Poslední básně
Zinaida Nikolajevna Gippius
Zinaida Nikolajevna Gippiusová (1869–1945), ruská básnířka první velikosti, která odmítla říjnovou revoluci a raději se s manželem D. S. Merežkovským vystěhovala do Francie. Tato kniha přináší její jemné lyrické verše v básnicky citlivém a zasvěceně empatickém překladu.
Přidat komentář
06.03.2014
Zvláště druhá půlka sbírky oplývá stupňujícím se násilím vyvrcholící první světové války, kdy hrůza prostupuje stále víc a víc každé slovo básní, kdy jemné lyrické verše zcela vymizí, nahrazené jen křikem a bolestí, které se ozvají v těchto mimořádně vypjatých verších
Autorovy další knížky
1980 | Zlato v azuru |
2002 | Svatý hřích |
2005 | Poslední básně |
1920 | Zlatokvět |
1907 | Noví lidé |
Hodnotit je obtížné.
Politická a národní témata této ruské básnířky mnou prochází jako natrávená potrava.
Mohu obdivovat mnohdy hezké rýmy, ale jako celek pro mě básně nemají praktický význam.
Nejsem historicky, ani ideologicky založený člověk a tím jsou mi myšlenky Gippiusové naprosto cizí...
Snad jen básně NEZNÁMÁ a DNES NA ZEMI mi oblažily srdce.
Nehaním, protože sám bych takové básně nenapsal.
Nekritizuji, protože moje básnické gró je naprosto v odlišné dimenzi...