Poslední pokušení
Nikos Kazantzakis
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28476/bmid_posledni-pokuseni-65e2f17daa3fd.jpg
4
99
99
Román o životě Ježíše Krista je dramatem člověka bojujícího o víru, proti temným a zlým silám v sobě i kolem sebe. 01-029-87
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
O Telefteos Pirasmos, 1955
více info...
Přidat komentář
"Ne, peklo a démoni nejsou někde v útrobách země, ale v prsou člověka, i toho nejctnostnějšího. Bůh je propast, člověk je propast."
Vědomí, že Ježíš Nazaretský byl Boží syn, a tedy sám Bůh, může ve věřících lidech trochu zastiňovat Ježíšovo lidství - nevědomě a neúmyslně, ale nevyhnutelně. Vždyť Ježíš je přece Bůh, tolik odlišný od nás lidí, tolik nás přesahující! Jenže Ježíš je nejen celý Bůh, ale také celý člověk, a tak ani evangelia nezakrývají jeho lidské vlastnosti - hněv, smutek, pochybnosti. Strach. Lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vůlí jednal, lidským srdcem miloval, píšou o Ježíšovi krásně otcové posledního koncilu. Není to Ježíšova slabina, není to nic, co bychom jako křesťané o Ježíšovi raději neměli říkat. Naopak, Ježíšovo plné lidství nám přináší plnost spásy ("Co není přijato Slovem, nemůže být spaseno" a "Co bylo přijato Slovem může být spaseno.") a také nám ho to přibližuje. Slovy autora listu Židům: "Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu."
Právě napětí mezi Ježíšem (tesařem) a Ježíšem (Božím synem) tematizuje Kazantzakis. Velmi sugestivně a přesvědčivě líčí boj člověka s úkolem, který lidské síly přesahuje. Svým odporem a odmítáním připomene proroka Jeremiáše (nebo Jonáše, ale toho já nějak nedokážu brát úplně vážně :-), jeho pocit nepatřičnosti a nedostatečnosti pro tak výsostné povolání je takové břemeno, že se člověk Ježíš "dokonce chytá i hříchu, aby se přidržel země". Popis toho napětí se mi zdál být na celém příběhu tím nejvíc inspirujícím, protože na mě působil jako obecnější výpověď o neustávajícím boji mezi lidským a božským v každém z nás. Mezi předurčením pro nebe a gravitací hříchu.
"Určitě tu někdo byl. Bůh. Bůh nebo Satan. Kdo je rozezná? Zaměňují si obličeje. Někdy bývá Bůh úplně temný a Satan plný světla, a člověk neví, co si pomyslet..."
(SPOILER)
Kniha by mohla mít podtitul Evangelium podle Kazantzakise.
Příběh Ježíše Krista zpracován jeho pohledem,či názorem nebo vírou.Připadá mi to jako jakési jeho srovnání se s Ježíšem a pokus nahlédnout některá tajemství víry. Zápletka tvořená nápadem, že Ježíš se nechal oklamat pokušením, přežil ukřižování a v klidu žil normálním životem, mně nepřišla nějak originální, vlastně se vine dějinami od vzkříšení Ježíše dodnes a možná že jsem prostě nepochopil, proč ji Kazantzakis ztvárnil v románu.
Jinak poetické popisy přírody, rozhovory Ježíše s Bohem,vášnivá kázání na hoře nebo v Jeruzalémě,jeho odmítání spasitelské úlohy a nakonec přijetí Boží vůle,realistické popisy života židů,jejich mesianistického třeštění,zvyků se mi četly dobře a líbily.
Neskutečná nuda. Rozvleklý děj, příběh o konfliktu mezi pomatenci božími..)))))))))
Už dlouho jsem nečetl tak skvělou knihu. Nečekal jsem, že by někdo mohl převyprávět dva tisíce let starý a stále omílaný příběh v tak originálním duchu, přičemž nejde o břitkou a na první pohled sžírající kritiku ala Nietzsche (přestože i jeho v textu můžeme někdy vycítit), ale o lidsky psaný příběh plný pochopení a humoru. Kazantzakis a nejen jeho Poslední pokušení je důkaz, že se vyplatí číst a zajímat se nejen o starořeckou literaturu, ale i o tu novořeckou. Eucharisto poly!
