Poslední
Alexandra Oliva
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/338449/bmid_posledni-4Vs-338449.jpg
3
620
620
Chtěla zažít dobrodružství. Nikdy by ji nenapadlo, jak daleko všechno zajde… Začalo to jako televizní reality show, nazvaná příznačně Ve tmě. Dvanáct účastníků vysadili v hlubokých lesích a vystavili podmínkám, které měly prověřit jejich sílu, odolnost, vytrvalost. Izolovaní od vnějšího světa netuší, že v něm došlo k něčemu strašlivému. Jakékoli projevy zkázy chápou coby součást hry, zinscenovanou zkoušku. Všude je přece sledují kamery, odposlouchávají mikrofony. Alespoň tak tomu všichni věří, včetně mladé ženy přezdívané Zoo, jedné z favoritek soutěže. Zoo chce obstát, tvrdošíjně jde za svým cílem. Ale realita se děsivě a nenávratně změnila. Tady už nejde o vítězství, ale o přežití… a nejen její.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2017
,
Knižní klub
Originální název:
The Last One, 2016
více info...
Přidat komentář
Bohužel i kniha Poslední se řadí mezi mé nedočtené tituly, ač i tady zněla anotace dost lákavě...
Přečetla jsem asi tak slabou třetinku a musela jsem to vzdát. Hlavní hrdinka naprosto plochá, nijaká a nezáživná. Stejně tak dějově se mi zdálo, že autorka klouže děsně po povrchu. Na mne to bylo dost nemastné neslané a já se dost rychle začala nudit. Přitom námět přímo vybízel, aby to hned od začátku byla slušná pecka. Ale ten začátek byl prostě zabijácky nezáživný, takže bohužel nic no...
Já jsem s knížkou nadmíru spokojený. Od četby jsem dostal přesně to, co jsem od ní i čekal. Je nutno podotknout, že "Poslední" je moje první postapokalyptická kniha, takže se moje nadšení nejspíš opírá od toho, že jsem ani žádnou jinou podobnou knihu neznal. To nicméně nic nemění na tom, že i po čtyřech letech mám chuť si knížku otevřít znovu a ještě jednou se do ní ponořit. Líbí se mi nápad, ale i provedení. Vyrůstal jsem na sérii "Survivor" od CBS, takže mě moc nadchlo, že něco podobného existuje i v literárním světě. Obvykle se ale stává, že se něco, co existuje v literatuře, promítne do světa filmů (viz třeba - nešťastnou náhodou - 1984 a the Big Brother), takže tohle je poněkud netradiční. Je pravda, že psát reality-show v knize není nic jednoduchého a autorka podle mě narazila na množství postav i otřepané a zvláštní fráze (což nakonec budí dojem, že by i tato kniha více fungovala jako opravdová reality-show). Pokud ale i tak srovnám "Poslední" s knižní sérií "Hunger Games" (což je další antiutopická kniha, od které si podle mě Alexandra Oliva vypůjčila inspiraci), "Poslední" jednoznačně vede. A proč? "Poslední" má (aspoň na můj vkus) daleko lepší psychologii postav, hlavní myšlenku a i příběh se mi zdá daleko promyšlenější, atmosféra je hutnější. Některé části mě sice nutily říct si: "Hm? To fakt?", ale toto je autorčina prvotina, takže rád odpouštím. Spíš by mě zajímalo: to A. Oliva přestala psát, nebo se její nové knihy akorát nepřeložily?
Vždycky si představuju, jestli bych to zvládla a přežila, kdo ví? VÍC mě bavily kapitoly o Mae, než o všech soutěžících. Dost mi to připomnělo knihu Cesta.
Po přečtení titulku jsem čekala bůhví co, asi to byla chyba :) Čtení je příjemné, zajímavé, nicméně chybělo mi tam jakékoliv napětí. Šlo spíš o takovou knihu "přežití v přírodě" s apokalypsou někde v pozadí. Jelikož přes polovinu knihy tu apokalypsu sama hrdinka neregistruje, tak ani jako čtenáře mě to nijak neschízuje. Nevím no, v porovnání třeba s Hunger Games je to nuda. Rozdělání ohně, najdi jídlo, vodu, cesta "někam". Ale asi byla chyba i u mě, čekala jsem thriller.
Co mě ale oslovilo - styl psaní. Ten byl pro mě příjemným osvěžením, netradiční. A čtivé to bylo ;)
Takže. Co k tomu dodat. Vzdáleně, naštěstí, to může připomínat nynější nastalou situaci, nicméně o to právě teď nejde.
