Poslední člověk na planetě Zemi
Denisa Černá
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512002/bmid_posledni-clovek-na-planete-zemi-63fdef9333521.jpg
4
41
41
Učili ho, že Natura zničila planetu Zemi. Řekli mu, že Polis je jediné bezpečné místo. Kontrolovali, jak žije, jak se cítí, co si myslí. A pak přišla ona. Nico a Tabitha společně najdou cestu, jak se vymanit ze systému Polis, jak se přiblížit pravdě o minulosti a jak se vrátit ke kořenům lidstva. Co je pravda a co propaganda? Co je smyslem života? A jaké to je být člověkem se vším všudy? Nico je osmnáctiletý kluk, který chce znát odpověď na jednu jedinou otázku. Kdo doopravdy zničil planetu Zemi?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Na dvě hvězdičky. Hvězda navíc, na podporu českých autorů.
Ještě tak jednu dvě revize a ta kniha by byla o hodně lepší. Třeba ten nápad s muzikou do uší, mi přijde nedotažený, nebo alespoň nedovysvětlený. Stejně tak důvod, proč při ohrožení města jako první věc neshodili ochrannou zeď, aby lidi mohli zdrhat. A trochu mi chyběla podoba současného světa. Vzhledem k tomu kolik prostoru je věnováno myšlenkovým pochodům hrdiny, pár odstavců navíc by nemuselo zaškodit. Vždyť se přece jenom blízce seznámili s lidmi, kteří venku nějakou dobu žili.
Také způsob, jak řeší nízkou plodnost lidstva mi přijde mimo. Připadá mi nesmyslné, že by lidé s tak pokročilými technologiemi, jako je čtení myšlenek, tak nějak zapomněli, nebo nedokázali znovu objevit oplodnění in vitro, darování vajíček a všechny ty způsoby, kterými si už v současné době dokážeme pomoct.
Je pro mě těžké knihu ohodnotit z jednoho hodně důležitého důvodu. Styl psaní autorky mě od samého začátku vadil, jediný důvod, proč jsem knihu nezaklapla je, že mi byla doporučena mou kamarádkou. Dobře chápu, že tento styl má odrážet osobnost hlavní postavy, ale co je moc, to je moc. Několikrát mě napadlo, že proč korektor (nebo kdo se o tohle stará) knihu nevzal do ruky a nezačal škrtat a škrtat. Opravdu by ji to prospělo. Je to psané stylem prvotiny mladé teenagerky. Z tohoto důvodu musím dát horší hodnocení, i když by si příběh zasloužil 5 hvězd. Naprosto skvělá zápletka, děj a konec příběhu, který málokdo čeká.
První část knihy byla poněkud těžší na začtení, protože hlavní postava mi nebyla sympatická. Pak se to zlepší, ale stejně naivita a i jistá hloupost vás bude štvát i ke konci knihy. Osobně nejlepší část je asi střed knihy, protože ta byla taková více na dřeň pro mne. Konec tak nějak očekávaný, ale stejně ve mne nechává pachuť, protože z části se ptám proč, abych marně doufal ve filmový happyend, který nepřijde.
(SPOILER)
dystopie v modelu "děti zachraňují svět před totalitou a ekologickou katastrofou" využívá prastarý žánr "napravení floutka", konkrétně přerod nafoukaného puberťáka v empatického hrdinu, který se obětuje pro lidstvo
jednu hvězdu, protože autorka má potenciál a jednou z ní může být oblíbená spisovatelka, umí sestavit příběh a vcelku úspěšně se pokouší pracovat s jazykem, ale její prvotina je sentimentální kýč plný nelogičností a nesmyslů, epigonská variace, která bez nápadu a aktualizace převařuje motivy Bradburryho, Orwella, Zamjatina, Atwoodové... a kterou neměl redaktor pustit do tisku, a když už, tak v textu nemilosrdně škrtat a škrtat a škrtat
zkusím to stručně, jak jsem si psal během četby poznámky:
- pravidla a zákony "jiného" světa hned na začátku vysvětluje hlavní postava čtenáři, což je hodně nešikovný a zastaralý literární postup
- opravdu autorka očekává, že za 500 let bude globálním jazykem angličtina? proč? protože sama angličtinu studuje?