Zezačátku bylo pro mě obtížné se do knížky začít jakožto nekřesťan. Velmi pomalý rozjezd, odložila jsem to po 30. stráce.. Pak jsem jednou jela někam vlakem a čekala mě 4 hodinová cesta, takže jsem knížku zase otevřela. A jo, už to šlo líp, od toho šílenství, kdy byl Ježíš sám v poušti a bojoval proti svému vlastnímu nitru a jeho nepříliš lichotivě vyobrazených podobách a Bohu a celkově tak nějak proti všemu, mě to začalo bavit. I Ježíš měl právo, jako každý člověk, pochybovat o sobě, o své budoucnost i o budoucnosti světa, obzvlášť pokud máte na bedrech nelehký úkol v podobě spasení světa a vy jste akorát frustrovaní, že to nikdo nechápe. Zajímavé mi přišlo i vyobrazení Jidáše, on to byl vlastně nakonec sympaťák a leželo to skoro celé hlavně na něm! Takže chápu, proč tahle knížka je kontroverzní spolu se skvělým filmem. Výborně napsané, tak lehce, lidsky. Místy jsem se i zasmála. Není poznat, že je to poměrně starý román, je to napsané velmi čtivým způsobem. Konec byl perfektní, úžasný plot twist. Doporučuji přečíst, pokud vás zajímá "zakázaná" literatura. A teď hurá na Nový zákon pro srovnání! (ne, žertuji... to bych si netroufla)
Tento román ve mně vzbudil velmi podobné pocity jako Chuďásek Boží stejného autora. Dobře do půlky, možná i déle jsem byla podrážděná, lezla mi na nervy Ježíšova exaltovanost, jeho přepjatá slova i chování. Měla jsem s ním chuť zatřást, stejně jako druhdy se svatým Františkem. Dokonce jsem uvažovala o tom, že knihu navždy odložím. Jenže něco v tom je, něco, co člověka nutí číst dál, hltat řádky a rozčileně přemýšlet nad Ježíšovými činy. Není to vskutku jednoduché čtení, rozhodně není filozofické, není napínavé, historické ani sladkobolně melancholické. Nikos Kazantzakis má schopnost protáhnout vás po ostrých kamenech vyprahlé země, vyválet vás v blátě, plivnout vám do obličeje a ještě se vám vysmát. Ale jak to ten člověk dělá, že nakonec přes to přese všechno toho Ježíše milujete?
"Co je pravda? Co je lež? Pravda je to, co dává člověku křídla, z čeho se rodí velká díla a velké duše a co nás pozvedá o stupeň výš - nad zem. Všechno, co přistřihuje člověku křídla, je lež!"
Je katastrofou, že se křesťanskému společenství The Campus Crusade of Christ nepodařilo za 10 miliónů dolarů odkoupit od Universal Pictures veškeré filmové nahrávky z filmu, který podle této knihy natočili. Ostatní křesťanská společenství se měla spojit proti tomu zlomyslnému dílu, které mnoha malověrnym a tápajícím sebralo víru ve věci které jsou správné, úctyhodné a pravdivé.
Kniha i film jsou zjevným a promyšleným útokem na křesťanskou víru jako takovou. Degraduje Božího Syna na obyčejného člověka, který si není ani jistý svým posláním. Celý ten román je od počátku v rozporu s tím co je psáno v Evangeliích. Zesměšňuje posvátné obřady křtu, večeře Páně, zázraky i ukřižování, všechno co se dalo i nedalo.
Všechno je to jen zpatlaná fantazie, která s Kristem nemá nic společného. Uboze se snaží vysvětlit zázraky lidským rozumem, který je však na Boží způsoby úplně lichý.
Ti, kteří evangelia nečetli, však snadno mohou nabýt dojmu, že Kristus vypadal asi tak, jak ho román popisuje- váhavý, duševně rozpolcený člověk, který si není svým posláním jistý, kouzelník a demagog. To je obraz, který by si bohužel mnozí nevěřící moc přáli mít.
Musím je však zklamat. Má životní zkušenost včetně znalosti teologie, která se vědě nepříčí říká o tomto pozoruhodném Muži lidských dějin úplně něco jiného.
Ježíš Kristus je neježe doložená historická postava, morální učitel, náboženský reformátor. On je něčím mnohem více- Božím Synem, Vykupitelem a Spasitelem světa, který měl a má dokonalý charakter, veškeré ctnosti, které jsou lidem na zemi nedosažitelné, včetně bezhříšného života. On naplnil všechna proroctví proroků starého zákona. Je Králem králů a Pánem pánů. Nabízí odpuštění každému kdo se před Ním pokoří a vyzná mu své hříchy. Každému kdo ho vyzná za svého Pána a křtem se zaváže jej následovat a plnit Jeho vůli.
On je ta cesta, pravda i život. A kromě něj není žádné jiné cesty, která by vedla ke spasení.
Kdo věří v Syna má život věčný.
Kéž bychom měli tak dobré duševní zdraví jako Kristus!
Román u nás vyšel už za komunistů, zřejmě v domnění, že některým čtenářům - křesťanům naleptá víru v Krista. A on ji kupodivu spíš posílil. Plasticky vykresluje to, co evangelia stroze odbývají formulkou: "Vzal na sebe všechny hříchy světa".
