Poslední člověk
Péter Bogáti
Bogátiho román Poslední člověk barvitě popisuje stav a jednání inteligentního člověka, který se ocitne osamocen, v těžké chvíli svého života, opuštěn, zdrcen. Tato výborná ukázka psychologie jedince může připomínat Robinsona Crusoa (samozřejmě i volba jména hrdiny leccos naznačuje), či podobné trosečníky. Samozřejmě se dá nalézt magická podobnost s postkatastrofickými romány, Dnem Trifidů či podobnými dystopiemi, ale Bogáti se dostál nejdál. Použitím jednoho prvku neznámého záření a shodou okolností i nového izolačního materiálu se na světě ocitl jeden osamělý člověk. Hrdina v naprosté izolaci, kterému autor ponechal nepatrnou naději, daleko menší naději, než jaká zůstavala Robinsonovi Crusoemu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1987 , Naše vojskoOriginální název:
Az utolsó ember, 1982
více info...
Přidat komentář
koubin007 napsal:
"Bez diskuze tuto knihu zařazuji mezi 20 nejlepších scifi, jaké jsem kdy četl."
A mně nezbývá než souhlasit ...
Přátelé jsem unešen a dochází mi slova, ač jsem sotva začal psát.
Přečtěte si tuto knihu! Přečtěte si ji a napište mi co si myslíte o Selkirských kotoučích.
Je to fakt a nebo fikce? Autor mě tak definitivně nahlodal, že jsem zasedl po přečtení doslovu k internetu a začal "googlovat".
A víte co jsem našel? NIC! A to mi dostává o to víc, že mám pocit, že za a) je to fikce nebo za b) on ten internet asi opravdu neobsahuje všechno.
Ale sakra, neříkejte mi, že světovou senzaci, byť objevenou před 30ti lety, by nikdo jiný než Bogáti na internetu nezmiňoval. V době kdy stačí napsat "předkožka z lamy" do vyhledávače, vyskočí Vám sto tisíc odkazů včetně detailního popisu funkce pěti řitních žláz savců?
Dobře, dejme tomu, že je to fikce, ale pak tedy dokonalá. Proč by autor po dokončení románu popisoval Selfirské kotouče, ze kterých údajně vycházel? Ano, na začátku textu bych tomu rozuměl, ale na konci?
A teď můj komentář k dílu:
Kolega Petroff a Sierra88 píší, že to byla nuda...
Podle mě opak je pravdou.
Bez diskuze tuto knihu zařazuji mezi 20 nejlepších scifi, jaké jsem kdy četl.
Autorovo ztvárnění konce světa se vším všudy je prostě geniální! Onen hrdina, místo, aby si užíval v luxusních hotelích, proháněl sportovní auta, nebo nastaroval 30 generátorů, které by mu bez problémů dodávali tolik proud kolik by jen chtěl, se zamýšlí nad podstatou života. Života, který zanikl, který nemá smysl a tudíž nemá smysl ani jeho existence. Je sice na živu, přesto však je mrtev. Zůstal sám, je poslední živý exemplář z živočišné říše. Dokonce i ta trepka, améba a nebo pouhý virus už dávno zamávaly sbohem. Robinson se utápí ve splínu, propadá depresi, uklidňuje se morfiem, polyká prášky na spaní..haha úžasné:). Člověk by čekal svalnatého Willa Smithse s nablýskanou bouchačkou u pasu, ale Bogátiho hrdina je jen ublafaná hromádka neštěstí! Ztroskotaná loď s velkým mozkem a vlastními představami, které by umořili i Newmana při jeho posledním kulečníkovém turnaji.
Některé úvahy byly skutečně brilantní.: Většina lidí se honí za penězi, poklady, majetky atd... - aby si zpříjemnili svůj život, - aby se pobavili, - aby zažili vzrušení. K čemu to všechno je, když se s tím nemáte komu pochlubit? Když vás nikdo neobdivuje, když se se svou radostí nemáte komu svěřit? To je právě to, co mě osobně nikdy nenapadlo. Všechno je jen otázka chtíče, který popohání společnost, ve které žijeme. Pokud společnost zanikne, pohasnou i naše touhy. Z toho mně osobně vyplývá závěr, že člověk je ubohá bytost, která bez svojí společnosti nemá naprosto žádný význam. Tudíž jsem si ujasnil jednu velice důležitou věc: Nemůže existovat společnost, ve které by byli všichni lidé spokojeni a šťastni. Takové uskupení by dříve či později dospělo k záhubě. Haleluja pane Marxi:).
A dále ke knize.
Je pravda, že filosofování převládá nad akcí a dějem samotným, ale ani gradace a "akční" scény zcela neabsentují. Je jich méně, ale o tom to právě je.
Někdy, z mého pohledu, se hrdina chová iracionálně a také asi nemá zcela technické myšlení, když tvrdí, že se po několika letech nepoužívání domy začnou rozpadat a auta se stanou nepojízdnými. Ale to jsou jen takové maličkosti. Finální dojem je velice kladný.
Jak již to tak chodí, post-apo tématika vždy nabízela a nabízí velké možnosti k přemýšlení. Možná také proto, je toto téma nesmírně žádané a populární.
Ujišťuji Vás, že tato kniha Vám dopřeje onoho zamýšlení vskutku královskou porci, kterou pokud si budete umět naservírovat jako zkušený kuchař, zažijete zcela unikátní knižní hody.
Nejvyšší body
Taková pseudo - postapokalypsa. V první půli knihy je celkem řešený nějaký přežívání, pak už to ale sklouzne k filozofování nad člověkem ... a to je veskrze nuda.
Pro mě osobně kultovní kniha. Trochu slabší byla snad jen pasáž s únosem mimozemšťany, spíš proto že mi nedocvaklo jestli to byla skutečnost nebo sen...