Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461911/bmid_postriziny-uvw-461911.png
4
1302
1302
Očima hrdinky vyprávění ožívají figurky malého města a jednotlivé epizody, v nichž jde především o nekonvenční husarské kousky této nezkrotné mladé ženy, podávají obraz zkostnatělé měšťanské společnosti, která s laskavou shovívavostí posuzuje výstřelky krásné správcovy manželky. Autor podává záměrně idylický obraz založený na vlastních vzpomínkách, umocněný jiskřivou fantazií a jazykovou originalitou.... celý text
Přidat komentář
Večer jsem si sedla a za dva večery byla knížka přečtená. Chvíli jsem přemýšlela jak hodnotit, protože (ač nerada) tak jsem tuto knihu stále srovnávala s filmem, který je opravdu úžasný (a také můj nejoblíbenější) a snad poprvé jsem váhala zda ne dokonce lepší než kniha, nakonec to skončilo remízou...
Tato kniha se zapsala do mého srdce, v některých pasážích mi připomínala nádhernou báseň, kterou jen někdo zapomněl rozdělit do slok a při čtení jsem se cítila trochu jako ve snu... Mám ráda knihy, kdy se můžu cítit jako ve snu (zvlášť když je to jako v hezkém snu)...
Jsem moc ráda, že jsem ji objevila v knohovničce a po skvělé zkušenosti s filmem i odhodlala přečíst.
Knížku jsme dostali jako povinnou četbu a moc jsem se na ni netěšila, protože se mi většinou staré knížky špatně čtou. Nicméně mě opravdu překvapila. Neříkám, že by to byla moje nejoblíbenější, ale četla se dobře. Viděla jsem i film a ten se mi líbil o trochu více.
Milé vyprávění, příjemný humor, knížka mě bavila. Ale s filmem se to nedá srovnat. Ten byl o moc lepší.
Tato kniha stejně jako film,podle mě,nemají chybu.Čte se jedním dechem.Hodně se mi líbil Pepin,který líčí bezpočet svých zážitků,které rozesmějí snad každého.
Toto je druhá kniha, u které musím říct: " Díky bohu za filmové zpracování ". Ne že by se mi kniha přímo nelíbila, příběh jako takový je dobrý, ale nečetla se mi moc snadně (netěšila jsem se na to, co se dočtu dál). A scéna s useknutím pejskova ocásku mě taky odradila. Myslím, že Menzel udělal velice dobře s volbou herců. Knižní předloha Pepina není zdaleka tak skvělá, jako jeho filmový představitel Jaromír Hanzlík. A postava Rudolfa Hrušínského ml. v knize vyloženě chybí, dodává celému příběhu jakousi komičnost. Film si pustím s chutí, ale knihu už se číst nechystám.
Opět jsem se s chutí začetla do nádherného popisu, který se nedá zfilmovat. Přestože mám Menzelův film hooodně ráda, Hrabal je nepřekonatelný. Kdyby žil v Americe, má Pulitzerů plno.
Když mě někdo přeruší u Hrabalovy knihy tak řeknu "jen dočtu poslední větu" a mám díky jeho šíleným souvětí dalších 5 minut četby :D U Postřižin to platí dvojnásob. Něžné lyrické úvahy maminky jsou roztomile vtipné. Pepin (na rozdíl od filmu necenzurovaný) člověka opravdu dostane na lopatky. Česká idylka v pivovaře a první republika, co více si přát.
Málokdy se mi stává, že upřednostním film před knihou. Ale v případě Postřižin mě více oslovila poetika Menzelova filmového zpracování než Hrabalova předloha.
Moje první setkání s Hrabalem - knižně. Neznám snad člověka, který by mi tvrdil, že Hrabal neumí psát, a proto jsem se na jeho knihu těšila. Netušila jsem ale, že budu nadšená stejně jako oni, možná ještě víc. Postřižiny mě přesvědčily v tom, že si chci přečíst všechny knihy od něj.
Dílo mi nepřipadá čtivé, ale velmi přesně popisuje tehdejší zvyklosti, a jak se má chovat žena ve společnosti. Úděl ženy je tedy jasný, obstarávat domácnost, být manželovi oporou, téměř služkou a vždy mu být poslušna. Hlavní hrdinka se nedokáže přizpůsobit, je příliš divoká a znuděná stereotypem. Její manžel je z ní frustrovaný. Maryša se snaží projevit se však může, jako žena, ne tolik znalostmi, jako spíš činy, a to obvykle týkající se jejího vzhledu. Takovéto odvážné ženy zajistili přiblížení se k rovnoprávnosti.
Kniha se mi příliš nelíbí, i s ohledem na určité momenty, které se mi zdají příliš kruté (pes, kterému Maryša usekla ocas).
Možná, že kniha i autor patří ke klasice, mě však bohužel kniha nijak extra nezaujala. Filmové zpracování mi přijde lepší. Přijde mi, že vypravěč v knize je strýc Pepin, začne o voze a skončí o koze.... :D
Příběh zachycuje prostředí, které už nám nikdo nevrátí a díky Maryšce, která umí číst v lidech, se seznamujeme s povahami lidí, jichž už také moc nezbylo. Krásná kniha o odvaze v malém městečku, kde každý zná každého, o rozpustilosti a vybočování z řady. Kniha je tak trochu cynicky vtipná, jindy dost svérázná či melancholická a někdy vyloženě trhlá ( to když Maryška usekne v dobré víře psovi ocas...). Hrdinka umí na všem hledat to krásné, od zapalování lamp přes zabíjačku až po zvyk doktora, jenž sám řídí spřežení a jeho vozka se s provinilým úsměvem veze v kočáru a užívá si okamžik, kdy ji manžel seřeže.A korunu tomu všemu nasazuje strýček Pepin se svý operním zpěvem, zážitky z vojny a úslovím:,, co to capete jak mladý straky?" Kniha je navic vyšperkována krásnou češtinou.
Bohumil Hrabal znal dokonale čecháčkovskou povahu a uděl jí tak krásně zakomponovat do jeho knížek. A pro milovníky dobrého českého jídla a piva je to balzám na duši. Postřižiny jsou jednou z mých oblíbených knížek, která mi zvedne náladu, i když mi zrovna do smíchu není.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Humorný pohádkový příběh pro dospělé. Kniha se krásně čte a čtenář si při jejím čtení oddychne i zasměje. Z té knihy přímo sálá letní pohoda, poklidný život a pohoda. Lidé jsou tam na dnešní poměry až neskutečně bezstarostní, usměvaví, vstřícní a umějí se k sobě hezky chovat. Prostě knižní idilka.