Velmi zajímavě vyznívá Ježíšova váhavost k přijetí svého úkolu ve světle třetího pokušení na poušti, kdy mu sám Lucifer v rouše anděla nabízí zkratku k přijetí Božství. Zkratku samozřejmě falešnou. O to ryzejší bylo ďáblovo rozloučení: "My dva se ještě jednou setkáme, a brzy!" S mrazivým příslibem finále.
Scorseseho film byl vynikající, ale kam se hrabe na knihu.
Velmi znepokojivá je pro mě taky otázka: Kolik Jidášů a lumpů všeobecně zavržených má ke Kristu blíž než já?
keby jedinou zásluhou tejto knihy bolo, že zvalila index zakázaých kníh, stačilo by to. ona je však aj veľmi dobre napísaná, ignoruje zásady hagiografie, ktorá zo svätcov vytvára farbotlačové a nevierohodné obrázky a naopak, predstavuje Krista veľmi uveriteľného a veľmi živého.
Každé náboženství musí být do té míry chimérou, do jaké Ježíš mohl být považován za člověka. Coby zapřísáhlý ateista se dodnes divím, jak splavně se to četlo. Jářku, není důležité, o čem, ale jak je to napsáno. 28/08
Už jsem četl, pro mě, zajímavější knihy o Ježíši... Tu mi je nesympatický, působí na mě jako slaboch. Také vykreslení Boha se mi tu nijak zvlásť nezamlouvá, takový by mi byl ukradený, i kdybych v něho věřil. Za posledních asi 100 stran přidávám hvězdičku navíc.
Kazantzakis sice vycházel z evangelií, ale celý ten příběh pořádně rozvinul, hodně si zafabuloval a přidal závěrečné pokušení mezi slovy Eli, Eli...lema sabachtani. Ježíšovo hledání cesty a smyslu toho, proč se narodil, kam míří, co má udělat, pochybnosti a prozření, to vše je podáno velmi hutně, místy hodně naturalisticky, až to působí docela silně na psýchu. Celkově je to ale napsané velmi dobře a čtivě. No a já se zas po dlouhé době znovu podívám na Scorseseho film Poslední pokušení Krista.
Je zajímavé sledovat, co Ježíš mohl udělat a jak se mohl zachovat. Při čtení mi až pomalu docházelo, že Ježíš mohl být skutečným člověkem, který se musí rozhodnout mezi láskou a vírou bez lásky. V Posledním pokušení je Ježíš vyobrazen skutečně jen jako jeden z mnoha dalších lidí, kterým se nelíbí svět okolo a kteří s tím chtějí něco udělat. V hlubším kontextu by se skoro dalo i říci, že kniha není o Ježíši, ale spíše o jeho následovnících a přátelích. Jako jedna z nejsilnějších postav se jeví Jidáš. Odhodlávám se říci, že Poslední pokušení je vyjímečná kniha, která některým věřícím lidem určitě aspoň trochu zvedne tlak.
Štítky knihy
křesťanství Ježíš Kristus zfilmováno víra životopisné, biografické romány duchovní život pokušení 1. století historické rományAutorovy další knížky
| 1987 |  Poslední pokušení |
| 1975 | Řek Zorbas |
| 1966 | Kristus znovu ukřižovaný |
| 1993 | Chuďásek Boží: Život sv. Františka |
| 1982 | Hlášení El Grecovi |
Kniha mě překvapila v mnoha směrech . Příjímám autorův žargon a jeho vyznění mě v ničem neuráží, naopak jsou tam místa vzácně přesná, nesoucí odkaz autorova vlastního života a lidství obecně. V tomto směru se jistý nadhled vyplatil, autor dokázal uvěřitelnými slovy popsat neuvěřitelné věci. Lidské srdce je plné propastí a nedozírných jeskyní. Kazantzakis mě tvrdě překvapil, jeho stopa ve mě zůstává. Navíc jsem se v medailonku ( silně dobově podbarvaném) o autorovi dozvěděla, že pobýval jen malý kousek ( a krátký čas) od mého rodiště a domova. Taková aura s knihou udělá vždy divy.
Film jsem neviděla ale chystám.
Knihu doporučuji všem zájemcům o originální, inteligentní a deep vyprávění.
Autor nechává na každém jak o všem budeme přemýšlet a počítá že každý cítí jinak.
Jde o poslední titul, který se objevil na indexe zakazáným knih stejně jako například Jana z Arku od Anatola France.
Douška: film jsem viděla a hodnotím maxmimálním počtem hvězd, drobné úpravy nezaškodily ( například konec, kde byl v roli obviňovatele pouze jediný z jeho přátel, kdeto v knize se při posledním pokušení od něj " odtrhnou" všichni" )