Pošťák vždycky zvoní dvakrát / Pojistka smrti
James M. Cain
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26005/mid_postak-vzdycky-zvoni-dvakrat-pojist-pl2-26005.png
4
159
159
Detektivní román Pošťák vždycky zvoní dvakrát vyšel poprvé v roce 1934 v Bostonu a vzápětí byl zakázán pro přemíru násilí a erotiky. Přesto se jeho autor stal uznávaným prozaikem s osobitou vizí, popisující odvrácenou stranu Ameriky a románem Pošťák zvoní vždycky dvakrát se inspiroval Camus při psaní svého románu Cizinec.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
The Postman Always Rings Twice / Double Indemnity
více info...
Přidat komentář
Pojistka smrti se mi líbila asi víc. Po knize jsem sáhla v podstatě ze zvědavosti - celý život poslouchám hlášku, že pošťák zvoní vždycky dvakrát, tak jsem si to konečně přečetla, když jsem na tu knihu narazila u rodičů v knihovně. Bavila mě, líbilo se mi to, jen jsem pořád marně čekala na toho pošťáka...
Hodnocení patří knize Pošťák vždycky zvoní dvakrát, ke druhé jsem se nedostala (tedy tenkrát byl svazek vedví). Pojistku smrti jsem neviděla ani jako film, budu muset rest zlikvidovat.
Pošťák zvoní vždycky dvakrát je skvělá detektivka, film se skvělým obsazením jí nemůže konkurovat. Druhá detektivka se mně líbila méně.,
Jak Pošťák, tak Pojistka se četli dobře, i když ze začátku jsem si musela trochu zvykat na autorův styl.
Dve výborné detektívky, až sa nechce veriť, že sú také staré...
Dokonca hlavne tá druhá je podľa mňa až na hranici hororu.
Chladnokrvné, vypočítavé bešetie, až človeka mrazí. Ale výborne napísané.
Násilí, erotika, ale i další pojmy, podlehly všeobecné devalvaci. Už klasik (nevím který) nám říká: Odhalená část je daleko erotičtější, než nahý celek. Takže čím budeme dráždit své smysly až zcela otupíme? Ale ke knize. Oba romány čnějí nad obdobnou literaturou propracovanou psychologií postav a přísnou logikou jejich jednání. Pokud by autor místo drsné přímočarosti zvolil formu niterného rozboru pohnutek, cílů a cest k jejich uskutečnění, jistě by se zařadil mezi význačné realisty. Za mě plný počet. Doporučuji.
Vlastně jsem hrozně ráda že jsem si takovou knihu přečetla, i když jsem prvních 20 stránek nevěřila vlastním očím. Už ani nevím proč mi styl psaní přišel zmatený, protože ke konci jsem to ani nevnímala. - Jestli jste knihu ještě nečetli, tak vám to musím vysvětlit. Je to ten nejzvláštnější styl psaní, co jsem kdy četla. A možná proto jsem si knihu tak oblíbila.
J. Cain nemá vůbec špatný styl psaní. Jen takový... stejný. Objevují se tam stále ty samé věci - muž, žena, manžel, vražda, pojistka, útěk, odhalení, smrt...
Povedené krimi ze staré drsné školy bez moderních vychytávek, s maximálním důrazem na děj. Archetypální, přímé a na svou dobu bych řekl, že i poměrně nekompromisní a chladnokrevné, co se týče prokreslení násilí a erotiky.
Detektivní román Pošťák vždycky zvoní dvakrát vyšel poprvé v roce 1934 v Bostonu a vzápětí byl zakázán pro přemíru násilí a erotiky. Majznout chlapa ve vaně po palici a potom ho poslat v autě z útesu mi jako přemíra násilí nepřijde. A ta přemíra erotiky mi taky unikla. Ale je to krásná ukázka toho, že když selže lidská spravedlnost, nastoupí ta Boží. A v tomto případě velmi rychle.
Brilantní a strhující příběh, který si jistě nezaslouží nálepku brak.
Pojistka smrti je také zajímavá, ale celkem předvídatelná.
Takže chcete-li naplánovat dokonalou vraždu, nejprve si ověřte, zda vaše oběť není pojištěna, protože pojišťovací detektivové vás vždycky dostanou!
Autorovy další knížky
| 2013 |  Mildred Pierceová |
| 1988 |  Pošťák vždycky zvoní dvakrát / Pojistka smrti |
| 2008 | Pošťák vždycky zvoní dvakrát / The Postman Always Rings Twice |
| 2016 | Servírka |
| 2015 | Poštár zvoní vždy dvakrát |
Svižné, chytré, jednoduchým a účinným stylem psané, z netradičního úhlu (pachatelem) vyprávěné detektivky. Pojistka smrti mi připadala možná ještě zábavnější než známější Pošťák (možná ale právě i proto, že není tak profláknutá). Autor bývá řazen do tzv. drsné americké detektivní školy, ale mně tam jaksi nezapadal. Drsné mi na jeho příbězích připadalo hlavně to, jak snadno jeho hrdinové (myslící a chovající se jinak v zásadě normálně) propadají kouzlu obou „femmes fatales“ a rozhodují se k tomu nejzávažnějšímu možnému zločinu.