- příběh se odehrává cca 500 let vzdálené budoucnosti, a přesto je plný kulturních odkazů k 20. století (snaha zvýšit intelektuální laťku? nedokážu si představit, že za 500 let bude puberťák poslouchat ABBu nebo Beyonce, to jako by dneska nějaký puboš ulítával na hudbě Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic)
- Nico a Tabitha se učí pochopit svět z knih 500 let starých = to se za 500 let ve vesmíru a v lidské společnosti, politice, kultuře, vědě... nestalo nic podstatného, žádné inovace, technické revoluce...?
- Nico čte Wildea a Tabitha Austenovou a rozumí smyslu slov i obsahu (tý brďo, ani dnešní studenti humanitních VŠ už nezvládají češtinu 19. století)
- papírové knihy nalezené na skládce = po 500 letech neporušené papírové knihy na větru a dešti? tak to abych se příležitostně po Praze podíval, jestli někde v odpadcích neleží originální tisk z 16. století
- Nico zná slovo housenka, ale neví, co je to motýl?
- člověk, který se celý život živí tekutou stravou (cibus), bez zdravotních obtíží stráví na ohni opečené maso a syrové ovoce???
- naivitou román připomíná film Modrá laguna nebo Děti ráje, sentimentalitou Chateaubriandovu Atalu a Reného = Nico a Tabitha nemluví (divoši se učí mluvit), všechno se učí od základů z knih, které na ostrově zanechal Pedro (nechali jste někdy na pobřeží popsaný papír? kolik dnů vydržel čitelný?); naprostá a naprosto nesmyslná idyla, na opuštěném ostrově je pro zamilovaný páreček všechno dopředu připraveno a hotové = postavena chýše s funkčním záchodem, konzervované potraviny, instrukce, jak co používat, mapa, poučné i zábavné knihy, potřebné nástroje...
- oheň rozdělají třením podle zhlédnutého filmu (zkuste to)
- Dariana a Ray nechají všechno vybavení po Pedrovi ladem, nic si neodnesou, a 8 měsíců si nevšimnou kouře ani jiných projevů života Nica a Tabithy na ostrově?
- Tabitha si dělá výpisky o něčem, co ještě nikdy neviděla, o čem nikdy neslyšela = zkoušeli jste to? (to musíte opsat úplně všechno)
- úžasně divadelní scéna = město se hroutí a nevlastní matka vyznává lásku Nicovi
- naprosto nesmyslný závěr = z hroutícího se města unikají lítacími auty všichni obyvatelé s prezidentkou v čele (Star Wars?), Nico a Tabitha v druhém autě jí za letu předají informace, které mají zachránit lidstvo, a pak se odpojí od kolony letících aut, protože už nemají palivo, k prezidentce do auta se nevejdou, a tak letí hrdinně zahynout zřícením se do moře, ehm... proč nepočkali na jakékoli jiné létající auto, které letí v koloně za nimi?
- autorce chybí aspoň základní znalost technologií a vize jejich progresivního vývoje (např. závěr: plně autonomní vozidlo/létadlo by jistě včas samo vyhodnotilo, že mu chybí palivo/energie, možná by si i samo dálkově zajistilo nabití atd.)
Jsem stará, mám dvě pubertální děti, kteří "mluví jak tataři", ale čtení tohohle bylo fakt peklo. Na konci knihy "vypravěč" trochu dospěje a dá se, ale do půlky jsem četla jen proto, že podle yt recenzí to mělo mít dobrý příběh/nosnou myšlenku. Ale asi jsem opravdu stará.
