Poslední restaurace v Paříži
Lily Graham
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518760/bmid_posledni-restaurace-v-parizi-019-518760.jpg
4
113
113
Historický román Lily Graham přináší svědectví o lidech, kteří vytrvali až do konce a i v těžkých dobách v sobě dokázali najít sílu k boji proti nepříteli na všech frontách. Zatímco v nacisty okupované Paříži trpí místní hladem a strádáním, ozývá se z oken jedné restaurace hudba a smích. Její majitelka Marianne zde vaří pro nacistické důstojníky a sklízí jejich obdiv a pochvalu. S vytrvalým úsměvem na tváři připravuje zdravá jídla z Provence a nikdo by neuhodl, jakou hlubokou nenávist skrývá ve svém srdci. Jednoho večera však Marianne beze stopy zmizí a za sebou zanechá jenom mrtvá těla svých hostů. O několik desítek let později stojí její vnučka Sabine pod vybledlou zelenou markýzou a dívá se na nápis vyrytý do okna restaurace: zrádce a vrah. Skutečně se její babička dopustila neodpustitelné vraždy? Kolaborovala s nacistickým režimem a nezaslouží si tak nic jiného než pouhé pohrdání? Jak úzká je morální hranice mezi spravedlností a pomstou a kdo dokáže bez časového odstupu posoudit rozdíl mezi zločinem a hrdinstvím?... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2023 , KontrastOriginální název:
The Last Restaurant in Paris, 2022
více info...
Přidat komentář
Zajímavé a moc dobře zpracované téma. Střídání časových rovin je přehledné, postavy si vás rychle získají a nejsou černobílé. Každá má svou světlou, ale i temnou stránku. Jediné, co bych vytknula autorce - ke konci, kdyz se dostáváme do restaurace v Paříži, mohla zvolit trochu jiné vyprávění, takhle tam bylo hodně stejných pasáží jako na začátku. A co bych vytknula nakladatelství Kontrast - těch chyb v textu tam bylo opravdu hodně!
Bylo to neotřelé, mělo to super atmosféru a na přečtení to bylo fajn, je z toho cítit, že autorka je novinářka. Přesto se ke knize vracet nechci.
Čtivě napsaná kniha s náročným tématem a obdivem k lidem,kteří v tak těžké době s nasazením vlastního života,dokázali bojovat proti nacistům.
(SPOILER)
Nejvíc se mi líbila druhá část, dětství s babičkou na venkově v Provence protkané obdobím v Anglii, láska, smrt…Druhá linka z r. 1987 mě moc nebavila.
Bohužel v knize je hrozně moc překlepů, často 2x stejné slovo ve větě, nesmyslný slovosled apod.
3,5/5
Nenadchlo mě to. Měla jsem o knize jinou představu.
Na to, abych si k jednotlivým postavám vytvořila nějaký vztah by tato knížka musela mít mnohem víc stran. Přišlo mi to krátké, povrchní. Pasáže z války bych si představovala jiné, takové abych se do nich dokázala vžít, abych si dokázala představit, že příběh se odehrává uprostřed druhé světové války a nejde o obyčejnou restauraci v Paříži, kam se chodí najíst pár Němců.
Hezky napsaný příběh. Dobré propojení dějových linek. Ta z válečné doby byla ovšem smutná. Tak jako většina příběhů z války.
„Freddie, řekni mi, co se stalo.“
„Ne, neodvezli ho,“ zašeptal a Elodie si uvědomila, že život někdy přináší horší věci, než jakých se nejvíc obáváte. A v té chvíli se v ní cosi navždy změnilo.
„Řekni to, Freddie!“
„Je mrtvý.“
Líbila se mi část z Provence, kuchyně a vaření s babičkou, levandulová pole, příběh mladé Elodie a jejího kamaráda. Ale zápletka z Paříže a pozdější pátrání mě úplně neoslovily. A hvězda dolů i za chyby a překlepy, škoda.
Kniha se mi moc líbila. Příběh ve dvou časových liniích. 2 část knihy se mi líbila nejvíc. Konec už byl takový opakující se, ale za mě pěkná kniha.
Kniha byla ctiva a napínavá. Ale jak již psali jiní, konec takový zvláštní pocit a jakoby moc rychlý. Z tohoto důvodu jednu hvezdicku ubiram.
Dočteno a asi i doporučuji.
Proč to asi? Protože se ve mě perou pocity díky konci knihy.
Je to příběh o pomstě, ale i odpuštění. Je to příběh z války, kdy zlo je obalené do hezkých gest a dobro skrývá tvář za kolaborací. A tom já vidím ten problém.
Příběh je rozdělen do tří částí. Za mě byla nejlepší ta první část, protože stojíme na začátku a vlastně víme, co se tenkrát stalo.
Ve druhé poznáváme víc naší hrdinku Marianne a co jí dovedlo nakonec do Paříže.
Poslední část je o tom, proč Marianne zavraždí své hosty a zmizí.
Celým příběhem nás provází její vnučka Sabine a Gilbert. Muž, který Marianne znal osobně. Muž, který si nese své vzpomínky na tu dobu a vidí v ní vraha. Jenže co když to bylo vlastně jinak?
Četlo se to dobře. Příběh plynul a vy jste díky druhé části pochopili, proč se to stalo. Jen já mám problém prostě s tím koncem. Někomu to asi stačit bude, ale já čekala něco jiného a to mi kazí celkový dojem z příběhu. Proto ubírám pomyslnou 5 a dávám jen 4.
Čtivý, silný příběh z ošklivé doby. O lásce, přátelství, síle, ale i smutku, osamocení, bezmoci a nenávisti. Děj rychle běží, je to i stylem psaní, mohlo být klidně víc rozepsáno. Ale i tak doporučuji.
Velmi silný příběh z nelehké doby, vše na sebe krásně navazuje, čte se moc hezky.
Nejhezčí část byla ta z Provance. Je to kniha, která mi uvízne v paměti.
Nic není jak se zdá, musíte číst aby jste se dozvěděli a dozvíte se. Příběh plný lásky, štěstí, ale i bolesti, odvahy a smrti
Tématika druhé světové války a tři časové linky. Za mne velká spokojenost, kniha se četla téměř sama. Z knihy mi vyplynulo i ponaučení, že ne všechno, co se na první pohled zdá jasné a průzračné, je opravdu takové, jaké to vidíme.
Silní příběh o jedné dívce. Která neměla lehký úděl. Dvě časově osy. Kniha se mi velmi libila.
Tohle byl dech beroucí příběh o jedné dívce, později ženě, která čelí ne zrovna šťastnému osudu. Přesto v knize najdete i velkou část pozitivních emocí. Kniha je rozdělena na tři dějové části a ve všech si čtenář něco najde, ale mě nejvíce padla do noty ta prostřední část - z Provence. Zde se právě setkáváme a poznáváme s Marianne.
Na to, že se kniha z velké části odehrává v okupované Francii se četla moc hezky. Byla propracovaná a bez "hluchých" míst. Vše na sebe navazovalo a bylo vysvětleno. Příjemné čtení z nelehké doby.
Příběh jednoho děvčete,ženy,která je zkoušená osudem,ale statečně mu čelí. Příběh lásky,smutku a zároveň pomsty,hledání kořenů,rodiny a velké odvahy. Musím říct,že první část mě moc nebavila,nemohla jsem se začíst,ale další dvě jsem přečetla jedním dechem.
Poslední restaurace v Paříži
těžko uvěřit, že je to fikce