Poslední úder Omegy

24.01.2023

No konečně jsem si zpravil chuť dalo se číst

30.01.2022

Ludlum psal dobré romány, ale na tomto mě od začátku něco nesedělo. Ano zápletka je vážně skvělá chvíli si říkáte jsou to všichni? Já podezrival ženy. Kniha se začíná rozjíždět až po půlce a jak píšu něco mě na ni nesedí. Ludlum má lepší romány. Tento hodnotím 40%.

28.09.2021

Skvěle napsaný román, který mne od prvních stránek chytil. Rozjezd je takový pomalý, podrobně popisující a pak to nabírá spád. Připadal jsem si jak hlavní hrdina John Tanner, taky jsem neměl sebemenší ponětí, kdo je kdo. Když jsem si vymyslel nějakou teorii, za chvíli to bylo jinak. V jednu chvíli jsem si říkal, že všichni jsou agenti Omegy, v další chvíli jsem si říkal, že nikdo z nich a vše je jen jeden velký omyl. Závěr pro mě byl překvapující a když se popisovalo, kde kdo udělal chybu a proto se dal odhalit, chytal jsem se za hlavu, že jsem to v textu přehlédl.
Velmi dobře je zde popsána atmosféra malého novoanglického městečka, čtyři rodiny z vyšší střední třídy a dokonalá manipulace.
Je poznat, že překlad vznikl v době, kdy se některé dnešní běžné věci ještě zde v Česku neznaly, takže slovní spojení jako „platba úvěrovou kartou“ nebo „vyndal nádobí z automatické myčky“ vypadají zvláštně.
Rozhodně doporučuju všem k přečtení a nemůžu než dát pět hvězd.

01.01.2020

Je to jen komentář, můj osobní názor, žádná recenze a hodnocení... Bourneův příběh me kdysi bavil, dokonce ani filmové zpracování jsem nezavrhl. Jenže to už je dávno, dnes to už to nejsou příběhy pro mne...
Tentokrát říkám kategoricky NE, Ne, NE! Všechno šlo mimo mě, doba, děj, hrdinové, studená válka, FBI, CIA, KGB...
Nebavilo, nebavilo, nebavilo...

01.09.2019

Špionážní román, který se sice dobře četl, ale abych řekl pravdu tak až na pár výjimek prostě nuda. Závěrečné vyvrcholení mě tedy nešokovalo. Takže průměr.

13.08.2019

CIA dokáže splétat umné sítě a Ludlum zase zamotané příběhy – to všichni víme. Opět se i při čtení této knihy můžeme spolehnout na to, že se na nic spolehnout nemůžeme. Kdo je přítel a kdo nepřítel? To nikdo až do úplného závěru neví a byl by to hodně špatný příběh, pokud by to někdo prokoukl dříve. Ale to zde v žádném případě nehrozí. Víme jenom, že budeme napnuti a nakonec překvapeni – a to je dobře.

02.04.2018

Celkem slušný špionážní román. Hromada informací u kterých nevíte zdali jsou pravdivé či nikoliv.
Hlavní postava Tanner chce v prvé řadě ochránit svou rodinu, ale neví komu může věřit.

25.01.2018

Trvalo mi delší dobu, než jsem knihu přečetla. Přesto, že má kniha jen třicet kapitol na jeden zátah jsem zvládla přečíst vždy tři až čtyři kapitoly. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala do děje, ale zhruba v polovině knihy mě začala bavit.

23.01.2015

Předně je na úvod potřeba rozkrýt známý marketingový tah, jedna kniha, jeden příběh, ale dva názvy. Poslední úder Omegy se na trhu nově prezentuje taky jako Ostermanův víkend (vydavatelství DOMINO, rok 2012). Vydavatelství tak knihu vydává pod jejím původním názvem z roku 1972, a tím předkládá knižnímu trhu jakoby nové, pozapomenuté dílko pan Roberta Ludluma.

Nejeden čtenář se tak může „nachytat“, když si knihu koupí, otevře a začne číst a zjistí, že ji má již v knihovně zastoupenou. Ale znalci pana Ludluma jistě ne. Tento autor, který zemřel na přelomu tisíciletí, je dobře zmapován a všechna jeho vrcholná díla byla již vydána.

Nic méně i já jsem si knihu půjčil s podvědomím, že jsem ji ještě nečetl. A pak je najednou jasno, že tomu tak není. Ale od posledního přečtení přece jen uplynula nějaká doba, tak jsem ji dal podruhé.

Pan Ludlum je autor, který patří k předním spisovatelům tzv. politicko - špionážního thrilleru, svá díla psal a tvořil nejvíce v sedmdesátých a osmdesátých létech minulého století a na trh se nakonec dostalo 39 románů, z nichž drtivá většina byla vydána i v českém jazyce.

Nenajdete v nich (z pochopitelných důvodů) žádné mobilní telefony, počítače, sociální sítě, krádeže identity či jiné technologické vychytávky dnešních příběhů, navíc v nich vždy narazíte na „železnou oponu“ a tvrdou studenou válku mezi Východem a Západem. Řada z nich byla zfilmována včetně Ostermanova víkendu.

Příběhy mají vždy komplikované zápletky s nečekaným rozuzlením, hrdiny jsou zpravidla obyčejní Američané, kteří jsou nějak zataženi do boje mezi předními zpravodajským službami obou stran „železné opony“.

Ne jinak je to i v této druhé knize, kterou pan Ludlum napsal v roce 1972. Použity jsou čtyři manželské páry středostavovské sociální vrstvy, které jsou využity a zneužity pro cíle Omegy, tajného sdružení KGB. Hlavním motorem je zde dezinformace a pak stále platící – sběr informací o tom či onom, které vhodně použité a umně spojené do kontextu mohou vždy působit velmi výbušně. Vždyť těch, kteří nemají žádného kostlivce ve skříni je tak málo . . .

V knize se tak rozbíhá příběh, který má nakonec překvapivé vyústění, přesto zde hlubší propracovanost děje a logičtější smysluplnost přece jen trochu kulhají na jednu nohu.

Ale jednalo se o druhé Ludlumovo dílko, své nejlepší romány napsal přece jen trochu později.I tak je to kniha, která fanouškům tohoto žánru stojí za přečtení, dávám 3 hvězdy.

15.01.2015

Doufám, že se jedná o stoprocentní fikci, jinak by mě realita dost děsila. Ludlum umí napsat čtivý příběh, ale tradičně mi chvíli trvalo, než jsem se prokousal zdlouhavým úvodem. Závěr knihy pak pro mě byl vyloženě zklamáním. Po několika měsících jsem měl v ruce Ludlumův román, a pokud budu číst nějaký další, přestávka bude minimálně stejně dlouhá.

24.10.2013

kdyby někdo pocítil dejavu po přečtení prvních stránek, tak je to tím, že tato kniha už byla jednou vydaná pod názvem Poslední úder Omegy..... jinak dobrý čtení......

05.03.2013

Jedna z mých nejoblíbenějších Ludlumových knih. Hustá atmosféra, ve které se nedá nikomu věřit je příjemně děsivá.