Začnu asi technickou stránkou knihy, to bude nejsnazší a nejrychlejší. Co se textu týče, je bezchybný. Nenašla jsem jediný překlik, ani nic podobného, co bych mohla vytknout. Obálka je moc povedená, k příběhu i docela sedí, a nic konkrétního o něm nevypovídá, co by se člověk nedozvěděl z anotace.
Na můj vkus však bylo kostrbaté rozestavění kapitol, kdy se střídala chronologičnost. Na druhou stranu to chápu. Po úplném dočtení a zpětném zamyšlení se, mi to dává tak nějak smysl.
Celkově se kniha jako taková četla docela hladce.
Přejdeme-li plynule k dojmům z příběhu, jsem nějaká nesvá. Nemůžu se rozhodnout, co si o příběhu vlastně myslím. Čtení mi trvalo déle, než bych od tak "tenké" knihy očekávala. Z toho lze vyvodit, že osobně mě do sebe nevtáhla, občas jsem se musela chvíli přesvědčovat, že ji opravdu chci znovu otevřít a ve čtení pokračovat.
Zoo mi občas přišla až příliš paličatá, takže jsem s ní zrovna dvakrát nesoucítila. Teda až na závěr s postelí a posledními komentáři, to jsem uronila i nějakou tu slzičku.
Na závěr vidím další osud knihy tak, že ji propůjčím pár rodinným příslušníkům k přečtení při dlouhých chvílích, a pak poputuje do knihovny, kde bude dělat radost mnohým jiným a vděčnějším čtenářům.
Tak tohle byla jedna velká dlouhá nuda. Musela jsem se opravdu hodně snažit abych knihu dočetla,a to už napovídá o tom že děj je pomalý, dlouhý a nezáživný. S hlavní hrdinkou bych si asi pramálo něco řekla a o ostaních postavách ani nemluvím. Vcelku chaoticky napsané, občas snad až nesmyslné... nevím,nevím zda by se autorka měla ještě do ničeho pouštět.
Jako původně bych to viděla tak na čtyři hvězdy, ale dávám víc, protože znám mnohem tragičtější věci, které mají vyšší hodnocení.
Uznávám, že bylo trochu složitější přiřadit jména k přezdívkám, ale to se brzo vstřebalo. Počet aktivních postav nebyl nijak velký. Trochu tomu ubírá, že víte, co se stane, ale kdo říká, že čtenář i postava musí vždy vědět totéž?
Líbilo se mi prostředí televizní show, kde člověk musí počítat s tím, že je na něj všechno hrané a že osobnost, která bude světu představena, bude mít jeho tvář, ale dost možná cizí charakter. Tenhle předpoklad má ovšem i druhou tvář, kdy se hrdinka až křečovitě drží toho, že je vše jen hrané. Tahle její poloha je ovšem spíš obrannou zdí, aby jí z toho nepřeskočilo.
Pokud někomu vadí knihy směřující spíš k psychologické stránce věci, nechť to ani nečte. Ovšem když už nic, tak snad musíte uznat, že to, co lítá po světě v týhle šílený době, je oproti tomu, co lítá v knize jen slabá rýmička.
A podezřívám autorku, že si postavu Servírky vypůjčila v mojí třídě, jedno místo za mnou.
(SPOILER) V některých částech byla knížka hodně psychicky náročná, občas jsem se i ztrácela ve vyprávění. Celkově se mi to hodně líbilo, ale myslím si, že v tom mohlo být víc. Ještě sto stránek a rozepsat tam některé věci detailněji. Trochu mi to připomíná seminární práci, kterou na poslední chvíli psal někdo chytrý a talentovaný. Práce je výborná, obsahuje všechno, co má obsahovat, dosáhla minimálního počtu slov, ale navíc už ani fň, protože na to autor neměl čas nebo náladu. Co mi rozhodně chybělo, to bylo závěrečné shledání, fakt mě mrzí, že tam bylo jen tak naznačené do budoucna.
Silná podobnost s Hunger games a ke konci s Dnem Trifidů.. Těžko se orientovalo ve jménech, protože Zoo a "moderátoři" používali jiná. Řekla bych, že potenciál veliký, ovšem nevyužitý a od knihy s nálepkou bestselleru jsem čekala mnohem více.
Těžko si představit takovou realitu. Líbí se mi, jakým stylem je kniha napsaná, člověk se do příběhu dokáže vcítit.
