Poslední člověk
Péter Bogáti
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22772/bmid_posledni-clovek-nH7-22772.png
4
90
90
Bogátiho román Poslední člověk barvitě popisuje stav a jednání inteligentního člověka, který se ocitne osamocen, v těžké chvíli svého života, opuštěn, zdrcen. Tato výborná ukázka psychologie jedince může připomínat Robinsona Crusoa (samozřejmě i volba jména hrdiny leccos naznačuje), či podobné trosečníky. Samozřejmě se dá nalézt magická podobnost s postkatastrofickými romány, Dnem Trifidů či podobnými dystopiemi, ale Bogáti se dostál nejdál. Použitím jednoho prvku neznámého záření a shodou okolností i nového izolačního materiálu se na světě ocitl jeden osamělý člověk. Hrdina v naprosté izolaci, kterému autor ponechal nepatrnou naději, daleko menší naději, než jaká zůstavala Robinsonovi Crusoemu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1987 , Naše vojskoOriginální název:
Az utolsó ember, 1982
více info...
Přidat komentář
Tentokrát se na stránkách knihy dostáváme k člověku, jež se díky tomu, že pracuje v tom nejnebezpečnějším prostředí na světě, dostane do situace, kdy jako jediný z celého lidstva přežije...
Řeknete si novodobý Robinson...
Ano i ne...
Je to jedna z prvních postapo knih, jak bychom dneska řekli. Ale o tom ta kniha ani tak není, jako o nekonečných úvahách a psychologii, tedy o bludech (jsou to skutečně jen bludy?), viděních, úvah nad sebou samým, nad lidstvem atd. těžko budete vnímat, kde je realita a co je blud. Dokonce i sám autor... no ne, nebudu vám to kazit... prostě si to přečtěte má to zajímavý závěr
Nicméně, kvůli množství psychologických textů a úvah, se děj táhne "jak sopel", takže si sem tam řeknete: "Uff, už aby to skončilo," či "Na co čekáš "vole," vždyť je to jasné!"
A opravdu je to tak jasné? Co když... A to je právě to, co mnozí této knize vytýkají. A i já po prvním čtení v tom nenalezl nějakou extra zálibu, až po letech jsem to teprve docenil a uvědomil si, danou podstatu tohoto zdánlivého zádrhelu. Vědomí pouze vlastní existence a nikoho jiného? Jak bych se asi tak zachoval já? Jakou stopu by to v mém uvažování udělalo, než bych si dal dohromady jedna a jedna a začal skutečně něco dělat, pro svoje přežití? A proč bych měl vlastně žít, když už není pro koho a pro co?
Nicméně s přetechnizovanou dobou, která se žene neustále dopředu, se vytrácí umění soběstačnosti a nezávislosti. Pravda, "pár" takových lidí existuje... ale... jak byste asi dopadli vy, být v této situaci? Co myslíte? Ustojíte to, nebo ne?
p.s. opravdu si to chce udělat na čtení naprosto nerušenou chvilku
No, čekal jsem, že v knize autor hledal příležitost vyjádřit své úvahy a člověku a lidství, ale bylo toho hodně, co mě neoslovilo. Navíc mi hlavní hrdina nepřirostl k srdci, a bylo mně fuk, co se sním stane. To co jsem čekal, že udělá snad hned první týden, udělal až po půl roce blouznění a filozofování a ještě navíc bez plánu.
Moc pěkná kniha, není to úplně akční román, je tam dost úvah, ale nijak to nesráží kvalitu. K doslovu: také mi to od mých 14 let vrtalo hlavou tak pro ostatní: Je to narážka na na předlohu ke knize Robinson Crusoe trosečníka skota Alexandera Selkirka ze skotska. Je to propojení s čtenářem? Tento zápis na kruhy by provedl trosečník na technologické úrovni jakou popisuje ve své knize. A alternativní bránou se dostali sem, či je náš praotec.... ;-) Nalezli je v pohoří kolem Skotského města Selkirk? Či jej byli schopni přečíst a je na nich obsah trosečníka z minulosti a nálezci se odkazují na A. Selkirka? Spíš jen autorova snaha předložit na konci čtenáři teorii zda kniha není jen přepisem záznamu z kruhů. Trochu konspirace... Jinak je to také firma vyrábějící vložky do komínů :-) V okolí Selkirku žádná jeskyně není. Nejbližší dvě jsou 4,5km od města Kelso a 22km od Selkirku.
