Postřižiny
Bohumil Hrabal
Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Maryša je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě a její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži, ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní oči nechat. Maryša vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, proto nedá dopustit na řezníka pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi); všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si – až na Francina, který zabíjačku nesnáší a raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec...... celý text
Přidat komentář


Bylo to krásně poetické. Četla jsem to do Čtenářské výzvy a nelituji. Líbilo se mi to úplně stejně jako film. Při čtení jsem žasla, jak se tvůrcům filmu podařilo zachytit atmosféru knihy. Je to jeden z klenotů české literatury. Vřele doporučuji přečíst.
P.S. Miluji strýce Pepina :-)


Knihu jsem přečetla kvůli výzvě, jinak bych ji po pár stranách odložila. Nemám Hrabala ráda, tato kniha to nezměnila, i když zfilmovaná se mi líbila.


Tak to byla přímo báseň v próze, nádherná práce s jazykem, bylo to košaté a poetické a zároveň divoké a nespoutané jako hlavní hrdinka. Opravdu klasika.


Četla jsem kvůli výzvě. A i když jsem film předtím viděla a věděla jsem, o čem kniha bude tak mě nebavila. Musela jsem se nutit do čtení. Hlavní postava mě strašně štvala svým chováním. Nemůžu si pomoct.


Audiokniha.
Po "Nežnom barbarovi" som mala chuť ešte na niečo od Hrabala. A objavila som audioknihu "Postřižiny".
Kto by nepoznal Maryšku, Francina a ukričaného Pepina?
Ja sama som knižku už v minulosti čítala a film som videla opäť cez Vianoce.
Audioknihu však môžem jedine doporučiť. Je krásne načítaná Terezou Bebarovou a hudobne ju sprevádza Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.
Skutočne umelecký zážitok.
"... pak jsem rozsvítila lampu, a držíc ji v prstech, chodila jsem od jednoho vepřového kousku ke druhému a neubránila jsem se, abych nezapálila primus, uřízla z kýty dva krásné libové řízky, naklepala je, pak posolila, opepřila a na másle je v osmi minutách upekla, celou tu dobu, která se mi zdála věčností, se mi sbíhaly sliny, to bylo moje, skoro obě kýty sníst jen tak v přírodních řízcích, pokapané citrónem, taky jsem podlila řízky nakonec vodou, přiklopila pokličkou, zpod které vyrazila hněvivá pára, a už jsem si dala ty řízky na talíř a lačně jedla, tak jako vždycky jsem si pokapala noční košili, tak jako si vždycky pokapu blůzičku šťávou či omáčkou, protože já když jím, tak nejím, já hltám… a když jsem dojedla a vytřela chlebem talíř, viděla jsem, jak otevřenými dveřmi tam v přítmí se na mne dívají Francinovy oči, jen ty vyčítavé oči, že zase jím tak, jak nejí slušná žena, a ještěže jsem se najedla, tenhle pohled mi vždycky bral chuť, naklonila jsem se nad lampu, ale vzpomněla jsem si, že čoud knotu by natáhl do masa, odnesla jsem lampu na chodbu a mocným dechem ji zhasla. A vlezla jsem do postele, a dotýkajíc se vepřového ramínka, usínala jsem a těšila se, až se ráno probudím, jak si udělám dva přírodní řízky."


Četl jsem do výzvy, ale jinak bych se ke knize asi nedonutil. Úplně mě to nenadchlo, film mi přišel zajímavější :)


Nemůžu si pomoct, ale ten pohled na Postřižiny jako na „milý, laskavý příběh, až teda na tu epizodu se psem“ nedokážu sdílet. Vlastně mám pocit právě opačný, mám pocit, že příběh se psem vlastně velmi příhodně ukazuje, jak Maryška nahlíží na svět. Tedy jako na řetězec situací, ve kterých může prozkoumávat svět se stejnou necitlivou bezstarostností jako když malé dítě trhá mouše křídla nebo rejdí doutnajícím klackem v mraveništi. Ne s rozkoší nad způsobováním utrpení, to ne, ale bez uvědomění si, že by i někdo jiný mohl mít city, které lze ranit. Prý je symbolem svobody a radosti ze života, jenže opravdová svoboda není svévolný tanec slona v porcelánu. Prý je symbolem radosti ze života, ale radost je jen tehdy opravdovou radostí, když se o ni dělíme.
Maryška, zdá se, chová něžné city jen k sobě. Okouzleně pozoruje, jak ji ostatní okouzleně pozorují. Instinktivně prozkoumává své ženské zbraně. Je v tom skutečně něco nesvázaného, může se nám i líbit, jak snadno nechá za sebou všechny ohledy, jo, může se to zdát jako zdravé odpoutání se od maloměšťácké morálky, ale mně to celé přišlo nějak ... nelidské.
Francina mi bylo trochu líto, jak si ho jeho žena pořád tahala na vařené nudli. Ale ten jeho nafoukaný paternalismus, který z Maryšky dělal nehybnou oběť své péče, to jsem se u čtení teda řádně kroutil. A třetího do party, Pepina, s tou jeho logoreou raději nechám bez komentáře úplně, protože … no, prostě raději bez komentáře. :-)
Stylisticky jsou Postřižiny vlastně halabala naskládanou sérií příhod, bez začátku a bez konce, navíc tím Hrabalovým stylem (ten mi jinde vadil víc, ale jinde zase méně), takže jsem se ani nedokázal moc dobře začíst. Ve filmu jsem to přijímal lépe (protože Hanzlík a paní Magda), tady jsme si s mistrem pábitelem opět připomněli, že jsme nebyli stvořeni jeden pro druhého.


