
Kdyby v dnešní době tohle donesl nějaký současný autor do vydavatelství, tak ho s tím nakladatel po půlce první kapitoly rovnou vyhodí s vysvětlením, že na takovou nečitelnou krávovinu škoda papíru...
Knihu jsem četla už několikrát a pokaždé si v ní najdu něco nového. Některé případy mě baví víc některé méně, ale ráda se k ní vracím. Takové vzpomínání na povinnou školní četbu.
Některé povídky byly docela zajímavé, ale u dobré poloviny z nich jsem trpěla a četla dál jen pro další "zářez" ve čtenářské výzvě. Nízké hodnocení mě překvapilo, ale v průběhu četby jsem jej zcela pochopila.
Pro mne to bylo chvílemi zmatečné a vůbec jsem nebyl shopem odhalit v příběhu o co šlo. Má dedukce utrpěla pořádný políček do tváře.
První polovina mě celkem bavila, v hlavě mi pořád běžel seriál od Dušana Kleina se Zlatou Adamovskou.
Druhá polovina už se mi vlekla.
Kniha obsahuje deset detektivních povídek. Škvorecký ji pro čtenáře napsal jako cyklus detektivních hádanek, aby si vyzkoušeli, zda jsou sami schopní vyřešit kriminalistický rébus.
Musím přiznat, že tyto detektivky mi vůbec nesedly a z těch deseti jsem porozuměla snad jen jedné, nanejvýš dvěma. Stejně tak jsem neměla u žádné z nich šanci odhalit zločince. Do některé povídky se dalo aspoň začíst a něco málo si z ní odnést, či zapamatovat. Byly tam i takové, kde autor přidával do textu různé nákresy a grafy, to už jsem vzdala úplně a přešla na další povídku.
Tohle prostě nebylo ono. Přiznám se, že nejednat se o Škvoreckého, tak knihu ani nedočtu. Detektivní linka byla většinou krkolomná. Některé pasáže jsou vtipné a poutavé a jiné zase zbytečně rozvláčné. Škvorecký psát uměl, ale tohle se úplně nepovedlo.
Trošku těžší čtení. Mám za to, že dnes se píše trošku čtivěji. U této knihy se musí pořádně přemýšlet. Není to kniha, která se čte jedním dechem. Pokud se zamyslíte, jednotlivá pochybení proti desateru se dají rozpoznat.
Kdysi jsem viděla seriál se Zlatou Adamovskou a velmi se mi líbil, tak když jsem hledala jako milovnice detektivek něco do výzvy, volba byla jasná. Jsem trochu zklamaná...
Tak to vypadalo tak nadějně. Detektivku, kterou může čtenář doopravdy rozluštit? Sem s ní. Hrdinka s neortodoxním slovníkem? Sem s ní.
A povidku od povidky je to horší. Vůbec nemáte chuť to číst, natož se natolik soustředit, abyste si dali dohromady všechna fakta a mohli odhalit vraha.
Souhlasím s kolegy, seriál s krásnou mladou Zlatkou Adamovskou je mnohem lepší než knížka. Četla jsem kdysi, četla jsem teď (kvůli Výzvě) a názor mám pořád stejný.
Hm. Když jsem uviděl poměrně nízké hodnocení, překvapilo mě to. Teď po přečtení se tomu nedivím :-) Dočetl jsem jen díky Výzvě :-) Jak bylo psáno dříve: klobouk dolů před tvůrci televizního seriálu, kteří z této předlohy dokázali udělat zajímavé dílo.
Na knihu jsem se těšila, protože mám moc ráda stejnojmenný seriál se Zlatou Adamovskou v hlavní roli. Ale při čtení přišlo zklamání. První a poslední příběh byl víceméně stejný jako v seriálu, ale další? Odehrávaly se v cizině, postavy a hlavně jména byly dost zvláštní, dost se mi to pletlo v ději. Celé vyústění případu, jak se stal zločin mi nějak nesedělo. Přitom kniha Smutek poručíka Borůvky, která Hříchům předchází, byla velmi povedená a výborně napsaná. Dočetla jsem opravdu velmi těžko. V tomto případě musím říct, že zde má seriál oproti knize opravdu navrch :-)
Miluji Škvoreckého a miluji detektivky. Myslela jsem, že spojení obojího bude něco velmi, velmi skvělého.
Ale nějak mi to nepřišlo. Ztrácela jsem se v jazyku, nechápala jsem pointy, vůbec se mi to nelíbilo. Hlavní hrdinka mi nepřišla ani chytrá, ani vtipná a nijak sympatická.
Dočetla jsem pouze z úcty k autorovi a z lásky k němu jsem přidala hvězdičku navíc.
Ano, asi to ze slohového či jazykového úhlu pohledu nebude patřit k těm nejlepším dílům Josefa Škvoreckého, ale ta myšlenka porušit ukázkově všechna přikázání Desatera pátera Ronalda Arbuthnota Knoxe při psaní detektivních románů je naprosto kouzelná. Proto je tato kniha něčím tak zvláštní. Dalším důvodem, proč je asi tato jeho kniha docela známá, je též krásná seriálová adaptace se, v té době ještě naprosto svůdnou, zpívající Zlatou Adamovskou v hlavní roli v režii geniálního Dušana Kleina.
Jakkoli se mi velice zalíbila originální forma, obsah je bohužel poněkud podřadný. Sloh je zmatečný, typicky třeba v případu hejna slepic (různých genderů a mluvnických rodů) a harémového Jeana, přelidněné, nepřehledné, příběhy podané povrchně, nepropracovaná psychologie postav, nesnesitelnej češtin. Je to spíš taková novinová křížovka k odpolednímu čaji.
Pevně doufám, že tohle není typický Škvoreckého styl, protože mám na seznamu ještě několik jeho děl a tahle úroveň by ho v mých očích po výborných filmových klasikách dost degradovala.
Část díla
Hřích čtvrtý : Otázka alibi
Hřích desátý : Třetí vrchol trojúhelníku
Hřích devátý : Mezi námi děvčaty
Hřích druhý : Omyl v Šlágrsé
Hřích osmý : Atlantická romance
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 | Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Některé povídky jsou tak strašlivě utahané, že jsem měl problém je dočíst. Což je asi škoda, protože jinak je to hraní si se žánrovými očekáváními mnohdy docela vtipné.