Když jsem ji četla poprvé, zapůsobila na mne nejvíce představa absolutní samoty. Myslím, že jsem ji nečetla poctivě, přeskakovala jsem hlavně technické popisy, ale zůstal ve mně nepříjemný pocit beznaděje a opuštěnosti. Po letech jsem ji zkusila přečíst znova, díky výzvě jsem ji přečetla opravdu celou. Už jsem to neprožívala tak silně, nicméně některá místa mě opravdu nebavila.
Přesto, že má kniha zajímavý příběh a obsahuje zajímavé myšlenky, přijde mi chvílemi poněkud tuhá. Ale i tak stojí za přečtení a vítězí ve mně nakonec radost z toho, že se mi kniha dostala do rukou.
Lidi nám někdy lezou na nervy a mohli by na chvíli prostě zmizet, ale zůstat takhle sám, to je jiná liga..
A rozhodně nevynechat doslov autora a Selkirské kotouče.. zmátl mě dokonale a začala jsem googlit! :-D A víte co jsem našla.. komentář koubin007! a to není NIC! :-D
Tak tenhle pan spisovatel je hodně chytrej pán. Nejen, že rád přemýšlí, ale očividně má i čím, a dokonale to předvedl v této knize. Je pravda, že pro ty, kdo se bez akčňáren neobjedou, se kniha určitě nehodí, ale pro ty, kterým nevadí si zafilozofovat (a o tom přece SF je, ne?!), je jako stvořená. Hrdina je navíc (aspoň pro mě) sympaťák - realista, chytrej a nesentimentální, ale ani humor nechybí. Rozhodně mě knížka překvapila a moc se mi líbila.
Bohužel ne moc záživná ani čtivě psaná postapo kniha. Zpočátku je sice zajímavý bleskový příchod apokalypsy a věřil bych, že se tu snad museli inspirovat i autoři Červeného trpaslíka ale s přibývajícími stránkami už jsem byl nucen přeskakovat. Hrdinovo halucinace a rozebírání víceménně nepodstatných vzpomínek jsou totiž naprosto nezáživné. Ale musim přiznat, že je tam pár zajímavých myšlenek o lidstvu a údělu člověka když zůstane zcela sám.
Co k tomuhle říct? Začátek knihy vypadá velice slibně. Rychle ale nastupuje hodně filozofování. Konec knihy začne být zase zajímavý a následuje rychlý konec, který je takový divný.
Ne, nezlobte se na mě, ale tahle knížka je špatná. Akci nahrazují filozofické traktáty, nad kterými bych se i docela rád zamyslel, kdyby byly k zamyšlení. Ale nejsou. Z 224 stran se tak na 24 stranách něco děje. Zbytek jsou vzpomínky, sny, přeludy, nimrání se v osobní absolutně nezajímavé minulosti. Děkuji, stačilo...
Tak mě to zklamalo. Dobrý nápad a slušný začátek, pak se vše zvrhne v jakési filozofické úvahy pološíleného hrdiny, spousta stran s nulovým dějem. Konec to trošku napravuje, ale chvílemi jsem měl chuť knihu nedočíst.
Sci-fi čtu ráda, vybízí k imaginaci ... prakticky ke každému průběhu událostí je možné si představit jinou alternativu ... jiný řetězec událostí a to mě na sci-fi baví ... stačilo by málo a náš svět by mohl vypadat jinak ...
A tak jsem v relativně krátké době po sobě přečetla několik knih s postapokalyptickou tematikou (mj. Kroniku konce světa od Birdmana, zasazenou dějem do českého prostředí a Bulgakovovy Osudná vejce – obě doporučuji). ..je pro mě strašně zajímavé pozorovat jak naprosto rozdílně jsou tyto příběhy pojaty... stačí jiný řetězec událostí ... a svět je jinak... a to mě na těchto příbězích baví a to je důvod proč je často čtu.
