Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391041/mid_postriziny-Cki-391041.png
4
1302
1302
Bibliofilské vydání příběhu o nespoutané mladé ženě správce pivovaru ve středočeském městečku na počátku 20. let 20. století.
Přidat komentář
Audio ČRo: Poetická záležitost vysoké úrovně. Jen pasáž se psem byla pro mě historický strop toho, co nezvládám v literatuře.
Díky filmu každý zná tuto klasiku. A film je vlastně už také klasikou. Trochu neobvyklé hraní si se slovy- nekonečná souvětí, ale krásná česká slova.
Když jsem na ČRo zahlédla Postřižiny, první myšlenka byla, proč je mám poslouchat, když jsem viděla skvělý film. Nakonec jsem se do nich pustila a ... to byla jízda. Film je úžasný, ale knížka je lepší. Možná tomu napomohl i naprosto výjimečný přednes Terezy Bebarové. Málokdy hodnotím interpreta, ale tady musím. Její strýc Pepin byl tak zábavný, že jsem měla několikaminutový záchvat smíchu. To se mi už dlouho nestalo. Kniha je poetická, vtipná, smutná, melancholická... Knihy pana Hrabala nečtu, dlouhá souvětí mi nedělají dobře, ale poslouchám. Těm, kteří mají stejně jako já se stylem Bohumila Hrabala problém, doporučuji audio. Nečekala jsem nic, ale jsem nadšená. Dokonce i epizoda s useknutím ocásku psíka, která byla drsná, do knihy sedla. Je tam všehochuť života a ten uměl popsat Hrabal jedinečně.
Audiokniha. Děkuji za audioknihu na Čro, protože tuhle knihu bych jinak asi nepřečetla. Musím říct, že se mi to líbilo víc než film, to, čemu jsem ve filmu nerozuměla (např. historka s ,,tajemným " přístrojem nebo zvláštní vztah mezi manžely) mi tady bylo jasné.
Film mám moc ráda, ale knížka se mi líbila méně. Styl psaní mi nesedl a jsem lehce znepokojena z těch dlouhých souvětí (větu přes pět řádku jsem snad nikdy neviděla).
Další geniální dílo z pera mistra Hrabala. Co se týče tématu zkracování, to je stále aktuální, vždyť naše postmoderní společnost zkracuje vesměs skoro vše (viz. Tiktok). Co se týče samotné novely, dá se srovnat s novelou Příliš hlučná samota, ne že by si tyto díla byla podobná, naopak představují odlišné typy Hrabalových pábitelů. V Příliš hlučné samotě je to uzavřený Hanťa, který nepotřebuje mluvit s lidmi každou chvíli, zato tady je to strýc Pepin, který se nebojí říci všechno na rovinu i když se to zrovna nehodí, a používá dost zajímavý jazyk, takové chodské nářečí přijde mi. Celkově se jedná o velmi povedenou novelu, kterou, snad poprvé u Hrabala, vypráví žena.
Pro mě zábavný, nápaditý, humorný a nestárnoucí příběh. Trošku složitější sloh, zato spousta mouder a komických situací. I filmové zpracování stojí za to, zejména díky hvězdnému obsazení. Za mě český kultovní román.
Špatně se mi četlo,předlouhá souvětí, prostě mi nevyhovuje Hrabalův styl. Ale příběh díky filmovému zpracování a hereckému koncertu mě bavil. Asi si tuhle literární filmovou klasiku opět pustím.
Docela zábavná kniha, ale špatně se to čte, kvůli těm předlouhým souvětím.
Jako náctileté se mi to líbilo. Teď ale nechápu, CO se mi na tom vlastně líbilo.
Příběh o zkracování vzdáleností, času, sukní i vlasů :) Příběh o jednom pivovaru, jedné velké lásce, nespoutanosti, mládí, o radosti ze života i o bláznovství. O tom, jak se vaří pivo, hlučném strýci i o šplhání na pivovarský komín. O odvaze, byciklech, kremrolích i rozštípaném nábytku a petrolejových lampách...
Kdysi mi to připadalo vtipné. Teď jsem pár scén četla s velkým přemáháním (chudák kocour, chudák pes). Vtipné mi to nepřipadalo vůbec - spíš hodně drsné. Bláznivé. Pitomé.
Ale navzdory tomu z příběhu dýchá nostalgie dávno ztracené doby - jako pavučina vás omotává, vtahuje vás do sebe a vy to cítíte. Vnímáte. Vdechujete. Vy tam JSTE.
Šplháte na komín.
Rozsvěcujete jednu lampu po druhé.
Koupete se v dřevěné vaně.
Vzpomínáte.
ŽIJETE...
(film jsem nikdy neviděla)
Až na dvě příhody, které se mi nečetly nejlépe, to bylo super a poetické. Do postav jsem si promítala herce ze stejnojmeného filmu, jen strýc Pepin vypadal pro mě jinak.
Krásně popsána lidská hloupost, kdy se hlavní hrdinka nechá strhnout módním trendem. Kniha je čtivá, ale nic pro mě.
Kniha samotná se mi líbila, ta atmosféra pivovaru, i příběh, ale hůře se mi četla, Hrabalův styl vyprávění mi úplně nesedl, hlavně ta někdy opravdu dlouhá souvětí. V nejbližší době si další Hrabalovo dílo asi nepřečtu, ale kdo ví, třeba k němu časem ještě dospěju. Na film se určitě někdy podívám.
Pěkný román Bohumila Hrabala který se dočkal krásné filmové verze a úžasného hereckého obsazení. Pokud mám hodnotit objektivně tak filmové zpracování mám radši. Kniha je napsána pěkně ale výkony herců v tomto filmu jsou famózní. Jsem rád že jsem knihu přečetl a tím pádem mužů porovnat obě varianty zpracování příběhu, bylo to hodně zábavné a zajímavé.
Jednohubka, při které mi jede před očima film a konečně se mi po letech některé věci osvětlily, co jsem ve filmu nechytila.
Tak Maryša je trochu rozporuplná, zdravo sebavedomá, moderná, ale aj ľahkovážna so sklonmi k sadizmu (asi sa na nej podpísala otcova výchova). No Hrabalov štýl je krásny a Pepinove príhody až Hellerovsky absurdné. Hoci som film videl viac krát (a teraz vidím, že sa dosť silno držal predlohy), čítanie som si užil. No a tú lásku Maryše a Francina, tú im môže čitateľ len závidieť.
Kniha prečítaná kvôli výzve. Trochu mi vadil štýl rozprávania, ale nakoniec som to zvládla.
Mně se Postřižiny líbily. Je to jiné čtení, než na jaké jsem běžně zvyklá. Takový květnatý a občas rozvleklý jazyk mi vůbec nevadil. Paní správcová už navždy bude paní Vášáryová. A psíka Mucka mi bylo líto.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
5 hvězdiček za perfektní načtení od Terezy Bebarové na ČRo. Strýc Pepin v jejím podání je naprosto bezkonkurenční:-)