Posledný pustovník
Michael Finkel
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447180/bmid_posledny-pustovnik-hJ9-447180.jpg
4
84
84
Napínavý skutočný príbeh amerického pustovníka, ktorý prežil v lese osamote dlhých dvadsaťsedem rokov. „Sám nevedel, kam ide. Nič neplánoval. Len vošiel do lesa a zmizol.“ Tak sa začína príbeh Chistophera Knighta, ktorý krátko po svojich dvadsiatych narodeninách zaparkoval svoje auto hlboko v lese a na štvrť storočia sa stratil z civilizácie. Čo ho k tomu viedlo? Prečo sa chcel stať „nikým“? A ako ho dlhé roky prežité v lese zmenili? Možno by sme sa však nemali pýtať, prečo niekto pred spoločnosťou uteká. Možno by sme si mali klásť otázku, prečo v nej chce niekto vôbec zotrvať. Knightovi v lese spoločnosť ľudí nechýbala. Čítal knihy, počúval rádio a žil z toho, čo sa mu podarilo nakradnúť v neďalekých víkendových chatách. Stala sa z neho legenda. Zlodej-pustovník, ktorý sa špecializuje na trvanlivé potraviny, plynové bomby, baterky, no nepohrdne ani sladkosťami či výstrednými likérmi. Jedni ho chceli dolapiť, iní obdivovali jeho drzosť i životaschopnosť a snažili sa mu pomôcť. Až kým ho jedného dňa skutočne nechytili a neobvinili z viac ako tisícky krádeží. Americký spisovateľ Michael Finkel vo svojej dokumentárnej knihe Posledný pustovník rekonštruuje fascinujúce roky, ktoré Christopher Knight prežil v lesnej divočine. Vybudoval si tam vlastný svet, v ktorom si vystačil sám so sebou. Jeho pustovnícky príbeh je hlbokou úvahou nielen o samote, ale aj návrate do spoločnosti, do sveta, ktorému za tie dlhé roky takmer celkom prestal rozumieť. Dokáže svet porozumieť jemu?... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , AbsyntOriginální název:
The Stranger in the Woods, 2017
více info...
Přidat komentář
Fenomén poustevničení je znám na celém světě a byl také mnohokráte v literatuře popsán. Někdy je to opravdu extrémní jev a nestačíme se divit, proč a jak se někteří lidé dokáží separovat. Zde jde o Američana, který přežíval tímto způsobem po mnoho let, aniž ho kdo spatřil. Chci pochopit jeho motivy, ale moc mi to nejde. Není to však chyba autora, příčina je asi v samotném konání a duši smutného hrdiny a jiných takto postižených. Autor si dal velkou práci, aby tento jev popsal a pochopil, ale asi jde jen o to se s tímto jevem smířit a tolerovat všechny způsoby bytí člověka, protože jsme prostě každý jiný.
V první řadě mě překvapilo, kolik knih se jmenuje Poustevník..
V druhé řadě mě překvapilo, kolik stojí Zápisky z podzemí ... :-( naštěstí naše skvěla knihovna je má, a tudíž budou za pád dnů moje. i když jen na pár dní.
A nyní ke knize.
Prvních pár stránek nic moc, hlavně tedy literárně, pak jsem se dověděla, že autorovi zakázali publikovat, tak jsem si škodolibě pomyslela, no, ani se nedivím..., ale pak už jsem jen hltala stránku za stránkou a na konci i slzu uronila, a autorovi se v duchu zase omluvila.
Není to jen příběh jednoho samotáře, který odešel do lesů a už nikdy se nehodlal vrátit ( aniž by nám vysvětlil PROČ )
Dočteme se, že: " Jeho cílem nebylo někam se dostat, jeho cílem bylo se ztratit. Nejenom ztratit se zbytku světa, ale ztratit se v lese sám sobě".
Je to zároveň exkurze do světa izolace ( nucené i dobrovolné ) nahlížíme do myslí různých introvertů, asketů, osvícenců, podivínů, vězňů, bláznů, Aspergerů...
" Evoluce se postarala i o to, že se u nás vyvinuly geny, díky nimž se ve společnosti cítíme spokojeně a bezpečně, zatímco když jsme sami, cítíme se nepříjemně a ohroženě" Tatáž "bezpečná" společnost ale odmítá přijmout fakt, že jsou zde lidé, kteří to cítí přesně obráceně. Nepříjemně a ohroženě právě ve společnosti.
Celá kniha je plná zajímavých myšlenek, již spoustu vypustil z úst právě náš delikvent - poustevník loupežník. Člověk nemůže jinak, než ho milovat a obdivovat.
Nedozvíte se nic o jeho sexualitě, kromě jedné narážky na časopis Playboy a přirozené "zvědavosti". Také, kdo čeká nějaké odhalení v rodině, bude zklamán. Je bohužel vykreslena přesně tak, že člověk tak nějak předem očekává nějaké ohromné tajemství ( incest přirozeně - rozvětvená, samotářská, soběstačná rodina, co se s nikým nestýká,...klišé americké kultury a literatury). Nic takového.
