Poslední Mohykán
James Fenimore Cooper
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102032/bmid_posledni-mohykan.jpg
4
623
623
Příběhy Kožené Punčochy série
< 2. díl >
Poslední Mohykán, druhý, zcela samostatný díl slavné pentalogie o zálesákovi Kožené punčoše, se odehrává v době bojů mezi Anglií a Francií na americkém kontinentu. Cooper zde líčí osudy dcer plukovníka Munroa, které se snaží dostat za svým otcem do pevnosti William Henry. Stanou se však zajatkyněmi Indiána Maguy. Po jejich stopách se vydají zálesák Sokolí oko a dva Mohykáni – Čingačgúk a jeho syn Unkas, poslední svého rodu – aby obě dívky zachránili.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1961 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
The Last of the Mohicans, 1826
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejmilovanějších a opakovaně čtených knih mého dětství. Ilustrace pana Androlliho ve vydání knihy z roku 1954 jen podnítily mojí představivost a tak jsem chvíli byla Cora a chvíli Alice, chvili jsem byla zamilovaná do Sokolího oka a chvíli do Unkase. Konec jsem vždycky obrečela.
Tehdy jsem nechápala celou tragičnost příběhu z pera pana Coopera sepsaného podle skutečné události.
Kožená Pančucha – 2. diel!
„Boh dal človeku do vena túžbu zachovať si kožu na hlave.“
Letné obdobie ma primälo zaspomínať a siahnuť po dávnych tituloch, keď som hltal dobrodružné príbehy a zvlášť tie o Indiánoch. Cooper alebo May? U mňa jednoznačne May. Priznám sa, ťažko sa mi čítali príbehy amerického autora a pamätám si dodnes, že som sa pri nich poriadne zapotil. Možno som mnohým veciam v tom čas nerozumel. Teraz som si to však užil naplno. Nádherné vydanie v edícii STOPY, ilustrácie Theodora Schnitzera sú pomyselnou čerešničkou na torte.
„Žijem, aby som videl posledného bojovníka z múdreho kmeňa Mohykánov.“
Toto bude tak trochu jiný komentář ke knize. Už proto, že je psán velmi retrospektivně. Z příběhu si pramálo pamatuju, leč četl jsem ji kolem desátého dvanáctého roku, kdy mě westerny a Divoký Západ určitou dobu bavily. Tudíž je můj komentář spíš pro usmání a s trochou štěstí k zamyšlení obecnému.
S touto knihou mám totiž spojeno jedno. Totiž, velmi záleží na tom, jak před svými dětmi člověk mluví a co jim vštěpuje. V rámci Posledního mohykána mám totiž jedinou zásadní vzpomínku, že se mi to špatně četlo a měl jsem chuť knihou "praštit". V knize se totiž hojně objevuje slovo "komanč". Což sice víme, že je jeden z indiánských kmenů, ale protože se u nás hojně používalo jako nadávka na komunisty (a tím se šermovalo často), moje malá dětská mysl z toho měla veliký zmatek. I přes snahu o vysvětlení ze strany dospělých byl jsem naštvaný=o)
Neporovnávat knihu s filmem. Na knize je samozřejmě znát doba jejího vzniku. Mayovky vznikly až trošku později. Většina z nás byla právě odkojena těmito knihami. Mayvky jsou romantičtější a pohádkovější, prostě ne tak drsné. Některé části příběhu jsou takové zdlouhavější. Pořád je to ale plné dobrodružství a to pořád funguje stejně dobře. Seznámíme se zvyky a životem indiánů. Dozvíme se i něco z amerických dějin, které jsou zasazeny do vyprávění.
Prima čtení na létní večerní posezení.
Četl jsem jako malý, film jsem viděl několikrát a závěrečnou scénu snad stokrát - je to jeden z nejlepších strhujících závěrů a ještě do toho ta hudba... kdykoliv si to pustím na youtube, tak mě z toho mrazí. Takže jsem si řekl, že si to poněkolika desítkách let znovu přečtu, jestli je to tak dobré i v knize. No byl jsem trochu zklamán, přišlo mi to místy až moc patetické a zdlouhavé (jo jasně, je to kniha spíše pro děti), ale co mě dostalo, závěr byl dost jiný a film nepřekonal.
Romantismus americké provenience. A také můj návrat do mladých let, kdy jsem přečetl Stopaře, ale nejznámější Cooperovo dílo mě minulo. Není to špatné čtení. Pokud jde o spletitost děje, dějové zvraty a překvapení, nezadá si Cooper s nejlepšími současnými autory. Jen holt tehdy ještě neexistovaly kurzy tvůrčího psaní, takže se to přece jen čte hůře. Třeba navodit pocity ohrožení a napětí se autorovi moc nedaří, i když jsou jeho hrdinové co chvíli v nějaké bryndě. A postavy působí dost ploše, i jejich myšlenkové a emocionální pochody jsou podány značně jednoduše. Kniha má ovšem i určitou informační hodnotu, protože pěkně popisuje výsek anglicko-francouzských střetů o území na hranicích dnešních USA a Kanady.
