Poslední léto
Dorota Ambrožová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545675/bmid_posledni-leto.png
4
102
102
Provokativně drzá zpověď mladé dívky o komplikovaném čase dospívání. Zapovězená láska, vymezování se vůči učitelům i rodičům, sny a naděje, které nevyhnutelně naráží na realitu. Jak dospět a najít vlastní cestu, když k vám ti, od nichž čekáte odpověď, nejsou upřímní? V energickém a jazykově suverénním vyprávění deníkového rázu autorka dává nahlédnout do vnitřní proměny výtvarně nadané Hany v turbulentním období mezi patnáctým a devatenáctým rokem života, tedy v době velkých proměn a hledání sebe sama, a zpřítomňuje věčně aktuální lolitovský motiv vztahu mezi zralým mužem a dívkou na kraji dospělosti.... celý text
Přidat komentář
Knižní debut této mladé autorky mi chvilkami připomínal styl psaní mojí velmi oblíbené Jakuby Katalpy, cítila jsem v něm jistou strohost, ale zároveň jasnost daného slova či vět. Někdy dokonce naléhavost, aby vše bylo na čtenáře přeneseno, především niterné pocity hlavní postavy, které sleduje v jejím období dospívání od 15 do 20 let. Knížka ve mě nezanechá bohužel žádnou myšlenku či cokoliv, abych si ji za nějakou dobu vybavila, ale přesto se mi četla velmi dobře a jsem ráda, že jsem po ní sáhla a těším se na další tvorbu autorky. K přečtení doporučit můžu, pokud budete číst bez očekávání, případně předsudků.
Kniha o dospívání, ve kterém jsem se já úplně nepoznávala, možná v nějakých fragmentech. Nicméně číst to jako novopečená matka dcery, místy mě to dost vyděsilo.
Hlavní hrdinka je drzá, provokativní, ztracená, místy otravná. Vážně jsem měla chuť s ní zatřást.
Nejvíc sympatická mi byla, když se nechala pohltit malováním kávových zrn.
Z knihy nadšením neskáču, a upřímně to obrovské nadšení kolem ní úplně nechápu. Nicméně mě opravdu bavila strohost jazyka a celkově autorčin styl. Knížka se četla lehce a měla skvělý spád. Jenže tím, že jsem se nedokázala naladit na rozervanost hlavní hrdinky, ač se podařila autorce skvěle vystihnout, mnou ta kniha jen prolítla a nic hlubšího nezanechala. To ale nemění nic na tom, že pokud Dorota Ambrožová napíše něco dalšího, já si to přečtu, protože tohle byla výborná prvotina.
Knihu jsem přečetla za 2 dny. Opravdu se čte rychle... S mnohým, co zde bylo již napsáno souhlasím. Hlavní hrdinka z počátku na zabití, protivná puberťačka, později rozervaná mladá slečna, která hledá samu sebe... Ale dokázala jsem se do ní vcítit, zejména co se týče zamilovanosti do staršího, zkušenějšího muže - doktora. Celou dobu jsem čekala, jak se to mezi nimi bude vyvíjet. Ale ke konci už jsem pak fandila literátovi... Škoda, že ten konec byl takový otevřený, hrozně mě zajímalo jak to celé dopadne, jestli se třeba nakonec uživí malováním, zůstane s literátem v zahraničí apod.
Závěrem musím říct, že jsem četla už lepší knihy, ale byla to příjemná víkendová oddechovka.
Na tuhle knihu jsem narážela všude a každý ji chválil... prý dokonalý pohled na dnešní rozpoložení a život dospívajících. No, nevím, buď jsem už moc stará, nebo jinak vychovaná. Hrdinka mi přišla úplně nesnesitelná, prostě na pár facek! A ta její místy až vyčpělá posedlost starším chlápkem mě akorát vytáčela. Ne že bych ji v tomto nechápala, ale copak jí stačilo to, co jí nabídl? Mohla si sama sebe vážit... Toť otázka? Já holt vyrostla na Lanczovkách, což byl taky brak, ale aspoň zábavnej. Tohle se táhlo jako sopel. Ale furt to bylo o stupeň lepší než Adéla H od A. Novotného, a to musím při hodnocení brát v potaz.
