Poslední vandr na Zlaté řece
Jiří Slavíček

Při trampském potlachu na březích řeky Sázavy pod zříceninou hradu Hláska došlo k úmrtí jednoho člena trampské komunity. Jeho smrt je zdánlivě banální, způsobená zřejmě nešťastnou náhodou. Mrtvý nebyl vůdčí osobností, ale spíše mládencem potýkajícím se s vlastním životem. Proto hledal únik z městské civilizace do lesů a přírody, do společenství stejně smýšlejících kamarádů. Píše se rok 1992. Na břehu Sázavy se objevuje navrátilec z ciziny. Má v úmyslu tohle idylické místo změnit k obrazu svému. To se ale ostatním nelíbí. Kanda, jeden z trampů nevěří, že k úmrtí došlo nešťastnou náhodou, jak jsou o tom přesvědčeni všichni ostatní. Vydává se proti proudu času, schraňuje důkazy a snaží se nejen vytvořit skutečný obraz svého kamaráda, ale hlavně najít důvod proč musel být odstraněn...... celý text
Přidat komentář


Melancholické, poetické, příjemné čtení o trampech a Zlaté řece. Krimi to bylo jen tak decentně, aby nerušilo pomalý a romantický tok Sázavy.


Hodně poetický román oslavující Sázavu v jejím krystalickém trampském duchu. Kriminální příběh je tu spíše okrajově, i když je s textem sklouben tak, že neruší příjemné čtení.


Jako bývalý turista, občas spící pod širákem, a jako znalec Doního Posázaví jsem se pustil do čtení "Posledního vandru". Děj je zasazen do prostředí mně důvěrně známému a tak jsem se ve vzpomínkách navrátil do míst mého mládí. Jenom poznamenávám : Hotel Pelikán ve Zlenicích jsem navštěvoval pod jménem Hotel Kormorán a restaurace Na kovárně ve Strašnicích se patrně nazývá jinak.
napínavé až do konce, skvělý příběh, nádherně vypointovaný, jen to rozuzlení by chtělo rozkošatit ;o))