Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5536/bmid_postriziny-ww5-5536.jpg
4
1302
1302
Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Maryša je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě a její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži, ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní oči nechat. Maryša vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, proto nedá dopustit na řezníka pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi); všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si – až na Francina, který zabíjačku nesnáší a raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec...... celý text
Přidat komentář
Upřímně knížka je skvělá, ale prostě film je stoprocentně lepší díky Magdě Vašáryové
Hrabalovi jsem po Ostře sledovaných vlacích dala druhou šanci a opět se žádné velké nadšení nekonalo. Nechápejte mě špatně, ty příběhy jsou opravdu skvělé! Ale ten hrabalovský styl psaní bohužel nesedne každému a já mezi takové čtenáře patrně patřím. Baví mě ty jeho intimní narážky, u kterých se vždy zasměju, a to, jak přesně dokáže vystihnout dobu. Hrabalovy postavy mi však nikdy dvakrát sympatické nebyly. Nejsympatičtější mi byl Pepin a to je zrovna jedna z těch postav, díky které se pobavíte, ale v reálném životě byste ji nejspíš nesnášeli :D Hrabalova předlouhá a zmatečná souvětí, která působí jakoby vrstveně, zkrátka sled myšlenek jdoucích za sebou na mě působí tak nějak prvoplánově, nezajímavě a nepromyšleně, byť je to nesmírně originální. Kniha mě však donutila přemýšlet na tím, jaké by to bylo setkat se s Hrabalem osobně. Jestli mluví stejně jako píše a jestli je v reálu podobný Pepinovi, neboť ten je učebnicovým příkladem Hrabalova autorského vyprávěcího stylu.
Filmy od Menzela podle Hrabalových děl zbožňuju, nicméně o knihách to říct nedokážu..
Postřižiny jsem znala z doslechu... Situace, scénky, hlášky - "Kterápak vy jste?" apod. Bála jsem se čtivosti knihy, ale byla jsem příjemně překvapená (až na první kapitolu, kde doteď nechápu o co šlo). :D Knížka se četla sama a některé situace byly velmi úsměvné. Opět jsem se dozvěděla spoustu nových informací a to mě na knížkách baví nejvíc.
Za mě souhlas s tím, že zde filmové zpracování předčilo knihu... i když jinak mám vypravěčský styl pana Hrabala moc rád.
Některé pasáže se mi prostě neuvěřitelně táhly a to i přes lehkost a ohromnou slovní zásobu, kterou autor disponoval a vždy dokázal do děje tak nějak vtáhnout
Kniha přečtena v rámci výzvy 2021 při tématu zakázaných autorů. A že se autor minulému režimu tak nějak zprotivil až byl na indexu asi připomínat nemusím
Tak za prvé.. rozhodně souhlasím s komentářem Rawen616. A teď k mému hodnocení..
Pan Hrabal. Jasný, nějaké knihy znám a líbily se mi.. ale toto. Třeba film, ten jsem viděla tisíckrát a líbí se mi. Je v něm taková pohoda, klid, takové ty příjemné časy. Kniha oproti tomu byla taková "hrubá".
Na začátku jsem musela přeskočit asi 20 stran o zabíjení prasete. (Jo, asi 10 let jsem byla vegetarián, teď už maso jim, ale o tomhle opravdu číst nepotřebuji..) Maryška byla živel, který se manžel Francin snažil ukočírovat na "správnou ženu". Dobrý, vše bylo v pořádku, místy i vtipné. Třeba se mi moc líbily části se strýcem Pepinem, ten byl zábavný. :) pak následoval děj neděj, jasný, život v pivovaře, alespoň jsem zjistila, jak to tam funguje/fungovalo. Mrzelo mně, že film byl vlastně dost rozdílný od knihy, spousta věcí a situací je vynechána, nebo zpřeházena, v některých případech to bylo ale dobře.. třeba u splašených koní. Nebo u zkracovací části.. když Maryša nakoupí kremrole, aby "umlčela" psa, kterému následně usekne sekyrou ocas, a zdá se jí to málo zkrácené. Toho psa večer několika ranami z pistole usmrtí Francin. Hnus! Chvílemi jsem to opravdu nedávala..
Takže, na film se kouknu znovu a ráda, ale knihu už rozhodně nikdy neotevřu. Jsem ráda, že to byla jen mobilní verze.
Viděl jsem film dříve než četl knihu. Snad proto jsem si mohl, při popisu vlajících vlasů paní správcové, představit krásnou paní Vašáryovou, nebo uřvaného strýce Pepina v podání pana Hanzlíka.
Příběh obyčejných dní Nymburského pivovaru, který je vyprávěný jazykem pana Hrabala, dostává punc jedinečnosti.
Tohle je nádherná česká kniha, která ukazuje neobyčejně obyčejné. Nic složitého, jen několik dní života v provinčním pivovaru maloměsta.
A přesně v tom je genialita této knihy. Jazyk a jednoduchost.
Jedna z nejpoetičtějších knih Bohumila Hrabala. První díl z tzv. nymburské trilogie, později díky cenzurním zásahům vydáno jako Městečko u vody. Postřižiny, stejně jako pozdější poslední díl Harlekýnovy milióny, vypráví spisovatel očima své maminky Maryšky. Díky geniálnímu filmovému zpracování Jiřího Menzela spousta citací z knihy zlidověla a zařadila se mezi tzv. filmové hlášky. V knize je několik dalších krásných momentů, které se do filmu nevešly. V roce 2017 těsně před vážným onemocněním Jiří Menzel připravoval velký filmový návrat hrdinů Postřižin v adaptaci Harlekýnových miliónů, na který mu přislíbila účast po dlouhém přemlouvání i představitelka Maryšky. Po onemocnění Jiřího Menzela účast na projektu údajně přislíbil poněkud překvapivě Ondřej Havelka.
