Poslední vlak z Frývaldova
Věra Sládková
Autorka se v knize obrací k tématice z dob mnichovského diktátu. Jádrem prózy jsou osudy české rodiny v severomoravském pohraničí za posledních "horkých" měsíců před anexí v roce 1938 a v prvních letech v protektorátním Brně, kam se rodina uchýlila. Nosným prostředkem je tu výrazné realistické vidění jednotlivých uzavřených dějových situací, které pak skládají osobitý obraz pohnuté doby, tak jak ji zažila ještě nedospělá ale velmi citlivá dívka. Touto metodou dosáhla Sládková, která už ve svých dřívějších pracích prokázala smysl pro obnažování tragikomických, až groteskních životních výjevů, silného účinku. Čtenář v nich nalezne neochvějnou vůli prostého člověka ke zdolávání osudových překážek a jeho touhu po plném svobodném lidství. 1. vydání.... celý text
Přidat komentář
Skoro je to stejný jako film, úplně jsem v osobě Anky Urbanové viděla Helenu Růžičkovou. Ale jedno vím: kdybych četla knihy o tomto období od Elišky Horelové tak se moc liší. ( paní Horelová popisuje střet vojska i zážitky dětí a dospělých na hranici, Věra Sládková popisuje události očima dítěte, jeho citové zmatky.
Bože to je nádhera. Jen v knize o proti filmu je to smutnější :( Překvapilo mě, že v knize je o mnoho více zajímavostí a událostí, za což jsem velice rád. Bylo by fajn to dávat jako povinou četbu, aby se nezapomnělo na staré časy....člověk by si pak všeho více vážil...i když v této době si už nikdo ničeho neváží :( DOPORUČUJI
Seriál jsem viděla x-krát, ke knize jsem se dostala úplně náhodou a to nedávno, kdy jsem se při návštěvě města Jeseník dozvěděla, že vlastně odtud příběh začíná. A zážitky z čtení knihy byly totožné s tím, co jsem od knihy čekala. Možná jsem byla mile překvapena postavou Věrky , v seriálu mi připadala taková ufňukaná ( ale já vyrůstala v úplně jiné době a v podmínkách diametrálně odlišných než ona, kdoví jaká bych byla já v její kůži), v knize byla víc - jak to popsat- snad to vystihnu termínem- hrdinská? Nebo spíše - byla více statečná.
Helena Růžičková mě svým úslovím „Na tragickej život jsem já pes!“ přivedla k televiznímu seriálu „Vlak dětství a naděje“ a pak jako Anna Urbanová se svým úžasně ztvárněným druhem Josefem Pumplmě (Stanislav Zindulka) ke knize, podle které byl film natočen-„Poslední vlak z Frývaldova“. Většinou dávám přednost knize, ale tady musím přiznat, že autoři filmu plně využili to, co jim knižní příběh nabízí-naprosto nezvyklý pohled na protektorátní Moravu v době těsně před vypuknutím druhé světové války. Hrůzy této doby nejsou čtenáři popisovány líčením scén z bitev a koncentračních táborů, ale z pohledu běžné rodiny, která je donucena s nástupem fašismu opustit svůj domov. Hrdiny tedy nejsou stateční vojáci, ale běžní lidé, kteří v neobvyklých, nepatetických a mnohdy komických situacích prokazují své hrdinství. Úžasná kniha, která dokáže čtenáře seznámit s historií civilní, dokonce často i groteskní formou, bez prvoplánového patosu.
I když jsem mnohokrát viděla seriál, vůbec to nevadilo knihu číst. Bylo tam tolik nových věcí. Nádherné čtení! I když někdy trochu smutné a mrazivé.
První část knižní předlohy z seriálu Karla Kachyni "Vlak dětství a naděje". Děj pokrývá období, kdy Věrka s tatínkem žije ještě v Sudetech, po smrti maminky přichází k rodině Anna Urbanová, dochází k zabrání Sudet a rodina prchá do Brna.
Možná tím jak moc se vyvedl Kachyňův seriál jsem byla ovlivněna. Kniha se mi i přesto, že nebyla tak nezapomenutelná jako seriál líbila.
Autorovy další knížky
2004 | Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje |
1974 | Poslední vlak z Frývaldova |
1975 | Pluky zla |
1982 | Kouzelníkův návrat |
1969 | Klec |
Na tragickej život sem já pes. Skoro stejné jako seriál.