Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391041/mid_postriziny-Cki-391041.png
4
1319
1319
Bibliofilské vydání příběhu o nespoutané mladé ženě správce pivovaru ve středočeském městečku na počátku 20. let 20. století.
Přidat komentář
Vyprávění mě osobně mile překvapilo , humorné, mnohdy barvité a kudrnaté líčení mladé rozpustilé manželky pana správce bylo osvěžující. Postavy z filmu a podle knihy mě přišli panem Menzelem skvěle zvolené. Nikdo lepší mě ani nenapadá.Popis dvojnásobného utonutí bylo tak malebné, že by člověk nabyl dojmu, že je to fajn zážitek. Což jistě není. Sekání ocásku a konec psa mě přišlo kruté a zbytečné. Kniha by se jistě bez toho obešla. Jistě se ještě k této knize, nebo alespoň k částem vrátím. Určitě mě znovu potěší hlavně díky hláškám strýce Pepina, vystresovanému Francinovi a nadhledu jeho osobité manželky.
U filmů natočených podle knižní předlohy se většinou neubráním několika barvitých komentářů a originálních nadávek, ale tady je to přesně naopak - film je opravdový skvost, ale knihu jsem nebyla schopná si užít. Možná je to tím, že jsem ji četla kdysi na základní škole v rámci povinné četby. Kdo ví? Teď bych na ni třeba pohlížela úplně jinak. Jenže po předchozím zážitku nějak nemám chuť zjišťovat, jestli by to tak opravdu bylo.
"Lidé dobří, to, co za chvilku uslyšíte, to je vynález za který bude bojovat naše živnostenská strana, aby do každé domácnosti, do každé rodiny se za rok za dva dostal tento přístroj ... Občané tamten vynález je schopen nastolit dorozumění mezi městy, ale i mezi národy, ... my vítáme rádio, jako pomocníka celého lidstva! Dorozumění mezi lidmi všech kontinentů, všech ras, všech národů!"
... jj krásně napsáno :-) ... krásná doba plná optimismu :-) ... to proto tule knížku čas od času pravidelně otvírám ... a přečtu si zas namátkově pár stran ... protože pak mi je taky chvilku tak krásně ... optimisticky :-).
Humorný pohádkový příběh pro dospělé. Kniha se krásně čte a čtenář si při jejím čtení oddychne i zasměje. Z té knihy přímo sálá letní pohoda, poklidný život a pohoda. Lidé jsou tam na dnešní poměry až neskutečně bezstarostní, usměvaví, vstřícní a umějí se k sobě hezky chovat. Prostě knižní idilka.
Večer jsem si sedla a za dva večery byla knížka přečtená. Chvíli jsem přemýšlela jak hodnotit, protože (ač nerada) tak jsem tuto knihu stále srovnávala s filmem, který je opravdu úžasný (a také můj nejoblíbenější) a snad poprvé jsem váhala zda ne dokonce lepší než kniha, nakonec to skončilo remízou...
Tato kniha se zapsala do mého srdce, v některých pasážích mi připomínala nádhernou báseň, kterou jen někdo zapomněl rozdělit do slok a při čtení jsem se cítila trochu jako ve snu... Mám ráda knihy, kdy se můžu cítit jako ve snu (zvlášť když je to jako v hezkém snu)...
Jsem moc ráda, že jsem ji objevila v knohovničce a po skvělé zkušenosti s filmem i odhodlala přečíst.
Knížku jsme dostali jako povinnou četbu a moc jsem se na ni netěšila, protože se mi většinou staré knížky špatně čtou. Nicméně mě opravdu překvapila. Neříkám, že by to byla moje nejoblíbenější, ale četla se dobře. Viděla jsem i film a ten se mi líbil o trochu více.
Milé vyprávění, příjemný humor, knížka mě bavila. Ale s filmem se to nedá srovnat. Ten byl o moc lepší.
Tato kniha stejně jako film,podle mě,nemají chybu.Čte se jedním dechem.Hodně se mi líbil Pepin,který líčí bezpočet svých zážitků,které rozesmějí snad každého.
