Postřižiny
Bohumil Hrabal
Očima hrdinky vyprávění ožívají figurky malého města a jednotlivé epizody, v nichž jde především o nekonvenční husarské kousky této nezkrotné mladé ženy, podávají obraz zkostnatělé měšťanské společnosti, která s laskavou shovívavostí posuzuje výstřelky krásné správcovy manželky. Autor podává záměrně idylický obraz založený na vlastních vzpomínkách, umocněný jiskřivou fantazií a jazykovou originalitou.... celý text
Přidat komentář
Přečteno jen kvůli čtenářské výzvě a kniha mě vůbec nebavila a byla jsem ráda,když jsem ji dočetla.
Film je geniální, tak jsem byla moc zvědavá na knihu. A kniha? Kniha je jiná, ovšem rovněž geniální. Líbí se mi, jak je kniha poetická a jak Hrabal vládne perem a jazykem. Tak krásně a poeticky popsané věci v té knize nacházíme... Je naprosto neuvěřitelné, jak poeticky lze popsat zabíjačku a porcování prasete: "...ten krásný pajšl, ta symfonie mokrých barev a tvarů, nic mne neuvádělo tak v nadšení jako světle červené vepřové plíce, krásné vzduté jak mechová guma, nic není tak vášnivé v barvě jako tmavohnědá barva jater, zdobená smaragdem žluče, jak mračna před bouří, jak něžné beránky, zrovna tak se táhne podle střev hrudkovité plsní sádlo, žluté jak rozkapaná svíce, jak včelí vosk. I ten hrtan je sestavený z modrých a světle červených kroužků jako trubice barevného vysavače"... A líbí se mi i (oproti filmu) praštěnější verze Maryšky.
Muj první Hrabal. Nevim jestli to neni trochu ostuda, ale když jsem nad tim tak přemejšlel, tak asi ne. Film jsem viděl asi 3x, naposled asi před dvaceti lety a že by mi uchvátil, se nijak říct nedá, možná to ale bylo tim, že jsem na to ještě v tej době neuzrál. Tudíž si z filmu pamatuju pár útržků, jako třeba lezení na komín a příchod stýce Pepina.
Takže knížku jsem v podstatě rozečet s čistym štítem, rámcově jsem teda tak nějak tušil o čem to bude. Byl jsem ale příjemně překvapen, jak moc se mi to zalíbilo. Zpočátku jsem se trochu lek těch naprosto šílenejch souvětí i z několika desítek vět, ale kupodivu mi to postupně sedlo a celkově se to k vyprávění hodilo. Takhle květnatou a přesto tak tenkou knížku už jsem dlouho nečet (pokud vůbec). Popsat tak pěkně, poeticky a do detailu něco, z čeho by se mi jinak asi zved kufr (zabijačka), tomu bych asi řek umění. I celkově popis pivovaru a jeho různejch součástí, to srdíčko zaplesalo. Navíc já si tu dobu hrozně idealizuju, takže to byla taková pěkná exkurze do 20.let (doufam, že se nepletu, nikde tam neni zmínka, ale tak nějak mi to z různejch náznaků vyplynulo) a nakonec jsem se i dozvěděl, co že jsou to ty postřižiny.
Jinak teda paní správcová Maryša měla pěknej splávek, normálně jsem u toho dostal chuť na pivo :D
Naprosto úžasná kniha. Četlo se to úplně samo a díky tomu, že znám film jsem se kolikrát smála, hlavně díky strýci Pepinovi :) všechny postavy byly velice milé a moc se mi líbilo jaký byl jemný a vtipný děj....nic špatného, nic zlého :)
Památné scény a stačí jen jednu vyzdvihnout a srdce mnohých zaplesá radostí. Mám strach z výšek. Zdřevění mi nohy, schopen slova nejsem,pátraje k nějakému přirovnání a stažen úzkostí nepopsatelných emocí. Vznášet se. Kdo by nechtěl.
Respekt z takových výkonů. Poníženě s úctou i pokorou. Ta pasáž s komínovým (tenkrát ještě bez čápů) šplháním strýce Pepina s Maryškou,nezapomenutelné.