Futuristické město, umělá inteligence, která z velké části řídí život lidí a svět, kde systém kontroluje i to, co si lidé myslí. To slibuje nová scifi dystopie z pera začínající české autorky Denisy Černé, jež se mimo atraktivní anotaci pyšní i krásnou obálkou.
Píše se rok 302 po Zániku lidstva. Tři sta dva let od té doby, co Natura téměř vyhladila člověka z povrchu zemského. Od té doby poslední zbytky lidí přežívají ve městech chráněnými před okolím elektrickými kupolemi. V jednom takovém, Polis 1, žije i osmnáctiletý Nico, který má to štěstí, že pochází z nejvyšší třídy A. Nic mu nechybí, nemá moc povinností, spoustu času tráví zábavou, a navíc je Polis ze všech měst nejblahobytnější. Přesto svým způsobem cítí, že mu něco chybí. Dokud ovšem nepotká Tabithu. Společně odhalují, že systém v Polis možná není takový, jaký se může běžnému člověku zdát... Jaká je vůbec pravda a co je jen prachsprostá propaganda?
Poslední člověk má solidní zápletku, která v žánru sice nepředstavuje nic nového, zato nabízí spoustu možností, kudy se příběh může ubírat. V tomto případě však potenciál autorka příliš nevyužila. Na první pohled prostředí dokáže lapit a zaujmout, na ten druhý se začnou vynořovat mezery a nedostatky, které se ani ve finále nepodařilo zaplnit.
Autorka výrazným způsobem využívá slang, kterým mluví přímo hlavní hrdina. Často opakující se výrazy a použití, které mi nedávalo smysl, však atmosféru knihy silně drtilo. V určitě části se linka ubírá nečekaným směrem - nabývá silný vibe Robinsona Crusoa, zabývá se zajímavými myšlenkami a postavy si projdou solidním vývojem. V závěru ale autorka ten drive neudržela. Opět zamířila ke klasické dystopii, kterou nedokázala ukočírovat. Jako celek kniha tak nefungovala a nezanechala silnější dojem.
Hodnocení: 45%
Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.
Wow. První, co musím vyzdvihnout, je autorčin hovorový styl psaní, protože se mi krásně četl. Hlavní hrdina příběh vypráví nám čtenářům a v určitých momentech k nám promlouvá, což mi přišlo u young adult knihy dost originální.
Dále musím vyzdvihnout dystopický svět. Já osobně miluji dystopii a tato byla rozhodně povedená. Svět je tu skvěle vykreslený, ať už se odehrává na jakémkoliv místě v knize. Začátek děje se odehrává v roce 302 po Zániku lidstva. Lidé tu žijí v takzvaném velmi technologicky vyspělém městě Polis 1 pod elektrickou kopulí. Vše okolo je zničené. Prý Natura vše zničila. Je ale pravda to, co jim celou dobu v Polis tvrdili? Hlavní hrdina pozná Tabitu. Velmi neobyčejnou dívku, která mu pomůže odhalit pravdu.
Tento příběh mě dojal. Konec byl opravdu velmi smutný, ale krásně napsaný. I přes to, že místy byl děj zdlouhavý nebo se mi hůře četl, musím vám ho moc doporučit.
5/5
Moc děkuji za knihu @humbook_blogeri @humbook #spoluprace #humbookblogeri
Neobyčejná, tak nějak by se dala tahle dystopie nazvat. Zpočátku mi trvalo než mě vtáhla, přišlo mi zvláštní celkové uvažování hlavního hrdiny i používaný slang, bylo to něco na, co běžně zkrátka nejsem zvyklá.
Po nějaké době, mi to však začalo připadat jako automatické. Zvykla jsem si na to a svým způsobem jsem z toho byla neskutečně nadšená.
Co bylo hlavním tahounem téhle knihy, minimálně pro mě osobně je fakt, že autorka skvěle vykresluje prostředí. Kdy samotná kniha je rozdělena na takové čtyři větší úseky odehrávající se na jinačím místě.