Také hysterické výjevy vykradených, jak jim zničil život, jak se stále báli, to mi pilo krev - naopak, když už po 10 je vykradl a vzal si jen baterky a fazole, a nikdy nikomu nezkřivil ani vlásek, nebylo na čase přestat se bát?
Dnes jsem čekala 20 minut na vlak a foukal vážně protivný ledový vítr, který se mnou občas i zacloumal. Ač teple oblečena, v botách s kožíškem, čepice, šála, rukavice.., po nějaké době jsem měla pocit, že nemám na sobě nic, ani maso, ani tuk, jen obnažené kosti, které vítr provrtává skrz na skrz ledem... A to mě čekal přetopený vlak a doma hrnek horkého čaje. Šlo o pár desítek minut.
Nešlo nemyslet na Knighta a tuhou Mainskou zimu trvajíce dny, měsíce, roky...
Pan Knight je samotář. Jako hodně samotář. Jako že dvacet sedm let žil v lese přikrytý chvojím - kdo z nás to má, že? - a žil by tam dodnes, kdyby nedošla trpělivost okolním rekreantům, kteří se s ním nedobrovolně dělili o zásoby.
Kniha pro mě byla příjemným překvapením. Není to jen příběh zlobivého trampíka, vůbec ne. Je to padesát odstínů introverze a otvírá mnoho otázek:
Někdo s ním souzní, někdo ho odsuzuje, nálepky na něm nedrží. Co je zač? Vykradač chalup, osvícenec, nebo všechno najednou? Jak se to dá, na těle i na duchu, přežít? Komu tím prospějete? A proč ho prostě nemůžeme nechat na pokoji?
A navíc mi tam doporučili Zápisky z podzemí, a to vypadá jako parádní jízda.
Kdo by netoužil aspoň někdy utéct někam do samoty od toho všeho ruchu. Přiznávám, že tady to byl trochu extrém, ale kniha byla plná zajímavých myšlenek a četla se dobře.
Krásný příběh. Samozřejmě ne ve smyslu chápání většiny současné populace. Když se někdo jakkoliv a čímkoliv vymyká zažitým vzorcům chování, bývá často šmahem označen za blázna, podivína, jako nepřizpůsobivý.. Ale ....Kdo určuje kdo je blázen a kdo je "normální"?
Velmi zajímavé , vůbec jako náhled do psychiky muže, který nejvíc ze všeho chtěl být sám .., literární zpracování je horší
(SPOILER)
Trochu spoiler.
No je to prostě o introvertním frajerovi co se zavrtá uprostřed lesa který je sám o sobě uprosted obydlené části a týpek si to prostě jen kempi někde mezi zarostlýma skalyskama a když prostě něco potřebuje tak si chodí po okolních chatkach a sem tam něco vezme co se zrovna hodí nebo spíš co je zrovna třeba.Je to dost pokrytecké a něco ve smyslu útěk do divočiny od toho necekejte.
No na druhou stranu to není tak špatné.Ono se dobrovolně rozhodnout pro to být bezdomovec musí mít člověk celkem odvahu.
Jen prostě škoda že to není divočina ale prostě takový homeless camping survival
Zajímavá kniha. Na začátku příběhu se vlastně ocitáme až skoro na konci. Postupně se ale dostaneme do celého příběhu, seznámíme se s Poustevníkem, kde žil, jak žil, co jedl a jak si jídlo obstarával. Chvílemi mu rozumím, jindy mi je ho líto. Každopádně jeho svoboda byla v lese a tu mu žádný náš systém nemůže nahradit....
Sice jsem od knihy čekala něco trochu jiného, ale i tak jsem si čtení užila. Fascinující příběh, který se dobře četl a člověka vede k zamyšlení. Zvlášť poslední řádky mi přišly zvláštním způsobem silné:
"Prostě by zmizel a na celé životem kypící planetě by si toho nikdo nevšiml a na Severním rybníku by se kvůli tomu neudělala jediná vlnka navíc. To by byla existence, to by byl život, který by sám považoval za dokonalý."
Inteligentní a plachý (jak se píše v anotaci), ale rozhodně s narušenou psychikou. Při zlodějských akcích se choval obratně a chytře - a stejně tak při svém dopadení a vyšetřování. Taky bych se ho bála, jako mnoho těch okradených a určitě bych ho nechválila, jako autor. Zajímavá knížka, ovšem mně v ní leccos vadilo a hodně chybělo.
Príbeh človeka, ktorý prežil 27 rokov sám v divočine a zároveň zamyslenie sa o samote..
Poustevník pro mě osobně představuje fascinaci něčím, po čem na jedné straně občas zatouží skoro každý člověk a na druhou stranu je v dlouhodobém měřítku tak nepřirozené - samota. Musím se smutně pousmát nad tím, že někdo dokáže být zklamán tím, že se nejedná o poustevníka v pravém slova smyslu. Protože nejedl kořínky a nelovil zvěř? Trvám na to, že o tomhle tento silný příběh není. Tím největším uměním je podle mého to, strávit tak dlouhou dobu naprosto sám a nezešílet z toho. Pro člověka je to velice nepřirozená věc. Nejsme stvořeni pro samotu. Kniha mě proto zvláštním způsobem nutila přemýšlet nad tím, co je ještě v životě v mezích lidských norem, kde je hranice toho, co člověk považuje za "normální" a jak moc se snažíme všem těmto měřítkům vyhovět, protože je to přeci správné. A my chceme být ti správní, no ne? Ale jsme štastní? ...
