Poslední odbočka na Babylón
Roger Zelazny
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14687/posledni-odbocka-na-babylon-14687.jpg
3
50
50
Cesta vede z nepředstavitelně vzdálené minulosti do daleké budoucnosti. Ti, kteří po ní putují, mohou odbočit do jakéhokoliv místa a času – dokonce i do alternativních proudů historie, které se nikdy neudály. Proč Draci z Bel kwinithu Cestu vystavěli, a kdo vlastně jsou, to nikdo neví. Ale cesta tu vždy byla a bude – pro ty, kteří ji umějí najít. Red Dorakeen jezdí po Cestě tak dlouho, kam až sahá jeho paměť. Před dávnými časy po ní putoval jako starý muž pěšky; nyní, mnohem mladší, veze ve své odřené modré dodávce zbraně Řekům bojujícím proti Peršanům u starověkého Marathonu. Někdo ale po Redovi jde. Tento „někdo“ má právo desetkrát se pokusit Reda zavraždit, aniž za to bude podle zákonů Cesty stíhán. Redův skrytý nepřítel prohledal minulost i budoucnost, aby našel deset vrahů – ať už lidí nebo hrůzných stvoření, od vraždícího mnicha po tyranosaura – kteří Reda štvou, kamkoli ho cesta vede.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1997 , Classic AndOriginální název:
Roadmarks, 1979
více info...
Přidat komentář
Jeden z najzaujímavejšie vystavaných svetov, na aké som kedy vo fantastike narazila. Bavilo ma na ňom asi všetko, aj tá zjavná zložitosť, hoci bol možno až primitívne jednoduchý. Trochu ma len mrzí, že to nebolo predsa len trochu obšírnejšie, ale tak... Je to Zelazny. To, čo som očakávala, som dostala.
A nebojím sa vyhlásiť, že táto je z jeho dielne... jedna z najlepších.
Dlužno dodat, že mi knihy autora nikdy moc nesedly. Přišlo mi, že Zelazny nedokáže využít svých skvělých námětů, takže z jeho příběhů pravidelně čpí zmařený potenciál. Tomuhle prokletí se nevyhnul ani v Poslední odbočce na Babylon. Jenže tentokrát je prostředí tak chytlavé a postavy tak nosné, že jsem se přes to rád přenesl. Putování po mýtické Cestě sice volalo po ambicióznější zápletce, ale i tak jsem byl spokojený.
Hrdinové se pohybují po cestě vedoucí časem, je možné kdekoliv zastavit a navštívit dané období. Na cestě se tak potkávají cestující z různých období i z daleké budoucnosti. Zrzek hledá místo odkud pochází, je doprovázen umělou inteligencí Květou. Kniha je psána humorným stylem, situace se neustále mění až k překvapivému závěru.
Priam až zbesilá jazda po Ceste. Príbeh je písaný dosť úsporne, priam skratkovito, a pritom je spletitý (tak ako samotná Cesta), odohrávajúci sa na viac úrovniach. Chvíľu mi teda trvalo, kým som sa ako tak zorientoval a naladil.
Cieľom je ale pobaviť, čo sa naplnilo mierou vrchovatou, humorné ladenie príbehu je veľmi dobré. Čaká Vás stretnutie s notoricky známymi historickými postavami i zástupcami mimozemskej civilizácie. Ku koncu som už tušil, kam autor smeruje, napokon ma však ešte dokázal prekvapiť.
Autorovo poňatie cestovania klasickým dopravným prostriedkom v čase po Ceste je ľahko uchopiteľné pre nás obyčajných smrteľníkov (pozor - teoretickí fyzici si tu na svoje neprídu).
jak moc fantasy/sci-fi nečtu, tak tohle bylo osvěžující, matoucí a svým způsobem zábavné. nečekaně dobré.
Daleko lépe by vyznělo, kdyby se kniha jmenovala Poslední odbočka na Mezopotámii. Objevujeme se totiž na Cestě. Na Cestě, která vede z minulosti do budoucnosti, mezi lidmi schopnými po této Cestě cestovat. Cesta byla v průběhu času přestavěna na dálnici kvůli vysokému provozu. A hlavní hrdina se pohybuje po Cestě, dělá ledacos, jednou jede pašovat zbraně, jednou se jede někam opít. Třeba do šestnáctého. A něco hledá a sám neví co. Až ho jednou zkusí někdo zabít. Přichází další vražedné útoky a tak je hlavní hrdina nucen vypátrat protivníka, ale zároveň najít sebe sama. Jenže ve kterém čase? Kniha je road-movie napříč časem. Děj se často střídá, jednou hlavní hrdina, podruhé jiná linka děje. Kniha je opět napsána průměrně, ale spíš vinou přílišné stručnosti. Ikdyž cestování časem nemám rád, zde mi kvůli svému originálnímu nápadu nevadilo. A když se nakonec dozvíme co vlastně hrdina hledá... Zelezny opět ukázal jak umí nevyužít svůj vlastní potenciál a zde více než jinde lze vidět, jak mu klasické sci-fi nesedí. Pro něj je zkrátka tahle kolonka příliš těsná. 70%
Autorovy další knížky
| 1993 |  Zbraně Avalonu |
| 1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
| 1999 | Devět princů Amberu |
| 1994 |  Prokletý Dilvish |
| 1994 | Princ Chaosu |
Cestování časem je téma, které mi vyloženě nesedí. Prostředí, ve kterém se děj odehrává, bylo pro mě dost těžko představitelné. Autorovi taky dalo práci, než mi to celé vysvětlil, ačkoli jistá tajemství si ponechával záměrně až do konce. Vadil mi způsob psaní, co kapitola, to jiný čas, přeskakování z jedné ústřední postavy na spoustu vedlejších. Bavila mě různorodost nájemných zabijáků, a v určitým smyslu i další a další překvapivé nápady autora. Knížka začala mít určitou atmosféru, pro kterou jsem se k ní vracela, jen jsem začínala tušit, že v takových knihách, co jsou samé překvapení, bývá závěr obvykle nic moc. Toto sice nakonec pointu mělo, i když nějak mě to přesto neuspokojilo. Jako kdyby ten závěr přišel moc brzy.