Bohové zkázy
James Silke
Posel smrti série
< 2. díl >
Barbar Gath Baal se stal zajatcem rohaté přilby. Démoni přilby ovládlí jeho mysl. Pokud nechce propadnout úplnému šílenství, musí získat drahokamy Bohyně světla. Ty jediné mají moc jej vysvobodit z tohoto prokletí. Poklad se ukrývá v podzemí hradu Pyram, obývaného krutou Vílí královnou Tivvy. Baal však netuší, že on sám se má stát hlavní postavou jejího plánu pomsty. Tivvy z něj chce stvořit Boha zkázy, mocného a bezcitného válečníka, který má zahubit Červenku Jezerní vlas…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2007 , Fantom PrintOriginální název:
Lords of Destruction, 1989
více info...
Přidat komentář
Musela jsem se několik dní nutit k dočtení posledních 20 stran, až tak moc mě to nebavilo, a to mě to na rozdíl od Indilwen bavilo víc než první díl. Líbilo se mi ale, co autor udělal s Červenkou a Kobrou, i když si myslím, že jeho hlavní motivací bylo uvolnit Gatha pro další dobrodružství. Jinak jsem vše napsala už u prvního dílu. Do 3. dílu nejdu.
První díl této ságy byl svým způsobem zajímavý a stravitelný, ale ve druhém díle mě naprosto přestalo bavit sledovat děj. Nedokázala jsem si oblíbit žádnou z postav, spíše mě naopak těžce iritovaly. Je to škoda, protože začátek byl slibný.
Autorovy další knížky
2006 | Zajatec rohaté přilby |
2007 | Bohové zkázy |
2010 | Prokletí čepelí |
2009 | Zub a spár |
Druhý zářez do pažby Silkeho tetralogie Posel smrti se na začátku trochu podivně rozbíhá na všechny světové strany, než si autor uvědomí, že tudy cesta nevede, a pokorně vrátí všechny protagonisty do výchozích pozic, připravujíce je tak na nové vyběhnutí. Tento restart už pak má potenciál sevřené pěsti, opásané koženým chráničem, připravující se na pořádně drsnou ránu. Černý hřebec dostává klapky na oči, neohlíží se zpět ani nepomrkává do stran a valí se vpřed, drtíce pod kopyty vše, co mu přijde do cesty. Okázalost a strojenost jedničky se obrousila do daleko přístupnějšího tvaru, přesto to ještě v mlýnku malinko hrká a dře. Postavy nadále jednobarevné a některé i docela nanicovaté. Posuny v charakterech opět žádné, těmi nejzásadnějšími emocemi jsou tady chtíč, vztek a zuřivost. Silke je tradičně silný v koncovce, i když tentokráte není tak vehementně přesvědčivý, jako v předchozím díle. Neurazí, ani nenadchne.