Toto je druhá kniha, u které musím říct: " Díky bohu za filmové zpracování ". Ne že by se mi kniha přímo nelíbila, příběh jako takový je dobrý, ale nečetla se mi moc snadně (netěšila jsem se na to, co se dočtu dál). A scéna s useknutím pejskova ocásku mě taky odradila. Myslím, že Menzel udělal velice dobře s volbou herců. Knižní předloha Pepina není zdaleka tak skvělá, jako jeho filmový představitel Jaromír Hanzlík. A postava Rudolfa Hrušínského ml. v knize vyloženě chybí, dodává celému příběhu jakousi komičnost. Film si pustím s chutí, ale knihu už se číst nechystám.
Opět jsem se s chutí začetla do nádherného popisu, který se nedá zfilmovat. Přestože mám Menzelův film hooodně ráda, Hrabal je nepřekonatelný. Kdyby žil v Americe, má Pulitzerů plno.
Když mě někdo přeruší u Hrabalovy knihy tak řeknu "jen dočtu poslední větu" a mám díky jeho šíleným souvětí dalších 5 minut četby :D U Postřižin to platí dvojnásob. Něžné lyrické úvahy maminky jsou roztomile vtipné. Pepin (na rozdíl od filmu necenzurovaný) člověka opravdu dostane na lopatky. Česká idylka v pivovaře a první republika, co více si přát.
Málokdy se mi stává, že upřednostním film před knihou. Ale v případě Postřižin mě více oslovila poetika Menzelova filmového zpracování než Hrabalova předloha.
Moje první setkání s Hrabalem - knižně. Neznám snad člověka, který by mi tvrdil, že Hrabal neumí psát, a proto jsem se na jeho knihu těšila. Netušila jsem ale, že budu nadšená stejně jako oni, možná ještě víc. Postřižiny mě přesvědčily v tom, že si chci přečíst všechny knihy od něj.
Dílo mi nepřipadá čtivé, ale velmi přesně popisuje tehdejší zvyklosti, a jak se má chovat žena ve společnosti. Úděl ženy je tedy jasný, obstarávat domácnost, být manželovi oporou, téměř služkou a vždy mu být poslušna. Hlavní hrdinka se nedokáže přizpůsobit, je příliš divoká a znuděná stereotypem. Její manžel je z ní frustrovaný. Maryša se snaží projevit se však může, jako žena, ne tolik znalostmi, jako spíš činy, a to obvykle týkající se jejího vzhledu. Takovéto odvážné ženy zajistili přiblížení se k rovnoprávnosti.
Kniha se mi příliš nelíbí, i s ohledem na určité momenty, které se mi zdají příliš kruté (pes, kterému Maryša usekla ocas).
Možná, že kniha i autor patří ke klasice, mě však bohužel kniha nijak extra nezaujala. Filmové zpracování mi přijde lepší. Přijde mi, že vypravěč v knize je strýc Pepin, začne o voze a skončí o koze.... :D
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Zajímavé dílo. Několik dní strávených v pivovaru s manžely jejichž věk jsem prostě nedokázala určit. Maryša by se asi v dnešní době měla dobře, ale v době upjatých mravů pro ní byl život těžký. Na mě eunuchoidně působící Francin je úplným opakem. Tato kniha je jakoby výnatek z deníku Maryšky. Nemá klasické graduování, vrchol a spád, je to spíš plató. Ale docela pěkně napsané se zajímavým, až psychadelicky působícím popisováním. Velkým negativem je týrání zvířat, možná autorovo trauma z mládí. Maryška (v tu chvíli pro mě kr*a blbá) usekne psovi ocas, ten musí být pak v bolestech a sepsi zastřelen a to ještě na několikrát. V tu chvíli jsem tu knihu chtěla odložit, ale jsem ráda že jsem si jí přečetla. S filmem jsem nesrovnávala, jsou to dvě naprosto odlišné věci.