Za mě prostě průměr, nesdlím to nadšení kritiků ani čtenářů. Takových knih jsem četla stovky. A přijde mi trochu ulítlé vyzdvihávat, že kniha neřeší sociální problémy. Ale co čekat od české literární kritiky...
Není to špatná kniha, ale není ani nijak výjimečná...
Byla jsem mile překvapena, dobře napsané, přineslo mně vhled do myšlení a konání dospívajících a díky této knize dokážu lépe pochopit životní styl některých mladých. Hlavní hrdinka je chytrá, ale chybí jí nadšení pro cokoliv, nechává svůj čas plynout a o nic neusiluje. Oceňuji na autorce schopnost popsat tak věrně psychiku hrdinky.
Kniha bezesporu čtivá a tematicky pozoruhodná, byť slohově a jazykově nikterak bravurní. Zpočátku mi to přišlo jako taková svérázná variace na Lolitu, dost mi tam chyběla hlubší introspekce, nastínění prapříčin a pohnutek jednání, motivací a myšlenkových pochodů postav. Ve druhé části knihy jich přibylo, ale i tak šlo autorce spíše o dějovou linku, jež ovšem má tu slabinu, že se odvíjí přerývavě, pomáhá si různými skoky a zvraty, ne vždy logickými či zcela uvěřitelnými. Nikdy jsem pochopitelně nebyl v kůži ani hlavě náctileté dívky, náklonnost ke starším mužům a jiné popsané zmatky z vlastní zkušenosti neznám, proto jsem za toto téma autorce vděčný. Zároveň mám ale pocit, že pro to, aby mi umožnila lépe tyto emoce, stavy, způsob uvažování a jednání pochopit, vcítit se do nich, tj. spoluprožít je s hrdinkou, mohla udělat víc. Určitě však bude zajímavé sledovat, jak se bude autorka tematicky, narativně a stylisticky vyvíjet.
Roky mezi 15 a 25 lety bývají pro mnohé sakra těžkým životním obdobím, Dorota Ambrožová je dokázala popsat bez patosu, navíc čtivým a poutavým jazykem.
"Poslední léto" od Doroty Ambrožové je svěží a upřímný příběh o mladé dívce, která se snaží najít své místo v životě během náročného období dospívání. Kniha odvážně odkrývá vnitřní svět hlavní hrdinky, plný rozporů, snů a vymezování se vůči světu, který jí připadá nespravedlivý a neupřímný.
Hlavním tématem je zapovězená láska, která působí jako katalyzátor pro hlubší zkoumání vztahů s rodiči, učiteli i vrstevníky. Autorka citlivě popisuje složitost dospívání, kdy se sny a naděje mladé dívky střetávají s tvrdou realitou a nedostatkem porozumění od dospělých, od kterých očekává odpovědi.
Doporučuji? Rozhodně ano. Komu? Všem rodičům dospívajících dívek. Pomůže vám tato kniha lépe pochopit vaše dcery? Možná ano, možná ne. Ale zkusme věřit, že jednou bude zase dobře:-)
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Styl vyprávění dospívající a drzé holky Hanky mi sedl. Možná proto, že některé situace zažíváme u nás doma. Někdy jsem se od srdce zasmála. Naopak některých situací, které ještě přijdou, se upřímně děsím.
Knihu určitě doporučuji a budu se těšit na další autorčinu knihu. 5*
Surový vhled do hlavy dospívající holky. Proč se někdy puberťák chová tak, jak se chová? Během čtení pochopíte, že se pod křehkou slupkou protivný sprostý holky vlastně schovává inteligentní utrápená duše.