Dokumentární styl byl tak barvitý, že fantazie pracovala a s mapou v ruce jsem ta místa hledala a poustevničila imaginárně. Asi bych tam dala max 3 dny, takže neskutečný obdiv! Nejen k tomu umět přežít v divočině, ale umět si jít svou cestou. Bohužel naše společnost pod rouškou svobody vlastně jedinečnost osobnosti totálně popírá a devastuje! Pokud nejdeš s davem, jsi divný, jiný a nenormální. A psychologové jsou rovněž otroci systému a místo, aby mu zařídili kus lesa, tak ho pěkně nechají zotročovat do stáda! Takto to opravdu chceme?!
Pecka, fascinující popis toho jak silná vůle člověka může být, o tom ze zivot o samotě bez lidí je jen pro ty nejodolnejsi. Super čtivé, sofistikovane, za mě super
Chápu, že spousta lidí čekalo zenového asketu živícího se ranní rosou a kořínky, sypajícího životní moudra. Nicméně tato kniha je spíš o samotě, hranicích, trestu a taky trochu o systému. Pokud se do ní pustíte bez očekávání a předsudků, je vážně zajímavá a nebudete zklamáni.
I já jsem byla zpočátku zklamaná, že se v knize nepíše o poustevníkovi takovém, jak si ho představuji já - jako člověka, který žije mimo dosah civilizace a je naprosto nebo alespoň z velké míry soběstačný. Přes toto zklamání jsem se brzy přenesla, protože i tak je příběh zajímavý. Navíc začíná jako čtivý román a je škoda, že to tak nezůstalo do konce. Po několika prvních kapitolách se z knihy stala sbírka autorových domněnek, různých svědectví a informací o jiných poustevnících v historii. Ale chápu, že pokud toho sám Poustevník moc neřekl, nebylo také moc o čem psát. Každopádně ve mně kniha vyvolala mnoho protichůdných emocí a názorů. To se povede málokteré knížce, takže si ji budu určitě dlouho pamatovat.
Žil sam pres čtvrtstoletí, přesto na dosah lidí. Ačkoliv to není klasický příběh někoho utekl do divočiny, určitě stojí zapřečtení, uz proto že je vse podle skutečnosti.
Chris Knight žil 27 rokov v lese, úplne sám, bez akéhokoľvek kontaktu s kýmkoľvek. Odišiel ako 20 ročný, aby sa stratil. Nič nehľadal, nič si nechcel dokázať.
Nevrátil sa z vlastnej vôle a nedá sa nefandiť mu, neobdivovať ho a neľutovať zároveň. V lese zažil absolútnu slobodu, ktorú zrazu vystriedalo väzenie a po ňom postupný návrat do "civilizovaného života". Do lesa, za slobodou sa vrátiť nesmie. Znamenalo by to, že skončí opäť vo väzení. A tak zostáva uväznený v "našom civilizovanom svete".
Finkel si dal tú námahu a pokúsil sa zachytiť celú paletu odtienkov introvertnej duše samotára. Nič jednoduché, no za mňa sa mu to podarilo.
Aj keď hovoriť, či písať o niekom, kto za 27 rokov neprehovoril s nikým a ticho potrebuje takmer fyziologicky mi príde skoro až neúctivé.
Smekám preto tichom a pripojím len slová samotného pustovníka:
"Roky strácali na význame. Čas som meral podľa ročných období a mesiaca. Mesiac bol minútová ručička, ročné obdobia zas hodinová."... Knight pripustil, že nedokáže celkom presne opísať, aké je to žiť tak dlho v úplnej samote. Ticho vraj nemožno vyjadriť slovami a navyše sa bál, že ak sa o podobný výklad pokúsi, budú ho mať za blázna. "Alebo ešte horšie - budem ako tí, čo sypú z rukáva, akože zrnká múdrosti."... Knight tvrdil, že to, čo zažil v lesoch sa vysvetliť jednoducho nedá. Napokon však povedal, že to riskne, nech si ho trebárs aj pomýlia s chrličom životných právd, a skúsi to. "Je to zložitejšie," spustil. "Veci, ktoré sú samy o sebe cenné, sú v samote ešte cennejšie. To nemôžem poprieť. Samota mi zosilnila vnímanie. Ale pozor, je v tom malý háčik - len čo som zosilnené vnímanie zameral na seba, stratil som identitu. V lese nemáš obecenstvo, niet pred kým predstierať. Nemal som potrebu definovať sa. Moje vlastné ja sa stalo bezvýznamným."
A doplním môj obľúbený citát Krishnamurtiho: "V momente, kedy zatúžime stať sa niekým, prestávame byť slobodní."