Poslední šamanka
Barbara Wood
Mladá Indiánka Hoshi’tiwa z Lidu Slunce myslí jen na to, jak ji její ženich Ahoté po svatbě sevře v náručí. Podle rozhodnutí vládce Jakála však byla vyvolena k jinému osudu: má to být ona, kdo na zem konečně přivolá déšť. Ten však stále nepřichází… Když po dlouhých staletích objeví střep z Hoshi’tiwa deštného džbánu doktor Faraday Hightower, netuší, jak hluboce pátrání po osudech zaniklého indiánského kmene ovlivní nejen jeho život.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2012 , Ikar (ČR)Originální název:
Daughter of the Sun, 2000
více info...
Přidat komentář
První část byla velmi poutavá. Skok o několik staletí mě nenadchl. Ale každá z postav měla svůj význam. Konec jsem si představovala jinak. Kruh se uzavřel tak nějak narychlo. A to je škoda.
Velmi poutavá, ale až příliš dlouhá... s tím jak po každé části daná postava umře, jsem si jen říkala "má cenu to dočítat, když taky umře?" Místami nepochopitelná návaznost, která se časem vysvětlí. Na konci jsem se ale nemohla odtrhnout, takže celkově pěkné počteníčko (1 z těch nejlepších od Woodové), i když místami jsem opravdu zuřila, co to jako má sakra být? :D
Začátek poutavý, pak je děj stále rozvleklejší a a nudnější. A druhá část je natolik odlišná od první, že mne to hodně zklamalo, nelíbilo se mi to, neměla jsem chuť přeskočit do jiné doby. Škoda času. Autorka umí psát i lépe.
Faraday je hrozně naivní a Bettinu budete hrozně nenávidět. Nicméně první a poslední část knihy mě bavily nejvíc. Občas se objevila místa, kde se příběh vlekl. Jako celek je Poslední šamanka obstojná rodinná sága.
Az na to, že Morgana "slychala" hlas samanky, dobrý.. Přesto, kolik je to stran je to kniha čtiva a az na pár drobností, dej dobře ubíhá.. Wood umí, jen ty délky knih mě někdy odrazují..
Těsně před koncem jsem byla z knihy docela zklamaná, ale autorce se záhadným způsobem podařilo na posledních stránkách můj dojem trochu změnit. Podruhé číst ale asi ne :)
Začátek příběhu byl velmi vydařený a četl jsem to jedním dechem.Knížka je rozdělena na několik části které do sebe časem zapadnou.Myslím si, že kdyby byla knížka o 100 stran kratší, nic by se nestalo.
Zase jedna z tě lepších. Woodová má moc pěkné romány s trochou tajemna a napětí. Pokud si chci přečíst něco nenáročného, sáhnu po jejích knihách.
Knihy od Barbary Woodové čtu velmi ráda. Ani Poslední Šamanka mě nezklamala. Výborně napsaná, propojení minulosti s přítomností, na konci knihy vše do sebe zapadne a hlavní hrdinka najde nejen svoji víru, ale i pravdu a hlavně štěstí. Kniha nutí k zamyšlení a dlouho ji máte pod kůží. Určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Jedna z nejpoutavějších knih, co jsem četla, teď od B.Woodové mám načteno více knih...teď rozečtena : Hippokratova přísaha...
Hledání víry a pochopení života a smrti. Sice jsem v půlce chtěla přestat číst, ale nakonec jsem ráda, že jsem to nevzdala.
Kniha mě zklamala, začátek zajímavý a napínavý, ale najednou změna doby i postav. Je to první kniha, kterou jsem nedočetla. U této autorky jsem zvyklá na lepší knihy.
Dočetla jsem se smíšenými pocity. Vím, že je to autorovo právo, ale nechat zemřít skoro všecky hlavní postavy, tak to mě hodně naštvalo. Čekala jsem něco jiného. No, a závěr knihy, ten už jsem přeskakovala. Pro mě to bylo těžko stravitelné a až příliš mystické. Ještě tak nejlepší postava knihy se mi jeví Bettina. Sice záporná až běda, ale podle mě nejlíp psychologicky zpracovaná.
Poslední šamanku jsem četla po knize Pod africkým sluncem .Začátek byl slibný ,posun do jiné doby nebyl špatný,ale už to nebylo ono .První kniha byla lepší a koupila jsem si jí.Tato mi stačí číst jednou.
Je to zajímavá kniha. Propojení minulosti se součastností. Historie, láska, intriky a dobrý konec. Hledání svého Já. Mám ráda knížky paní Woodové
Zajímavá, napínavá knížka o víře. První knížka od této autorky, kterou jsem přečetla a určitě nebude poslední.
Od této autorky je to už několikátá kniha, kterou jsem přečetla. A jako vždy napínavý děj. Výborné!!
Autorovy další knížky
1998 | Panenky z ráje |
1999 | Pod africkým sluncem |
2001 | Doktorka Samantha |
2002 | Plamen duše |
2011 | Zlatá země |
Knihu jsem v první polovině třikrát odložila a už se mi nechtělo ve čtení vůbec pokračovat. Nakonec však zvítězila zvědavost a celým dost rozvleklým dějem jsem se přece jen "propracovala" až k poslední stránce.
Námět knihy je docela zajímavý, ale podle jejího názvu jsem očekávala úplně něco jiného.