Přesto všechno jim to děsně závidím. Dělat věci jen tak. Poněvadž se jim chtělo. Cítit prožívat a nejenom Hrabalovsky žít, ale celkově žít vůbec :)
Ten vítr co pohrává si se záclonou, tak jako s vlasy paní správcové při projíždce na kole do blízkého městečka a jiných kratochvílných vzpomínek.
Není co dodat, znáte skoro všici.
Za svitu petrolejových lamp,prosté velké dík !
Kdo by neviděl film, aby při čtení si nepředstavoval paní Vašáryovou jak se zakusuje do řízků, lahodně vychutnává pivečko a ty vlající vlasy.... Další a další krásné nezapomenutelné scény. Myslím si, že kdybych neviděla filmové zpracování, kniha by mi nepřipadala tak úžasná.
Přidávám se k těm, kterým se film líbil více než knížka. Dle mého to bylo jednak skvělou režií, ale také hereckými výkony. Magda Vašáryová dala paní sládkové trochu jinou fazónu, protože knižní předloha musela být trochu řachlá.
Výborné, lyrické, krásné. Až na jeden temný okamžik, který byl z filmu vypuštěn a říkala jsem si, co je to za nánu... ale řekla bych že to bylo od Hrabala záměrné, jeho láska ke psům a opovrhování špatným zacházením s nimi je vidět i v dalších knihách
Kniha se mi na rozdíl od jiných Hrabalových děl četla dobře a dočetla jsem ji tak až do konce. Ale také musím říct, že film se mi líbíl více, samotná kniha tolik vtipných momentů jako film nemá. Natočit Menzel film jen podle knihy, asi by to byla trochu nuda.
Nechci myslet na to, jak moc je román autobiografický, protože za tohoto předpokladu by byla paní Kilianová, vlastně Hrabalová, blázen, který řeže psům ocasy a pouští do doktorů elektrody. Přes moji antipatii k Hrabalovi rád uznám, že se knížka příjemně čte, že prostředí prvorepublikového pivovarského města čiší romantikou a že mnohé scény jsou příjemnou kombinací dojemnosti a komičnosti, v čemž hádám vrcholí scéna na komíně a vlastně snad i každé Pepinovo slovo.
Tenhle skvělý Hrabal mi dlouho chyběl. Samozřejmě jsem znal film a musím říci, že jakkoli je to skutečně jedna z nejlepších filmových adaptací Hrabalovy předlohy, její kvality ani zdaleka nedosahuje. Kniha je citelně zemitější a méně komická, jakkoli jsou zde i téměř všechny ty z filmu známé humorné situace. Jistě, je zde i spousta nostalgie po uplynulém dětství. Postřeh George Gibiana, podle něhož je novela tak trochu "Babičkou sedmdesátých let [20. století]", je skutečně přesný. Zajímavým detailem je to, že v ději zcela chybí děti. Přitom když se manželé Hrabalovi stěhovali do Nymburka, bylo Bohumilovi pět let. To samozřejmě není výtka, spisovatel má na fabulaci plné právo, jen upozornění na to že ta kniha zase není tak autobiografická jak by se na první pohled mohlo zdát... Celkový dojem: 95%
Film Postřižiny mám moc ráda, ale knížka mě, ani nevím jistě proč, zklamala. Ten film je vlastně hodně podobný, věrný té knize, ale celkové vyznění, pocit ze čtení, byl úplně jiný. Například Francinova žena mi ve filmu připadá úžasně vtipná a plná života, v knize na mě působí trošku psychopaticky. A stejně tak strýc Pepin. Prostě toto je jeden z mála případů, kdy film přesahuje svoji předlohu.
Milý příběh točící se kolem malého pivovaru vyprávěný mladou pokrokovou zlobivou bláznivou dámou.
Na první pohled zdánlivě laskavý příběh, který však obsahuje scény obludné bezcitnosti a surovosti. Film tyto scény naštěstí odfiltroval. Jinak by dost možná tak oblíbený zdaleka nebyl.
Autorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Některé pasáže mi přišly zbytečně natažené, ale je to Hrabal, tak co naděláme. V mnoha ohledech byla knížka velmi něžná. Oproti filmu je Maryška docela dost prostá a jednoduchá žena.