Poselství Nejsvětějšího Srdce Ježíšova světu

Tuto knihu jsem sice nečetla, ale když jsem četla úryvek z této knihy, kdy Josefě Menéndez prý jedna duše z očistce řekla, že „Můj očistec bude dlouhý, protože jsem se nepodrobovala vůli Boží, ani jsem dost velkodušně nepřinesla v oběť svůj život po čas mé nemoci. Nemoc vpravdě je velká milost očistná... Náš Pán je zajisté nekonečná láska, ale také nekonečná spravedlnost.“, tak jsem si v tu chvíli uvědomila, že tato poselsví nemohou být od Boha. Bůh, který někomu napaří dlouhý očistec jenom za to, že velkodušně nepřinášel svůj život v oběť v čase nemoci, nebo že se (dostatečně) nepodroboval Boží vůli, je pro mě nepřijatelný a nepředstavitelný Bůh. Věřím v jiného Boha. V Boha, který neopouští člověka ani v čase nemoci, ani v čase, kdy se nepodrobuje Boží vůli nebo se Boží vůli podrobovat třeba zrovna jenom nedokáže, dokonce v čase, kdy hřeší. Bůh je láska, soucit, šlechetnost a odpuštění, ale co mnozí z Boha udělali, z toho je člověku až smutno. I když za to asi nemohli - jen si takto Boha představovali, protože neznali jiný obraz Boha. I Jozefa Menéndez byla zřejmě ovlivněna vírou, názory a myšlením tehdejší doby a v jakého Boha věřila, takového si ho stvořila i ve svo mysli a ve svých představách.