Co se vlastně stane, když se „to“ stane? ... stále dýcháme, cítíme, slyšíme, vidíme ... prostě používáme své smysly ... a velice rychle přijde šok - možná až přímo naráz pochopíme svou „nicotnost“, bezvýznamnost v porovnání s rozsahem katastrofy, které musíme čelit ... pak zpanikaříte, najednou nejde logicky uvažovat ... popřete, že se něco takového mohlo stát ... a pak přijdou otázky ... o co jde? ... hledáte řešení ... dochází i na „velké otázky“: Kam míří lidská existence? ... dostane další šanci? ... jaký má tohle všechno smysl? ... cítíte vážnost takových otázek a cítíte, že řešení není „po ruce“ ... přichází deprese ... možná někde v budoucnu? ovšem pokud nějaká budoucnost bude ... pokud budou další a další možnosti, příležitosti ... bude další průběh událostí příznivý? ... anebo je to konec? ... anebo je na úplném konci malý záblesk naděje?
Řetězec, který může mířit kamkoliv ... záleží na záměru autora ... a v případě příběhu Robinsona? ... tak jak je vyprávěný s jeho značným přesahem do psychologie a filozofie to bylo hodně zajímavé čtení, jen úvodní seznámení s Robinsonem, mi nepřišlo moc povedené ... příliš zdlouhavé, natahované ... příliš mnoho nedůležitých informací, které, než se „to“ stalo byly celkem irelevantní, proto 4 z 5*.
Knižka ktorú zvládnete za jeden večer....ale zanechá vám toho dosť na premýšľanie .... Robinson ( aké príhodné meno ) náš hrdina pracuje v ústave kde sa testuje nový materiál ktorý je naprosto dokonalý izolant pre všetky druhy žiarenia....pri jednom takomto pokuse Robinson zistí,že k niečomu došlo...k nejakej havárii....v celom ústave ostal len sám..všade sú kôpky ochranných odevov a neidentifikovaný prášok....Netrvá dlho a zistí,že je jediný človek nielen vo výskumnom ústave...ale aj v meste...a nielen v meste...Robinson je zrejme jediný človek na planéte...poslední človek. Ako by ste sa chovali sami na svete ? čo by vám behalo hlavou ? kam by ste šli...čo by ste chceli robiť ? autor neuveriteľne pútavo opisuje tieto otázky a ponúka veľmi verné odpovede...Robinson po čase prepadne depresiám....nájde denníky svojich priateľov a pri ich čítaní zisťuje ..... priznám sa trošku ma pasáže s denníkmi a celkovo jeho spomienky na minulosť otravovali....nevravím,že človek hľadá útechu v minulosti zvlášť keď je v takto tragickej situácii....Oceňujem snahu autora o realizmus spracovania....mal naštudované veci ktoré verne vystihujú čo sa bude diať so svetom bez ľudskej prítomnosti.
Pre súčasného čitateľa skutočne táto kniha môže nadobúdať dojem pomalého deja...je to skoro neakčné plynutie s veľkou dávkou psychologicko - filozofického bádania v tom v čom vlastne spočíva ľudská civilizácia a aká je jej krehkosť a rýchle zabúdanie. Autor do deja vsunul aj mimozemskú civilizáciu ktorá priznám sa mi prišla minimálne divná .... nepochopil som čo tým chcel autor povedať. Jeden mimozemšťan nesie meno ktoré je späté s Robinsonom a musel som sa pousmiať. Krásna scéna súvisí aj so snehuliakmi....nádherný kus romantiky s originálnym prvkom....autorov doslov beriem ako niečo čo by sa dalo nazvať - nádej.
Před revolucí jsem byl vděčný za každou sci-fi, která vyšla. Tato i přes zajímavé téma mě vůbec nenadchla, musel jsem se nutit do čtení.