Hrabal nám ve svých knihách nechtěně ukazuje, o co jsme přišli. O blízkost a jakousi čirou radost ze života, svět který popisuje, je ztracený svět, úplný protipol dnešního insta světa sociálních sítí a pseudo života. číst jeho knihy je jako dělat jedno dlouhé ááách a bolestí slyšet, jak se nám zastavuje srdce.
Kniha vyznívá takovým humorným, pozitivním tónem a líbila se mi, jen asi nedokážu ocenit Hrabalův způsob psaní.
(SPOILER)
Kniha popisuje život Maryši, která v knihě prožívá různé zážitky, které jsou podle spisovatele "vtipné" a radostné.
Jako šesnáctiletý kluk některé vtipy a fráze prostě nechápu, myslím si že to není kniha pro mě, ale pro jinou generaci lidí, protože mě upřímně kniha dost nebavila a četla se mi dost těžce, až jsem si někdy říkal ať už je konec. Bylo jen pár částí knihy které byly pro mne jakžtakž zábavné, ale je to taky způsobeno tím že moc nečtu a že mě čtení nebaví, takže se do příběhu nedokážu vžít jako pravidelný čtenář. Proto dávám jen 1*.
Zatímco film jsem viděl už mnohokrát, k literární předloze jsem se dostal až teď. A vychutnal jsem si to. Viděl jsem před sebou Francina, Pepina a všechny ostatní postavy a s potěšením shledával shodu i rozdíly. Základní a nejdůležitější shoda spočívá v atmosféře filmu i knihy. Opravdový požitek.
K opakované četbě Postřižin jsem přistoupil řekněme ze studijních důvodů. Chtěl jsem si ověřit nakolik je filmový přepis odpovídající literární předloze. Někteří kritici totiž Menzelovi vyčítají, že jeho přepisy nejsou adekvátní, že jsou příliš líbivé, zatímco předlohy jsou drsnější. Teď tedy vím, že je to hloupost. Filmová adaptace je velmi odpovídající, dokonce včetně prvků grotesky. Opět jsem si ale potvrdil, že Hrabal není masový autor, jeho styl opravdu nebude mnoha čtenářům vyhovovat.
Asi už jsem do Hrabala tak nějak dorostla. (Mám živě před očima to utrpení, když jsem četla pár let zpátky Ostře sledované vlaky). Mám ráda film, a v průběhu čtení jsem si ho v hlavě promítala.
Víla Maryša. Pepin na mě působí v knize mnohem starší, než filmový fešák Hanzlík.
Trochu mě vyděsilo to zkracování u psa... Holt starší časy. Drsnější doba, drsnější lidi a žádný soucit s němou tváří.
Pro mě utrpení. Špatně se mi četla příliš dlouhá souvětí a k tomu mi byla vypravěčka silně nesympatická. Úplně z duše mi mluví uživatel Rawen616.
Postřižiny jsem viděla v divadle a moc se mi líbily, každopádně kniha nic moc.
Maryša mi jako hlavní postava vůbec nesedla, Pepin byl super, úplně jsem si vybavovala během čtení divadelní představení. Několikrát jsem se zasmála, ale suma sumárum nic moc.
Bylo to pěkný,ale tak nějak se mi film libí víc(a to je co říct:)).Chyběla mi tam taková ta poetika(či co)kterou tomu dodal pan Menzel.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Spociatku je to malebne atmosfericke. Starosvetske. S postavickami ako z karikatury. Malebnost je klucove slovo vystihujuce text. Az kym sa nezjavi Pepin, co sa stane v podstate hned :) Najprv ma rozosmial myval, potom "lietajuci Jezisek", a uz sa to nezastavilo. Moj druhy Hrabal. Kedysi som cital Snezenky a dam si ich urcite znova. Za mna sa Postriziny zaradili medzi knihy ku ktorym sa budem asi vzdy vracat. Ako Saturnin, Rozmarne leto, Konec starych casu alebo Svejk. Inak, Pepin je tiez taky Svejk, ale s amplionom a na zosilovaci. Zivocisne bujna radost tu rozraza pomale a nudne zivoty ludi. Ako pupava rozraza asfalt. Francin sa tomu ziareniu brani ako moze, utiahnuty v obleku, s vaznou tvarou tazko odolava a kroti vasen svojej zeny a jej vlasov, jej chuti, jej energie. Marysa je... zivel. Ale nezny. No a Pepin, to je neriadena strela, chaos, zdravy selsky rozum, atomova bomba hodena do dvora pivovaru. Nadherny text. V hlave vam rozkvitne secesia.
(Mimochodom donedavna som nevedel co su to Postriziny. Myslel som ze daco ako zber chmelu. Nejaka polnohospodarska slava na konci zberu?? Daco take som si predstavoval. Ale nedavno bezal u nas serial Slovania (mimochodom dost biedny) a tam som sa dozvedel. A az som sa to dozvedel, pochopil som co to malo spolocne s tymto romanom. Asi to te vlasy. A chudak Mucek, a nohy stola, a sukne :)