Poste restante
Jindřich Mann
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141322/bmid_poste-restante-rB8-141322.jpg
4
18
18
Autobiograficky laděná kniha, která nechává nahlédnout do zákulisí slavné německé spisovatelské rodiny Mannů. Její protagonista a vypravěč v jedné osobě, vnuk staršího z bratrské dvojice, Heinricha Manna, v ní líčí svůj typicky středoevropsky spletitý životní příběh, který nepostrádá bizarní, dramatické ani humorné momenty. Sedmnáctiletá Leonie, jediná dcera Heinricha Manna, v roce 1933 utíká spolu se svou židovskou matkou do její rodné Prahy. Matka v roce 1947 umírá na následky věznění v terezínském ghettu a téhož roku poznává Leonie českého prozaika Ludvíka Aškenazyho, o rok později se jim narodí syn Jindřich (1948). Konec Pražského jara přiměje rodinu k odchodu na Západ. Mladý Jindřich se tak ocitá v Berlíně, kde to vře studentskou revoltou, a stává se proti své vůli emigrantem ve třetí generaci. Teprve po roce 1989 se vrací zpět do Prahy, kde se kruh jeho putování pomyslně opět uzavírá. Kniha představuje unikátní, autorem počeštělou a přepracovanou verzi textu, který z podnětu nakladatelství Rowohlt původně napsal německy.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , LabyrintOriginální název:
Prag, poste restante, 2007
více info...
Přidat komentář
Kniha je, co se týče reálného (nebo alespoň v knize prezentovaného jako reálný) děje zajímavá, i kdyby se jednalo o naprosto neznámou rodinu. A v případě autora - potomka spisovatelských rodin Mannů a Aškenázyů - je samozřejmě děj ještě okořeněný, jak těmito rodinnými vztahy, tak tím, že občas člověk může hádat, jaké jméno se za zkratkami H., P. a pod. skrývá.
Na čtení není ale úplně jednoduchá, mně osobně vadily fantazijní výlety autora do minulosti, občas jsem je i trochu přeskakovala, a také občasné oskočení od zajímavého tématu k nějaké odbočce. Pokračování jsme se sice nakonec většinou dozvěděli, ale nikdy nebylo jisté, za jak dlouho se autor k tématu vrátí..
Takže zajímavé, ale pro trpělivé čtenáře.
Mrzí mě to, ale už dlouho jsem se u knihy tak nenudila a už dlouho jsem neměla nutkání knihu odložit nedočtenou. Jindřich Mann vládne sice květnatým jazykem a až staromilským románovým stylem, ale v jeho knihách chybí děj, zápletka, drama, cokoli, co by motivovalo číst dál (stejný dojem u Ledního medvěda). Poste restante je směsicí vzpomínek na dětství, smyšlených i pravdivých konstrukcí a rekonstrukcí životů nejbližších příbuzných. Sám autor přiznává, že všechno mohlo být úplně jinak a čtenář má dojem, že se o věhlasné rodině Mannů nedozvěděl skoro nic. I podle slov autora se s dalšími příbuznými nestýkali a jeho matka nikdy o ničem nemluvila. Poste restante na mě působí spíše jako taková rekapitulace dějinných událostí Československa.
Zajímavé dílo, které objasňuje řadu věcí z životních osudů Ludvíka Aškenazyho či jeho ženy Leonie. Občas jsem se bohužel ve vyprávění ztrácela. Chyběl mi jasný předěl, co bylo realitou a co pouhou fikcí (fantazií) autora.
Kniha oslovuje svým jazykem, přibližuje v mlhavém oparu doby nedávné, osudy rodiny spisovatelského klanu, z pohledu vnuka slavné bratrské dvojice T. a H. Mann. Za mne excelentní dílo...
Ve vzpomínkách Jindřich Mann střídá sen s realitou, prolíná různé příběhy, místy opakovaně popisuje stejnou situaci. Jazykově sice brilantní, krásné metafory, bohatý jazyk, na druhé straně vedle rodinných příslušníků vystupují bezejmenní G., kamarád P. ...
Autor se zajímavým způsobem dívá na historii 20. století (nacismus, židovské transporty, odsun Němců, pražské jaro). Dějová linka je potlačena osobními črtami.
Štítky knihy
potomci spisovatelů autobiografie němečtí spisovatelé
Autorovy další knížky
| 2023 |  Stříbrný kouzelník |
| 2012 |  Poste restante |
| 2017 | Lední medvěd |
Po výborném románu Stříbrný kouzelník a povídkách Lední medvěd jsem si přečetl i první knihu spisovatele, scenáristy a režiséra Jindřicha Manna (*1948). Autobiografickou prózu Poste restante napsal autor nejprve v němčině na popud nakladatelství Rowohlt a vyšla v roce 2007. Pro české vydání ji Mann nejen přeložil, ale i přepsal, doplnil a stylisticky pozměnil. Jak uvádí v poznámce, byla to zajímavá možnost, jak se s odstupem několika let vrátit ke svému textu a znovu s ním pracovat.
Zájem německého nakladatele byl pochopitelný, protože Jindřich Mann je členem slavné rodiny: jeho dědečkem byl spisovatel Heinrich Mann, prastrýcem nobelista Thomas Mann a otcem spisovatel a scenárista Ludvík Aškenazy, který si vzal dceru Heinricha Manna Leonii. Po srpnové okupaci 1968 rodina emigrovala do Mnichova. Jindřich Mann vystudoval filmovou akademii v Berlíně a pracoval jako režisér a scenárista pro německé televize.
V knize líčí nejen střípky z vlastního dětství, z odchodu do emigrace a z návratů do Čech, ale i příběhy ze spletité minulosti svých rodičů a prarodičů. Občas to dobarví snovými nebo smyšlenými pasážemi, ale především se drží faktů nebo rodinných historek a snaží se dopátrat svých kořenů. Nechybí bizarní, dramatické ani humorné momenty. A já jsem si opět početl...