Posledního člověka tady koubin007 rozebral a ohodnotil důkladně, zgruntu a hodně vysoko (na rozdíl od jiných čtenářů - nepochybně odkojených Kulhánkem). Prakticky se s jeho komentářem shoduji. Kniha zařaditelná do podžánru SF post-apo je bezesporu napsaná dobře a zajímavě a je i přes odstup času stále dobře čitelná. Ovšem POZOR, současný čtenář by si měl dát pozor a pokud od ní očekává napětí a akčnost, měl by se jí spíš vyhnout. Napětí se vyskytuje spíš v psychologické rovině, akčnost prakticky jen v jednom případě a to ještě není zcela jasné, zda jde o realitu nebo o horečnatý sen a srovnávat Robinsonovu cestu na jih s Myškou s obdobnou anabází Kulhánkova Maxmiliána se saladinem prostě nelze. Kýblů krve a hald končetin se tady nedočkáte, zato je docela dost prostoru pro přemýšlení – pokud ovšem tuto činnost chcete provozovat. Nechci klady a zápory Posledního člověka rozebírat, to udělal koubin007 opravdu dostatečně a tak přidám jen úryvek týkající se čtení a knih (když jsme ten knižní web):
„Četl jsem systematicky. Tomu se nevyhne zvlášť člověk žijící samotářsky. Dokonce i špatné manželství dokáže zabíjet čas - třeba hádkami. Ale kdo každý večer uléhá sám, těžko se obejde bez knihy. Ani mi nenapadne, abych tvrdil, že jsem každý večer uléhal sám, ale měl jsem takzvané volné večery a nikomu bych neradil vrtkavou hodnotu takové volnosti podceňovat či přeceňovat. V takových chvílích jsem četl nebo někdy poslouchal hudbu. Mám docela obstojný hudební sluch, ale nejsem do hudby blázen - ani do lehké, ani do vážné. Posuzování literární hodnoty své lektýry jsem ponechával jiným - je to jejich povolání nebo aspoň vášeň. Četl jsem - podle mého názoru - z důvodů, o nichž spisovatelé psávali, že je to účast na duchovních prožitcích, které se liší od prožitků všedních dní a tak zároveň rozšiřují čtenářův obzor a občas poskytují jeho myšlenkám i potřebnou uvolněnost. Jestliže ve většině případů můj výběr odpovídal jménům a dílům uznávaného literárního žebříčku, sloužilo to nejen ku chvále mého vkusu-ale i jako důkaz o tom, že ani úřední žebříčky nemusí být vždycky produkty kontraselekce. Zdůrazňuji však, že může být řeč nanejvýš o náhodné shodě, protože mě při výběru nikdy neovlivňovaly nabídky akademií ani reklamních kanceláří, nýbrž výhradně mé duchovní nároky. A jestli snad tohle všecko zní nafoukaně, musím se přiznat, že na to kašlu. Krásné literatury si nesmírně vážím, protože ji potřebuji jako cigarety a pití; vybírám si spíš jemnější kouření než to, které škrábe nebo páchne; vyhýbám se však i posuzování literatury i ostatního umění, a pokud jde o názory jiných, jsem přinejmenším nedůvěřivý: je v nich příliš mnoho subjektivních činitelů. Přesněji a bezpečněji se dají stanovit vlastnosti kterékoli elementární částice, třebas neviditelné a existující jenom zlomek sekundy, nežli parametry románové trilogie. Nukleon je prostě takový, jaký je-nezávisle na mně; román je takový, jak o něm soudím. Jeden se líbí mně, druhý jinému - a jakou vlastně má cenu mistrovské dílo, když po něm z nějakých důvodů ani pes neštěkne?“
A ještě jsem narazil na zajímavý pohled na statečnost – autor na statečnost (statečnost je jedna ze čtyř základních ctností, zajišťuje pevnost v obtížích a vytrvalost v úsilí o dobro, dává nám sílu překonat strach a dospívá až ke schopnosti obětovat případně vlastní život pro spravedlivou věc – obecná definice) nahlíží trochu méně obvyklou optikou a pojímá ji jako malou míru představivosti a nedostatek fantazie – to je názor přinejmenším zajímavý, byť diskutabilní.
Přestože knihu nehodnotím tak vysoce jako koubin007, přesto patří ke klasice žánru a stojí za přečtení
Pro Sierra88 :dle tvého nicku soudím že jsem knihu četl dřív než jsi se narodil a řadím ji k nejlepším sci-fi co jsem měl v ruce.
Poslední člověk
Nápad mi přijde nadmíru zajímavý, provedení v určitých částech lehce zdlouhavé. Za další menší zklamání považuji otevřený konec, což je ale jen moje osobní preference. Byl bych mnohem radši, kdyby měla kniha jednoznačný, ať už "dobrý" nebo "špatný" konec.
Tento příběh ještě dlouho nepustím z hlavy, dobrý koncept na zamyšlení.