Mně se to líbilo. Doporučuji.
Jasně, že nejsou všichni lidé stejní. Ale každá generace má asi nějaké charakteristické rysy, které jsou dány dobou, ve které vyrůstá a formuje se. A myslím si, že Dorota Ambrožová - ať se nám to líbí nebo ne - tu současnou generaci svou novelou popsala velmi výstižně. Neřeší, proč, nepíše obsáhlé rozbory, prostě jen vypráví. Ale je v tom ukryto hodně citu, naléhavosti, smutku a hledání.
Nadšené recenze lžou. Kniha plná zmatků a zmaru. Rozervané, bezvýchodné... S otočením poslední stránky budete přemýšlet, zda má víc problémů hrdinka knihy nebo její autorka.
Musím říct, že mě kniha pohltila. Hana je na začátku příběhu napresdrzku. Ale kdo v patnácti nebyl? Časem zjistíte, že vše je jen póza a že ti nejzranitelnejsi jedinci se skrývají pod suverénní slupkou. Nakonec jsem Hane držela palce, aby se našla, přestala si věci vyčítat. Jazyk i styl vypravování mi moc sedl.
Začátek mě docela chytnul, ale v průběhu a na konci mě to úplně přestalo bavit.
Kniha skvele ubihala, hlavni hrdinka me chvili stvala, chvili jsem s ni soucitila a obejmula bych ji. Skvela jednohubka.
A teda jako matku malych holcicek me desi, ze bych podobny exemplar mela za 10 let mit doma.
Žádný dospívání. Horor to byl. A horší než kdejakej s mrtvolama v pytli :). Ani za zlatý prasátko bych nechtěla mít doma tohle tyranský stvoření. Věčně nespokojená, zpruzená a odmítající Hana. Nenašla jsem téměř nic, s čímž bych se s ní jako člověkem ztotožnila. Od ranný puberty až po dospělost. Snad až na momenty, kdy byla chvíli hlídací tetou. O zbytku ani nemluvě a už vůbec, co se týče vztahu jí samotné a doktora odvedle.
Do půlky jsem se bavila, druhá půlka byla trochu skomírající a prapodivnost Hany mě trochu unavovala.
Ale možná to bylo tím, že jsem čekala určitý zvrat v myšlení. A ten se nekonal. Divná Hana, divnej život, divný všechno. A když všechno, tak tím myslím i nohu od stolu :)
Já jsem tedy upřímně čekala něco úplně jiného. Ani mi to tak nepřipadalo jako zpověď, jako deníkový zápis, co moc nemá hlavu ani patu. Je to psané velmi jednoduchým jazykem, je to čtivé, ale ne ve smyslu, že bych hltala každé slovo, ale vyloženě jsem se i těšila, až budu na konci. Hanka mi přišla jako rozmazlená koza, co se tluče od ničeho k ničemu, nemá žádný směr a cíl a ani ve 20 neví co by vlastně chtěla dělat a co jí baví. Krom občasného odevzdávání se sexu a neustálého kouření. Mám z toho rozporuplné emoce a lehkou depresi.
masivní mediální propagace mě nakonec zviklala k četbě a začátek mě opravdu zaujal, sice ne literárně (ok, prvotina, autorčin styl teprve vzniká), ale autenticitou líčení pocitů a chování náctileté, ten krajně subjektivní idealismus, sebelítost a sebezahleděnost spojené s agresivní vulgaritou a extrémní kritikou veškerého vnějšího světa, pak mne trochu zamrazilo ve scénách, kdy Hana poskytuje sexuální ukojení sousedovi (možná víc ze soucitu než ze zamilovanosti), a předpokládal jsem, že román bude rozvíjet podoby manipulace dospívající dívky, ale tak od poloviny se už bohužel stává jen červenou knihovnou, popisem naivních dívčích snů a fantazií, nemohu doporučit