Prostě skvělé čtení dětství. Když jsme na chatě pobíhali s klacky a já byl Sokolí oko :-)
Každopádně skvělé dílo a vezměme si, kdy to Cooper napsal. Není to mayovka, tohle je trochu "jiná" kniha. Neadoruje Indiány za každou cenu, ukazuje, že na "problémy" mezi sebou zas tak ty bělochy nepotřebovali a navíc je tady ten historický beckground, který je zcela reálný (mám na mysli události kolem dobytí pevnosti William Henry - stačí si přečíst literaturu faktu, tedy Opatrného Války Mohykánů). Plukovník Munro (Monro) je historicky doložená osobnost, stejně jako celá ta kauza obléhání pevnosti, kolem které se děj románu točí.
Problém onoho masakru britských vojáků přes garance, které jim dali francouzští důstojníci sice podává Cooper v intencích své doby (negativní hodnocení Francouzů v USA obecně), ale skutečností zůstává, že situace, kdy Francouzi nedokázali přimět své indiánské spojence, aby respektovali jimi dohodnutou kapitulaci Britů (na které se Indiáni nijak nepodíleli) je ukázkou nedostatku pochopení mentality Indiánů i paternalistického až přezíravého vztahu k nim víc, než nějaké zákeřnosti vůči Britům. Nakonec, že byla většina britských vojenských velitelů namyšlení, arogantní hlupáci se ukázalo už v této válce, stejně jako v té, která nedlouho potom následovala - válce o nezávislost.
Příběh a jeho jednotlivé periepetie je hodně silný, pro mládež to primárně až zas tak není a s tou romantikou bych byl taky poněkud opatrný. Spíš je to mnohem reálnější, než o cca osmdesát let později psané mayovky. A vůbec - nemá cenu to srovnávat.
Souhlasím se všemi, že film z roku 1992 se hodně povedl a je paradoxně lepší, než všechna předchozí zpracování pro filmové plátno. Ocenil jsem autory filmu, že nechali přežít (na rozdíl od románu) Madelein Stoweovou, i když tragický závěr zde zůstal v intencích knihy zachován. Vlastně je to něco podobného jako v Annaudově filmové verzi Jméno růže, tam taky vlastně hlavní hrdinka na rozdíl od knihy přežije.
Kniha a film z roku 1992 pozoruhodně "souzní", rozdíly jsou dané možnostmi a potřebami žánru, i když nic si není tak blízké jako literatura a film a nic se tak neprolíná. Knihu jsem četl v agličtině, v plné verzi, ale převedenou do současného jazyka a na rozdíl od některých dalších anglicky psaných knih, které jsem jako čerstvý absolvent BC začal číst (Ivanhoe, Moby-dick) mně jazykově připadala snazší a srozumitelnější. A to jsem na rozdíl od oněch jmenovaných znal děj mnohem méně a jenom rámcově.
No a nakonec, i když nejsme na ČSFD, mnoho lidí tady připomíná hudbu k filmu a tak si sem dovolím uvést její autory - Trevor Jones a především Randy Edelman.
Knihu jsem si přečetl hlavně kvůli filmového zpracování, které hodnotím také 5*, knižní zpracování je od filmového rozdílné, ale jsem za to rád. Super.
Pro mne docela děs, když si vzpomenu, kdy jsem četl tuhle knihu poprvé, ale rád se k ní občas vrátím, i když možná spíše z nostalgie. Ale pro nás v klukovských letech to byla jedna z knih, které mezi námi kolovaly, četly se mnohdy pod lavicí a hodně tvrdě konkurovaly "Timurovi a jeho partě", což byl zase oblíbenec naší "soušky učitelky".
Po knize jsem sáhla na střední škole díky stejnojmennému filmu a musím říci, že se mi líbila více než film, který se navzdory svým kvalitám nevyhnul typickému americkému klišé viz milostné vzplanutí mezi Corou Sokolim okem.
(SPOILER) Příběh je dobrý, styl psaní je takový zastaralý, ale přece jen už to dílo něco pamatuje. Chvílema jsou tam ale takové podivné skoky, kterým nerozumím (jako třeba kde se najednou Duncan vzal v té indiánské vesnici?), zmatek jsem měla i ve jménech kmenů. Za co autor nemůže, je, že jsem měla nějaký špatný překlad a redigování bylo odfláknuté.