Nico jako hlavní postava na mě působil zajímavě. Není to tak, že bych si ho vyloženě zamilovala, ale ani to není tak, že bych ho vyloženě nenáviděla. Popsala bych ho jako takového mladého filozofa. Dost se zajímal právě o otázky existence, žití, co je pouhá iluze a co nikoliv.
Pokud patříte mezi fanoušky ať už fantasy jako takové anebo dystopie, či sci-fi má tenhle příběh velký potenciál vás zaujmout. Pokud si ale přečtete raději nějakou romantiku najdete se zde taky.
Za mě osobně to bylo takové hezké vrácení do doby, kdy letělo Hunger Games, Divergence, Labyrint a ukázalo to dystopii zase v lehce jiném světle a modernějším pojetí. Za mě si příběh odnáší 4 z 5 a rozhodně velké doporučení.
*Za knihu děkuji v rámci spolupráce @humbook_blogeri #humbookblogeri
Naprosto grandiózní čtení! Hned na první pohled tahle kniha zaujme obálkou. A pak když začnete číst, vystraší vás styl psaní resp. přemýšlení hlavního hrdiny. Vážně jsem si říkala, že to nedám, protože to bylo prostě divné. Přesunula jsem se na databázi knih, kde jsem si přečetla nějaké recenze a všichni psali to stejné. Ale že se to nakonec člověku bude líbit. A měli pravdu. Vážně jsem si to zamilovala. Nico prochází během knihy neuvěřitelným vývojem a už jen z tohohle důvodu je kniha neobyčejná. A pak taky celé to téma, zpracované výborně. Člověk by si asi řekl hmm, další dystopie ale tahle kniha v sobě opravdu měla nějaké kouzlo, díky kterému mě to neuvěřitelně bavilo. Mrzí mě, že jsem si nic nelepíkovala, protože se v knize objevilo dost myšlenek a zajímavých situací. Postav také nebylo mnoho, většinu příběhu odtáhli hlavní hrdinové Nico a Tabitha, ale v kontextu opuštěné Země a hledání navrácení k přírodě to ani nevadilo. A konec mě zamrzel. Upřímně jsem to nečekala a je vlastně zajímavé, že to autorka napsala právě takhle. Knížku moc doporučuji.
Za poskytnutí knížky děkuji @humbook #humbookblogeri
Poslední člověk na planetě Zemi je zajímavá kniha, která rozhodně zaujme netradičním zpracováním. Ze začátku to byl docela šok. Ten slangový jazyk mě tak zarazil, až jsem si říkala, že knihu asi nezvládnu dočíst. Ale po pár stranách jsem si na to zvykla a v závěru jsem si pochvalovala autorčino nadání a celkově humornou stránku příběhu. Ona totiž dost vyvažuje téma knihy, které je v současnosti dost aktuální a nutí otevřít oči a začít přemýšlet nejen hlavní hrdiny, ale i samotné čtenáře.
Hlavní postavou příběhu je Nico, 18letý mladík z nejvyšší společenské vrstvy v Polis. Nico si žije spokojeným životem, a přesto ho tu a tam popadnou pochybnosti a splín, které ho nutí klást si různé otázky. Přiznám se, že Nico je postava, na kterou si musíte v příběhu trochu zvyknout. Mně ze začátku přišel docela nesympatický, rozmazlený, naivní a ukňouraný. Čím více jsem ho ale poznávala, tím víc mi přirůstal k srdci, a nakonec jsem si tu jeho ztřeštěnou osobnost opravdu zamilovala.
Druhou hlavní postavou je Tabitha, kterou jsem si hned oblíbila pro její houževnatost a názory. Ze začátku jsem si říkala, že nechápu, jak ona a Nico mohou tvořit pár, protože jsou naprostými opaky, ale nakonec právě to z nich činilo dokonalou dvojici, protože se úžasně doplňovali.
