Poslední věta
Tereza Chvojková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529683/bmid_posledni-veta-661416839d414.jpg
3
17
17
Mladá Ela obdrží po smrti milované babičky Apoleny svazek starých dopisů. Obsahují milostná vyznání babičky a záhadného Williama, jsou plná keltských a irských mýtů a legend, ale především odkazují na babiččino dlouho skrývané tajemství – druhý život na severu Irska. Plná odhodlání rozkrýt Apoleninu minulost se Ela vydává najít nejen autora dopisů, ale také něco, co sama nikdy nepoznala, láskyplný domov. Nově nalezení „příbuzní“ však ani zdaleka neodpovídají dívčině představě o šťastné rodině. Starý bručoun William, jeho potrhlá sestra Triona s neustále koketujícím manželem Benjaminem a Enda, jejich desetiletý syn, Elu neustále přivádějí do rozpaků a vypadá to, že tajemství jsou zde u všech na denním pořádku. Navzdory mnoha pochybnostem s nimi Ela vyráží na cestu po Irsku, po stopách Apoleniných a Williamových dopisů. Výlet, který měl být původně jakousi pietou či holdem všemi milované Apoleně, znamená pro Elu jedinečnou možnost přijít celé rodinné hádance na kloub.... celý text
Přidat komentář
Zklamání :o(
Lákal mě příběh z Irska a byla jsem zvědavá i na novou českou autorku. Ale je mi líto, nesedl mi styl psaní, nesedl mi příběh a nesedly mi ani postavy. Přečteno, zapomenuto.
(SPOILER)
Poslední věta mě zaujala svou anotací, podle níž jsem si příběh představovala jako cestopisný s notnou dávkou oddechu při odhalování přírodních krás Irska, rodinných tajemství a trochou i té romantiky. Mé očekávání byla naplněna z poloviny.
Rozhodně musím vyzdvihnout detailní popisy krajiny, které jsou moc hezky napsané. Máte tak pocit, že jste v ten okamžik na daném místě.
Velký problém jsem ale měla s postavami. Chování nejen Ely a Liama, ale i Triony, Bennyho, Patricka (či Apoleny), je nepochopitelné. Jejich nálady se střídají jako na běžícím pásu. V jednu chvíli po sobě řvou a za pět minut už se objímají. Ela nechce říct své nejlepší kamarádce, o čem se v dopisech píše, ale cizímu muži dopisy přečte. Vyhrocené situace působí na silu, jako třeba ta u večeře. Seznámení Liama s Elou působí uspěchaně. Zajímavé je, že v anotaci je zmíněno, jaký je Liam starý bručoun. No opak je pravdou - Liam je vstřícnost sama. Světlou výjimkou je postava Endy. Díky němu se dozvíme zajímavou historii navštívených míst a taky zdejší pověry a legendy.
V příběhu se tolikrát zmiňuje slovo tajemství, že jsem přestala mít chuť TO tajemství zjistit. Můj instinkt nezklamal. Bizarní je to správné slovo, které charakterizuje celý příběh a zápletku. Rodinná tajemství jsou přitažená za vlasy.
Do sté strany se mi kniha četla těžko. Druhá půlka se mi už četla dobře a rychle, ale styl psaní na mě působil krkolomně. To je umocněno kvůli dopisům, které jsou napsány tak květnatě, až jsem nevěděla, o čem čtu. Je mi líto, že si mě kniha nezískala tak, jak jsem doufala.
Potěšilo mě, že jsme se o životě Ely Marošové dozvěděli až v polovině knihy. Je super, že autorka její životní situaci a zázemí neprozradila hned ze začátku, ale muselo se počkat na správný čas.
Věřím, že si kniha najde své čtenáře, kteří ji ocení. Hodnotím průměrem a to především díky Endovi a cestovatelské oblasti, kam bych se jednou ráda podívala.
Děkuji Nakladatelství Argo za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Toliko nádherných knih čeká k přečtení a já se nechala zlákat obálkou, však ani ta nesplnila mé očekávání. Nepatrně mi kniha v lecčems připomínala předešlou, dočtenou knihu a přesto jsem jí dala šanci. Však pozvolna ztrácela na své kvalitě, snad ani ne stylem psaní, ale dějem, který mi přišel malinko.... no prostě to nebylo ono.
Však jistě své čtenáře najde a Ti napraví můj zklamaný komentář ....
Knížka krásně popisuje Irsko... a za to ta jedna hvězdička, protože zbytek!!! Pro mě špatně vykreslené postavy, chování bylo taky nereálné. jako pardon ona dojede Češka do Irska a žádný problém v komunikaci? Navíc to jak se k ní chovala ta rodina taky nebylo OK, se divím, že s nimi stále jezdila, když jí všechno stále tajili a nechtěli nic říct... za mě fakt ne... špatně vykreslené charaktery, nelogické chování postav, divně vybudovaný příběh a to tajemství za kterým se honila? :-D
Kniha z mého milovaného IRSKA a k tomu od velmi nadané české autorky !!!!!
Z příběhu cítíte, že spisovatelka zná místa o kterých píše a to velmi oceňuji.
Není to žádná jednoduchá, ani idylická love story, ale řádný propletenec
příběhů skupiny přátel, excentrické babičky, rodiny a rodičovství,
volnomyšlenkářských vztahů, hlavně cestování a překrásná příroda.
Knihu vřele doporučuji a doufám v další podobnou z Irska !