Má táto 200-ročná klasika čo ponúknuť aj dnešnému čitateľovi? Rozhodne áno, ale nie každému. Dobrodružný príbeh stále funguje, no je cítiť, že je vyrozprávaný zastaralým štýlom (aj keď napr. vstupovanie autora do deja muselo byť na danú dobu prevratné). Nemám problém s knihami, ktoré plynú pomaly, tu však na miestach, kde sa žiadala akcia prišlo namiesto vygradovania deja spomalenie. Bolo to niekedy neprehľadné (rôzne mená pre tých istých indiánov), rozvláčne, ukecané a predovšetkým záver, od ktorého som na základe filmu tak veľa očakával, bol všetko, len nie strhujúci.
Už to tu bolo spomenuté veľakrát, je to veľmi ojedinelý prípad, kedy je film lepší ako kniha. Film má 30 rokov, ale stále by mohol ísť do kino distribúcie, kde by táto poctivá filmárčina v záplave marveloviek, o to viac vynikla. Tak ako úroveň knihy pozdvihli ilustrácie, emócie filmového diváka umocnila hudba. Záverečná sekvencia scén je tým najlepším dôkazom, ako môže hudba posunúť zážitok z filmu na iný level. Dej filmu je oproti knihe podstatne zmenený, ale našťastie sa do scenára dostalo to naj a aj to bolo ešte často upravené do lepšej podoby. Kým film sa venuje hlavne belochom a je tam aj výrazná romantická línia, kniha sa sústreďuje najmä na indiánov. Toľko porovnanie.
A toto si zaslúži samostatný odsek - čítal som vydanie obohatené o krásne ilustrácie Teodora Schnitzera, ktoré svojím dynamickým vyobrazením výborne dopĺňali dej a posilnili zážitok z čítania. Pri mene Teodor Schnitzer by v synonymickom slovníku mohli byť výrazy ako nedocenený, či zabudnutý. Pozrite si akékoľvek jeho práce a budete žasnúť. Ja si zatiaľ idem znovu pustiť film.
7/10
V mládí mě to bavilo víc než teď. Nicméně asi klasika co za to stojí a indiáni nejsou vykreslení romanticky jako v Mayovkách.
Kdo by neznal posledního Mohykána, ikdyž i mě se více líbí filmové zpracování, nelze hodnotit méně než plným počtem.
Opět příběh, kde mám raději filmové zpracování, a to hlavně díky doprovodné filmové hudbě, která filmu dodá řádnou špetku dokonalosti. Knihu jsem četl také, moc se mi líbila.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno 18. století Indiáni divočina pro mládež Severní Amerika sedmiletá válka (1756-1763) historické romány dobrodružné rományAutorovy další knížky
| 1963 |  Stopař |
| 1991 | Lovec jelenů |
| 1967 | Prérie |
| 1964 | Průkopníci |
| 1973 | Lodivod |
(SPOILER) Cooper popisuje doby bojů mezi Angličany a Francouzi na americkém kontinentu, kdy obě strany do svých řad zmobilizovaly různé domorodé kmeny. Hlavním hrdinou knihy, jehož schopnostem a ctnostem je však věnována až druhá polovina díla, je mladý bojovník Unkas, poslední z kmene Mohykánů. Společně s jeho otcem Čingasčgukem a lovcem Dlouhou Karabinou stojí na straně Angličanů, jejichž osudy jsou částečně líčeny prostřednictvím majora Heywarda, Munroa a jeho dvou dcer. Po dobytí tvrze Viléma Jindřicha se boj překlopí na pomstyplný cyklus útoků mezi již zmíněnou skupinou a Hurony, domorodým kmenem rudochů, v jejichž čele stojí obávaný Magua.
Kniha se rychle stala jednou z mých nejoblíbenějších, bavila mě od začátku do konce, aniž bych kdy viděl její filmové zpracování. Postava Unkase učí čtenáře o tom, jaký by měl být správný muž. Nejednou mě skutečnost přiměla k dumání, jak moc se představa o ideálním muži změnila od dob, které Cooper popisuje.
Popravdě jsem byl trochu zklamán z náhlé a šokující smrti mladého bojovníka. Zvláště k rozsahu knihy, který čítá více než 300 stran, jsem osobně očekával dlouhý a detailně popsaný boj. Místo toho bezcitný Magua zasadí Mohykánu tři rány do hrudi a Delawarům zbydou oči jen pro pláč. Možná je to však to, co James Fenimore zamýšlel a chtěl zdůraznit pomíjivost lidského života, zvláště pak v časech, kdy člověk bojoval o svoje přežití na denní bázi.