Z mého hlediska skvělý námět, ale příliš zdlouhavé kapitoly z doby "hry" - plnění úkolů. SPOILER: Přidání kapitoly setkání Zoo s manželem by nebyl od věci.
Za mě se teda tato kniha vůbec nepovedla. Celá zápletka by asi byla docela fajn, ale provedení mi nesedlo. Nedalo se mi vůbec začíst. Kapitoly byly dělené na ty, které byly psané z pohledu štábu a na ty, které byly psané z pohledu jedné soutěžící. Na tom se mi nelíbilo, že zde bylo příliš moc jmen a přezdívek a když štáb popisoval Stopaře a Zoo ho popisovala jménem, absolutně jsem si nedokázala spojit jméno s přezdívkou. Konec asi docela ok, ale kniha byla pořád dokola o tom stejném - jen chodili, chodili, a sem tam nějaká "nástraha". A co se mi teda také nelíbilo - některé pasáže jsem vůbec nechápala..popisovali některé věci odborně a tam až moje představivost nedosáhla. Dočetla jsem jen proto, že knihy dočítám, protože vždy potřebuji znát konec...
Mne sa kniha veľmi páčila, tiež jedna z tých, ktoré keď začnem čítať, drží ma v napätí a tak ju nedokážem ani na chvíľu odložiť, až kým ju neprečítam do konca..
Pokud nečekáte mimořádný čtenářský zážitek, tak to podle mne to není úplně špatné čtení (třeba na dovolenou), byť děj někdy trochu skřípe v logice a uvěřitelnosti. Ale jde o debut autorky a lze tedy něco odpustit... A motiv neobyčejně rychle se šířícího viru vyvolávající nemoc, které v řadě případů končí fatálně, je z dnešního pohledu takový trochu mrazivě prorocký...
Střídání dějových linek nevadilo, přišlo mi docela zajímavé, ale bohužel ne úplně využité. Čtenář díky anotaci i titulku na obálce totiž ví, to co ZOO ne, takže se trochu vytrácí moment překvapení
Po pravdě, jsem se bála začít knihu vůbec číst, po všech těch nespokojených recenzích.
Netušila jsem co očekávat a když jsem navíc zjistila, že se jedná o naprosto jiný žánr, než normálně čtu, polilo mě trochu horko.
Dala jsem tomu šanci, přeci se nenechám zlomit knihou, kterou budu mít v knihovně a nikdy si ji nepřečtu.
Musím říct, že když jsem se odprostila od takového toho předběžného pocitu, že to bude stát "za prd", zvládla jsem se začíst a svým způsobem jsem i chtěla vědět, co bude následovat.
Dost mě mátlo použití přezdívek a jmen účastníků, nedokázala jsem si je spojit.
Samotný závěr, který končí dost otevřeně, mi ani nevadí. Celá kniha je pro mě napsána dost ve stylu "použij svou fantazii", takže jsem neměla problém ji použít i na závěru.
Není to něco, co bych si přečetla znovu, ale ani bych to nenazvala naprostým brakem. :)
Viděl jsem tady tucty nespokojených komentářů, přesto jsem si odvážně řekl: já to zkusím, třeba se mi to zrovna bude líbit. Chyba lávky, lidi, měli jste pravdu - je to fakt děs. O samotném ději (jakém?) se tu rozepisovat nechci, už to udělali jiní. Pobavilo mě závěrečné dvoustránkové poděkování, kde autorka děkovala desítkám lidí slovy, že bez nich by kniha nebyla taková jaká ve finále je. A já se ptám: proboha, co jsou ty lidi zač? :-)
Kniha mě velice bavila a nakonec naprosto pohltila. Důvod, proč nedávám plný počet, je samotný závěr, která byl v rámci celé knihy až moc patetický a příliš se mi nehodil. A další a ten hlavní důvod je to, že z námětu se dalo vytřískat o tolik víc!
Nejspíš jsem čekala trochu jiný děj. Kniha mě začala bavit až v polovině. Ale musím uznat,že mě zaujal styl psaní.
(SPOILER) Prvních 50 stran jsem se spíše nudila a snažila se zorientovat v postavách. Jakmile jsem se dostala přes nudný začátek, docela jsem se do děje začetla, kniha v současné situaci tématická (autorka měla v roce 2016 asi křišťálovou kouli :)) Trochu mne zklamalo neúplné uzavření příběhu. Na autorčinu prvotinu kniha nebyla špatná, ale četla jsem i lepší kousky. Neurazí, nenadchne - za mne takový lepší průměr.