Příběh se na první pohled nemusí zdát úplně originální, přesto si myslím, že se ho autorka ujala velice originálním způsobem. Ať už se jedná o různé zajímavé a netradiční prvky či vynálezy, či samotný styl psaní, se kterým jsem se ještě nesetkala. Nakonec musím říct, že jsem si knihu neskutečně užila a stránky se mi jen míhaly pod rukama. To, že má kniha přidanou hodnotu v tom, že donutí člověka se zamyslet, je jen velké plus. Jen ten konec mě celkem překvapil, nečekala jsem zrovna takové uzavření příběhu.
Tato kniha by rozhodně neměla uniknout vaší pozornosti. Já jsem opravdu moc ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst a autorce fandím v další tvorbě.
Moc děkuji @humbook #humbookblogeri za poskytnutí knihy k sepsání této recenze.
To byla jízda od začátku do konce. Knihu jsem přečetla během chviličky. Postavy jsem si zamilovala hned a na začátku jsem se strašně smála výrokům hlavníhl hrdiny. Jak šel čas a knížkou spisovatelka se zlepšovala a zlepšovala.. Za mě úžasná knížka. Doporučuji
,,Nikdo není nesmrtelnej. Nikdo nepřemůže Naturu. Ať už se snaží, jak chce. Protože Natura se vrátí a rozdrtí vás, vrátí se a pomstí se, vrátí se a ukáže vám, kdo je tady boss. Planeta Země si počká. A pak si srovná účty...,,
Nico je mladý kluk, který se narodil v Polis po roce 2300. Země si prošla Zánikem a lidé žijí vpodstatě ve skleněných kupolích. Žádná příroda, pouze tekuté jídlo na příděl, žádný smysl života. Každé novorozeně dostane čip, který ho bude provázet celý život. Lidé přišli o vlasy a řeč, takže mají pouze paruky a dorozumívají se pomocí čipu a čtení myšlenek. A přesto, že Nico patří do té nejbohatší vrstvy, něco mu říká, že není vše v pořádku. Klade si otázky, k čemu je život, kde jen celé dny kouká na fimy, hraje hry, pracuje jako robot, spí, jí a má sex. Protože promiskuita je žádoucí.
,,Abych to shrnul, mohl bych se zabít. Fakt bych mohl. Ale nějak se mi žádná z těch alternativ nelíbí. Jak jsem řekl už tisíckrát, jsem zbabělec. A tím pádem musím žít...,,
Když se Nico potká s Tabithou a nabourají se do systému historie zjistí, že je všechno úplně jinak, než jim celý život tvrdili. Rozhodnou se odejít z bezpečí Polisu s úmyslem zjistit, jaká je pravda. Doteď žili v totalitě, ovládáni a omezováni vedením města. Riskují své vymazání, pokud by někdo odhalil jejich plán.
,,Většina lidstva se skrývá za zdmi svých Polis a nechce mít s planetou nic společného. Elity chtějí dál žít v bohatství a vládnout, jejich ovečky chtějí mít klid, všichni, co jsou až moc zvědací, jsou popraveni a planeta Země dál chátrá a mění se...,,
Úžasná jízda! První stránky jsem pěnila nad výrazy jako: plís, spešl, vohoz, šajze, šišule, kebule, všecko, cvokajzní, páč, fukajz, bžunda, určo, ízy pízy, tríčky, mešuge, supr čupr, cajk, šoufky, žůžo, debžot apod. Jenže ono to dává smysl, protože lidstvo má sice lítací auta, ale jejich mysl (stejně jako mluva) degraduje. Autorce se tak povedla lehce geniální věc, kdy dílo je svým způsobem primitivní a impulzivní, ale má v sobě tolik odkazů a silných myšlenek, že nelze jinak, než se nechat unášet! Užila jsem si každou stránku, kontrast mezi vděkem, láskou, porozuměním a mamonem, chtíčem po moci a prostou odevzdaností. Boj člověka s přírodou, s jinými lidmi, ale i se sebou samým. Protože jaký je smysl života? Co až lidi fakt zjistí, že peníze se nedají jíst? Mělo by lidstvo dostat druhou šanci?