Opravdu milá knížka, co se dobře čte, četla jsem si poprvé, znala jen film, ale i tak mě překvapilo, jak film je poměrně přesnou kopií.


Film mám ráda, ale bohužel knihy z této doby mě moc nebaví. Nic proti vlastně nemám a obdivuju autorovu práci, ale ...


Takový krásný milý popis pár dnů v jednom českém pivovaře, kde bydlí jedna velmi živá paní sládková a přes kterou my se do pivovaru podíváme. Její milé pohledy na svět kolem, živý přístup k životu v době usedlých mravních zásad a hlavně prostor pivovaru a uřvaný strýc Pepin dávají příběhu nezapomenutelnou atmosféru. Film je krásný, protože Vašáryová je krásná, knížka je krásná protože pan Hrabal uměl psát a protože Vašáryová je krásná. Je to tenká knížečka na odpoledne, a člověk jako by se přenesl na pivovarský komín nebo do malého městečka, kde lidem chutná pivo a život. Moc hezké.


Fascinuje mě, jak dříve uměli autoři do pár stránek napsat tolik událostí jako dnes píšou do několika knížek. Na to, že audiokniha má 4 hodiny jsem měl pocit, že znám všechny postavy odjakživa.
Konečně jsem pochopil některé pasáže z filmu a rozhodně musím uznat, že (audio)kniha vede. Načtení od Terezy Bebarové je snad nejlepší audio co jsem v knihách zatím potkal. Ty různé hlasy pro různé osoby, mužské hlasy uvěřitelné a zpěv dokonalý, zejména ten Pepinův. Celkem dobře udělaná režije, písníčky mezi kapitolami byly super, jen ke konci už mi trochu vadilo, jak se pořád opakují ty samé.
Každopádně doporučuji.


Knihu jsem poslechla jako četbu na pokračování a jsem tomu tak ráda, neboť mám prostor pro porovnání s filmem. Poetický příběh mladé a nezkrotné Maryšky nás zavede do malého městečka a pivovaru mezi světovými válkami. Líbí se mi takováto romantická "vzpomínání" na staré časy a musím přiznat, že se mi život tehdy - samozřejmě vyjma válek a dob velkého strádání - zamlouval mnohem více než dnešní uspěchaná, prázdná doba. Toto klasické Hrabalovo dílo se stalo skvělou předlohou pro mistrovské filmové dílo v režii Jiřího Menzela s hvězdným obsazením a vynikajícími hereckými výkony - z toho důvodu není ani možné, aby člověk při čtení/poslechu tohoto literárního skvostu neviděl ve všech postavách známé herecké tváře.


5 hvězdiček za perfektní načtení od Terezy Bebarové na ČRo. Strýc Pepin v jejím podání je naprosto bezkonkurenční:-)


Audio ČRo: Poetická záležitost vysoké úrovně. Jen pasáž se psem byla pro mě historický strop toho, co nezvládám v literatuře.


Díky filmu každý zná tuto klasiku. A film je vlastně už také klasikou. Trochu neobvyklé hraní si se slovy- nekonečná souvětí, ale krásná česká slova.


Když jsem na ČRo zahlédla Postřižiny, první myšlenka byla, proč je mám poslouchat, když jsem viděla skvělý film. Nakonec jsem se do nich pustila a ... to byla jízda. Film je úžasný, ale knížka je lepší. Možná tomu napomohl i naprosto výjimečný přednes Terezy Bebarové. Málokdy hodnotím interpreta, ale tady musím. Její strýc Pepin byl tak zábavný, že jsem měla několikaminutový záchvat smíchu. To se mi už dlouho nestalo. Kniha je poetická, vtipná, smutná, melancholická... Knihy pana Hrabala nečtu, dlouhá souvětí mi nedělají dobře, ale poslouchám. Těm, kteří mají stejně jako já se stylem Bohumila Hrabala problém, doporučuji audio. Nečekala jsem nic, ale jsem nadšená. Dokonce i epizoda s useknutím ocásku psíka, která byla drsná, do knihy sedla. Je tam všehochuť života a ten uměl popsat Hrabal jedinečně.


Audiokniha. Děkuji za audioknihu na Čro, protože tuhle knihu bych jinak asi nepřečetla. Musím říct, že se mi to líbilo víc než film, to, čemu jsem ve filmu nerozuměla (např. historka s ,,tajemným " přístrojem nebo zvláštní vztah mezi manžely) mi tady bylo jasné.
Autorovy další knížky
2000 | ![]() |
2009 | ![]() |
2007 | ![]() |
1978 | ![]() |
1964 | ![]() |
Proboha Tě prosim Jožko, nech toho! Hodne popisne detailne z pohledu Maryšky. Jak vnima svet jidlo a zivot s Francinem v pivovaru. Hodne detailu poeticky popisovame situace. Libi se mi hned ty lampy…Je to krasny a poeticky pribeh plny krasnych momentu. Stryc pepin zde zase krasne a velmi kouzelne zastupuje tu "vtipnou" stranku pribehu. Nutno rici po precteni, zda nevim jestli se mi vice libil film a nebo knizka? Kazdopadne cist knizku a promitat si zde pasaze z filmu je asi nejhezci kombinace. Je to takova jednohubka, takze doporucuju na cestu, nebo jedno - dve odpoledne. Knizka je ctiva a krasne se cte.