Ve spoileru přidám dvě ukázky tak rozdílné, že vás všechny musí navnadit,
ale nejoblíbenější s popisy přírody a Irska sem dát nemůžu, protože bych
musela vložit třetinu knihy :-)
Poslední z 11-ti dopisů:
Má blízce vzdálená, vzdáleně blízká přítelkyně,
každým probuzením mne provází pohled do Tvých očí a každým usínáním dotek Tvých rtů na mých.
S každou další velrybou, vzlétajícím hejnem ptáků, s každým pohybem mořské hladiny cítím, jak se můj srdeční rytmus harmonizuje s Tvým. S každým dalším douškem černého piva nabývají věčně mlhavé vzpomínky jasnějších kontur,
Návštěva Ellen u Bennyho rodičů :
„Jmenuji se Elen,“ podá dívka muži napřaženou ruku.
„Pochopitelně, můj vnuk nám o vás už několik hodin v kuse vypráví. Má stejně dobrý vkus jako můj syn,“ vykládá nadšeně Bennyho otec, načež ho ze dveří odstrčí drobná, avšak rázně vyhlížející žena. Bílé vlasy má stažené do přísného drdolu, dlouhé černé šaty zakrývající kromě hlavy a prstů na rukou úplně všechno zdobí velký zlatý kříž.
„Ahoj, mami,“ kývne s odtažitou zdvořilostí Benny.
„Neochladilo se tu?“ broukne Ela pobaveně tak, aby ji slyšel jen Benny.
„Si piš,“ kníkne mladík v odpověď a postrčí dívku směrem k matce. „Mami, tohle je Elen Marošová, Elen, to je moje matka, svatá Mary, a ten ukecaný chlap, co se nestihl ani představit, je můj táta Joseph. A ne, nekecám,“ odříká monotónně. „Řekl jsi svatá?“ ušklíbne se Ela.
„Ne, to ses musela přeslechnout,“ mrkne na ni a protáhne se kolem obou žen i otce do předsíně malého domku.
„Dobrý den, Elen, vítejte v našem domě. Prosím, otřete si boty o rohožku a nestyďte se pomodlit, než vstoupíte,“ pronese strojeně žena, bez dalších zdvořilostí se otočí na patě a odkráčí zpět do domu, následována manželem, který ještě stihne Ele věnovat krátký povzbudivý pohled.
Ela osamí v maličké předsíni. Zběžně obhlédne prostor – otlučený dřevěný botník, tři ošoupané dřevěné háčky na kabáty, pod nohama tlustý béžový koberec pokračující na úzké schodiště do patra. Dívka opatrně zavře vchodové dveře a leknutím skoro vykřikne. Vnitřní stranu dveří pokrývá děsivě reálná podobizna Ježíše v životní velikosti.
„Dobrý, už si ty boty čistím, tak na mě tak nekoukej,“ zamumlá pod náporem Ježíšova blahosklonnému pohledu a zuřivě tře tenisky o koberec. Vzhledem k vydřenému místečku přesně tam, kde právě stojí, hádá, že není první, kdo tichému dozoru božího syna podlehl.
„Připadá vám víra vtipná, slečno?“ ozve se ze stínu pod schodištěm zlověstně mrazivý hlas.
„Kriste pane, vy jste mě vylekala,“ zaječí Ela a vzápětí si zděšeně překryje ústa dlaněmi. „Ježíši, pardon,“ ujede jí ještě, pak raději zmlkne.
Mary jí pokyne směrem ke dveřím, za nimiž se nachází kuchyně a jídelní kout. Zbytek rodiny už sedí spořádaně u stolu a poslušně se nacpává domácím rebarborovým koláčem. Ela se sesune na volnou židli vedle Bennyho, zkroušeně kývne na pozdrav Liamovi, Trioně a Endovi, vezme si nabízený kousek koláče a tiše žvýká, oči upřené do lakované desky stolu.
„Že tys nemoudře promlouvala k našemu dveřníkovi?“ zahihňá se Benny.
„Hmm,“ zahučí Ela, aniž by se na něj podívala. „Vítej v oáze mého dětství, Elen,“ pronese napůl soucitně, napůl znechuceně Benny a postrčí k ní hrneček s kávou. „Nemluv, na všechno přikyvuj, neměj vlastní názor a přehnaně se neusmívej, pak tě matka možná nesežere,“ dodá tiše. „Pane bože,“ vydechne ztrápeně dívka.
„Ne, ten ti tu rozhodně pomáhat nebude,“ napomene ji Benny a rozesměje se.
„Tak jak se vám líbí v Irsku, Elen? Není na vás sever moc drsný?“ přeruší jejich špitání Joseph vesele. „Ehm, ne, pane, mně zima nevadí,“ vykoktá Ela.
„To se ti u našich musí líbit,“ rýpne si Benny, načež ho jediný matčin pohled opět umlčí. „Benjamin je trošku nevychovaný, omluvte ho,“ nervózně se ošije Joseph. „Už jako chlapec tu a tam koketoval s temnými silami. Inu, co vám budu povídat, v jistém věku všichni chlapci experimentují a my jsme moc rádi, že náš hoch dostal rozum.“
Poslední věta
Já nevím. Irsko krásné, postavy divné, jak se píše v komentářích níž, chvíli na sebe řvou a vzápětí jsou nej nej. Takoví trochu nevyrovnaní psychopati. Enda nejlepší postava, rodinná tajemství dost divná, ale kdoví, co je všechno možné, když to autorka dávala dohromady z posbíraných příběhů. Ale jako celek ten příběh bohužel nefunguje, tak, jak jsem čekala a chtěla.