,,Bejt jediným člověkem v nedohlednu je nelidský, je to ten nejhorší úděl, kterej může být člověku nadělenej, samota bez žádnýho východiska, zoufalost bez špetky naděje, pomalý umírání bez jediný chvilky štěstí,,
Hodnotím 4,5/5, rozhodně doporučuji a děkuji Humbook za poskytnutí knihy.
(SPOILER)
Tato kniha už mi od první chvíle připadala něčím jedinečná vím že tato kniha má potenciál jelikož moc často nečtu jednoduše mě to moc nebaví jakmile jsem však začal s touto knihou nemohl jsem ji přestat číst Niko má úžasnou osobnost celé téma o záchraně planety mi přijde dost aktuální stejně jako vztahy často se tam děj pozastavoval nejvíce na tom ostrově a popravdě konec jsem vůbec nečekal tak tragický do poslední chvíle jsem čekal na nějaký zvrat
Myslím že toto dílo je jedinečné a pokud bude autorka dále psát v tomto formátu rozhodně si koupím i další knihy a s radostí je přečtu všem co to ještě nečetli je to fakt grandiózní rozhodně doporučuji
Kniha jednoznačně zaujme obálkou, to ano.
Na prvních 20ti stranách jsem si říkala, že to přes tu extra moderní mluvu asi nedám. Fakt i na mě to je celkem dost otřepané. Autorka používá prostě češtinu veeeelmi zajímavě. A to je jedna z věcí, co mi bude knihu natrvalo definovat. Nakonec to s knihou splyne.
Nico na mě působil jako frajírek s nulovým IQ, naštěstí u toho nezůstal. Moc se mi líbila jeho cesta za pravdou a osobní cesta zpět k přírodě. Především si mě nakonec záskal svým laskavým srdcem.
Ke knize jsou potřeba kapesníky, protože na konci nebudete mít suché oči. Nejvíc na knize oceňuji otázky a pocity, které v člověku vyvolá. Nakonec devastace přírody je aktuální téma a lidé by to neměli zazdívat. Proto jsem ráda, že tímto dílem autorka přispívá k zamyšlení se nad sebou a přírodou.
Moc děkuji @humbook za knihu na recenzi. Byla opravdu zajímavá.
Už jen podle té dokonalé obálky jsem věděla, že knížka bude mít něco do sebe, takže když @humbook nabízel recenzní výtisky, šla jsem do toho.
Nápad, děj a prostředí této knížky jsou za mě famózní. Civilizace po zániku obyvatel zeměkoule, s čímž jsou spojené všelijaké nové vynálezy a prostředky, snaha o uvědomění, že všechno není tak, jak se zdá, objevování sama sebe... Toto se mi opravdu moc líbilo.
Hned na prvních stranách mě ale opravdu vyděsil slang (asi tak bych to nazvala) hlavního hrdiny. Naprosto rozumím, že nás to k němu mělo jen více přiblížit, abychom se do něj více vžili, ale nikdy mi to nešlo přes oči.
Nica jsem ze začátku úplně nemusela. Neřekla bych, že jsem ho neměla ráda, ale úplně mi nesedl. Připadal mi hrozně naivní, rozmazlený a ukňouraný, ale jakmile jsem ho více poznala, pochopila jsem jeho povahu a rovnou si ho oblíbila.
