Poslední umělecké dílo
Sofia Lundberg
Když světoznámá umělkyně Hanna Stiltjeová představí své nejnovější dílo ve stockholmském Muzeu moderního umění, publikum nevěří svým očím. Místo olejomaleb a bronzových soch, které ji proslavily, vidí podivnou komodu složenou z různého harampádí. Pro samotnou Hannu to však je „Poslední umělecké dílo“, to nejdůležitější z její tvorby – a také vrchol její kariéry. Kousek po kousku se v něm odkrývá příběh dítěte opuštěného rodiči a odvahy žít. Co nejkrásnějšího nám nakonec zůstane?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2025 , Ikar (CZ)Originální název:
Det sista konstverket, 2023
více info...
Přidat komentář


Prvních pár stránek jsem byla zklamaná, ale pak se děj přesunul do minulosti a příběh Hanny se rozvinul. Příběh opravdu donutí člověka přemýšlet o tom, co utváří náš život. Těžké dětství Hanny s dědečkem, ve strachu před drogově závislou matkou a podobné osudy dalších dětí v péči báječné ženy s velkým srdcem. Určitě doporučuji přečíst.


Knihu jsem koupila, protože mám knihy autorky moc ráda, ale tenhle děj mě nějak neoslovil, škoda.
Zařazuji ji do letošní čtenářské výzvy - nová kniha z roku 2025.
Autorovy další knížky
2018 | ![]() |
2019 | ![]() |
2022 | ![]() |
2025 | ![]() |
Sofia Lundberg, známá svým citlivým přístupem k lidským příběhům, se ve své nejnovější knize Poslední umělecké dílo pokouší o ambiciózní propojení světa umění a osobní historie. Bohužel, tentokrát se jí nepodařilo zcela naplnit vysoká očekávání, která jsem jako dlouholetá fanynka jejích knih měla.
Příběh se točí kolem Hanny Stiltjeové, světoznámé umělkyně, která šokuje publikum svým posledním dílem – podivnou komodou složenou z různého harampádí. Tento netradiční přístup sliboval zajímavý pohled do mysli umělce a potenciálně hluboký vhled do lidské duše. Avšak navzdory slibné anotaci jsem se tentokrát nemohla plně ponořit do děje.
Lundberg se snaží odkrýt vrstvy Hannina života a její cesty k tomuto kontroverznímu dílu, ale tempo vyprávění mi místy přišlo zdlouhavé a bez jiskry, kterou jsem obdivovala v jejích předchozích dílech, zejména v Červeném adresáři. Zatímco autorka zůstává věrná svému stylu jemného odkrývání lidských osudů, tentokrát mi chyběla ta strhující emocionální síla, která mě v minulosti tak uchvátila.
Musím však ocenit Lundberginu snahu o propojení uměleckého vyjádření s osobním traumatem. Myšlenka využití umění jako prostředku ke zpracování bolestivých vzpomínek je fascinující, ale její realizace v knize bohužel nedosahuje plného potenciálu.
Přestože Poslední umělecké dílo nedosahuje kvalit Červeného adresáře, věřím, že si najde své čtenáře. Pro ty, kteří hledají pomalejší četbu s uměleckým podtextem, může být tato kniha zajímavou volbou. Osobně však musím přiznat, že jsem od Sofie Lundberg očekávala více.
Je však možné, že mi tato kniha nesedla „právě teď“ a protože mám autorku velmi ráda, určitě si knihu zkusím přečíst ještě jednou a třeba tuto recenzi časem ještě poupravím.