Tab jsem naopak měla už od začátku moc ráda. Tu její sympatickou povahu, cílevědomost a snahu o porozumění světa kolem. Opravdu jsem ji měla ráda, následně jsme se ale dostali na tří stou stránku a v tu chvíli jsem ji přestala mít ráda, protože... Já ani nevím vlastně proč. Najednou jakoby někdo přepnul vypínač... Ale pozor. Od čtyři sté stránky zase začala být v pohodě. Takže suma sumárum... Tab byla docela fajn postava.
Na konci jsem do děje tak ponořila, že jsem knihu dočetla během chvilinky. Měla jsem nějakou představu, jak by celý příběh mohl skončit, ale toto jsem opravdu nečekala.
3,5/5
Pozoruhodné, autorka s tak obyčejným jménem napíše tak neobyčejnou knihu. Hlavni postava s vyjadřováním jak vidlák ale za to zasazena do budoucnosti, ktera možná není tak vzdalena té naší. Autorce se velmi povedlo zachytit originalitu alternativniho světa a zároveň tím trochu připomenout myšlenku K. Čapka. Ackoliv děj se místy táhl kniha má spoustu podnětných myšlenek
Tahle kniha byla jedno velké překvapení. Zpočátku mě znejistil styl psaní, resp. styl myšlení hlavního hrdiny, po pár kapitolách mi ale došlo, že jde zjevně o účel. Jako čtenář jsem to ale brzy přestal vnímat, naopak se autorce povedlo to, že jsem zcela splynul s hlavní postavou, prožíval jsem vše s Nicem, strach, radost, smutek, naděje, zklamání - tahle kniha je místy až neskutečně emotivní a já se načapal, že se často usmívám ve chvílích, kdy postavy zažívají štěstí, a naopak. Kniha má dost zajímavých myšlenek a námětů, které se dají aplikovat i do současné doby, nejen co se týče planety a životního prostředí, ale např. vnímání života jako takového.
Vše je zde dávkováno v rozumné míře, humoru je zde opravdu plno a kniha dokáže rozesmát, jsou zde ale i chvíle, kdy se Vám s hlavním hrdinou bude chtít brečet. Co se týče romantiky, ta je zde popsána tak reálně a geniálně zároveň - v dystopickém prostředí pozorujeme pár dvou mladých lidí, který kromě nástrah světa musí zvládat i své vlastní nálady, pocity, a ve finále se jedná o to, s čím se potýkáme každý den i my, a proto není vůbec těžké se do postav vcítit. Díky tomu tato kniha neměla problém mi ve spoustě chvil vykouzlit úsměv na tváři, a zároveň navodit chvíle, kdy se mi chtělo slzet.
A co se týče konce, no comment. Absolutně, ale absolutně jsem nečekal, že to takhle skončí.
Tohle vše je zabaleno v naprosto dokonalé obálce. Věřím, že si kniha postupně najde spoustu čtenářů, protože si to rozhodně zaslouží. Naprosto grandiózní!
Ze začátku jsem si chvíli zvykala na mluvu (či spíše myšlenky) hlavní postavy (při čtení mi začalo samovolně klesat IQ, ale to byl zjevně účel), ale když člověk pochytá všechna ta "úžasná" vylepšení a opatření, aby lidstvo bylo zachováno (načež se sami sebe ptáte - a mělo by snad být?), tak se dostanete do originální YA post-apo sci-fi, která se neztratí v zahraniční konkurenci.
Poslední člověk na planetě Zemi
Kniha je rozdělena na 4 části .... Dystopie od českého autora ... Zprvu mi to připadalo opravdu přitažené za vlasy (takové moc řízené systémem) a jazyk spíše dost hovorový... V další části se hlavni hrdina Nick s holkou dostanou ze zavedeného systému do reality za hranicí Polis 2 ... Tam, kde nejsou sledovaní a odposloucháváni systémem .... Do teď to bylo docela dobry příběh... Ale pak mi to už moc nedávalo smysl ... Nejdřív smrt holky ... Pak se tam zase objevila, když se nabourávali do systému Polis 1 ... Asi jsem nepochopila nějak pointu ...