Posvátná monstra
Eduard Limonov (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434343/bmid_posvatna-monstra-TIG-434343.jpg
4
20
20
Tato kniha není určena pro šosáky, establishment a přízemní konzumenty, ale pro ty nemnohé svéhlavé a podivínské děti, které se jim občas narodí. Právě pro ně by se mohla stát inspirací: podívejte se, jací byli les monstres sacres, kam až člověk může dojít a jakým se stát! Většina obyvatelstva naší planety bohužel propadá apatii, nežije, ale jen živoří. Všechny kultovní osobnosti, které jsem shromáždil z rozmaru, protože mne buď výrazně přitahují, anebo naopak odpuzují, spojuje nejen zběsilá oddanost poblázněných davů, ale i zbožňování hrstek rafinovaných obdivovatelů. Každý z nich ohromuje zvláštní zběsilostí v duši, která mu umožňuje dojít do logického konce vlastního osudu… Tuto knihu jsem napsal ve vězení, v prvních dnech svého pobytu v zadržovací vazbě v Lefortovu. Vzpomínám si, jak jsem dlouhé hodiny chodil po cele a – abych trochu pookřál duchem – opakoval jsem si jména velkých vězňů: Fjodor Dostojevskij, markýz de Sade, Jean Genet, Miguel de Cervantes, Fjodor Dostojevskij, markýz de Sade… Uvedené tři odstavce z autorovy předmluvy jsou přetištěny na zadní straně obálky českého vydání. Kniha je složena z padesáti medailonů osobností světové literatury, velké politiky, pop- i kontrakultury, které ovšem nesou všechny rysy Limonovovy jinak převážně autobiografické tvorby, takže svérázným způsobem doplňují jeho „spisovatelskou, válečnou, politickou, erotickou a vězeňskou biografii“. V Rusku tento provokující soubor oscilující mezi beletrií, esejistikou a memoárovou literaturou vyšel poprvé v roce 2001; zatím poslední tamní vydání je z loňska. Obsah: Předmluva 1. Puškin: básník do kalendářů 2. Dostojevskij: šestnáct záběrů za vteřinu 3. Baudelaire: nový estetismus 4. Markýz de Sade: stvořitel násilného vesmíru 5. Konstantin Leonťjev: estét 6. Velemir Chlebnikov: světec 7. Gumiljov: mystický fašista 8. Nietzsche: vyhnanec 9. Vincent van Gogh: vlasaté hvězdy 10. Nabokov: odpor k ženě 11. Céline: žlučovitý invalida 12. Jean Genet: zloděj 13. Edith Piaf: zlodějka 14. Adolf Hitler: umělec 15. Lenin: emigrant 16. Benito Mussolini: zkušenost smolaře 17. Pier Paolo Pasolini: nenáviděný 18. Jan z Leidenu: středověká sexuální revoluce 19. Slobodan Milosević: bitva za Srbsko 20. Che: guerrillero heroico 21. Gogol: nesmrtelné typy 22. Honoré de Balzac: první ze spisovatelů 23. George Orwell: odpadlík 24. Henry Miller: „Číňan“ 25. Majakovskij: pozér 26. Bulgakov: podlézá šosákovi 27. Jukio Mišima: řekl smrti Ano! 28. Alexandr Blok: geniální p...trpitel 29. Radovan Karadžić: prezident mrtvé republiky 30. Rudolf Nurejev: oslnivý 31. Julius Evola: Marx tradicionalismu 32. Lev Tolstoj: spisovatel do čítanek 33. Hemingway: rostly mu chlupy na hrudi? 34. Sigmund Freud: podivný doktor 35. Edgar Poe: básník a dívenka 36. Guillaume Apollinaire: nešťastný v lásce 37. Oscar Wilde: zábavný společník 38. Robert Denard: plukovník Bob, voják štěstěny 39. Boris Savinkov: terorista 40. Baron Ungern von Sternberg: černý baron 41. Mao Ce-Tung: sedlák-imperátor 42. Wolfgang Amadeus Mozart: božský 43. John Lennon: mamánek 44. Charles Manson: netvor z maloměšťáckých snů 45. Norma Jean * Marilyn Monroe: pěkná holka 46. I. Ducasse * Hrabě Lautréamont: profesor hypnotismu 47. Elvis Presley: pelvis celoamerický 48. Petr I.: vyvrhel 49. Gagarin: epolety barvy rtuti 50. Sacharov: „ten, který pomáhal“ Doslov Příloha: „Bio-politika“ Ediční a redakční poznámka... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , Délský potápěčOriginální název:
Священные монстры (Svjaščennyje monstry), 2001
více info...
Přidat komentář
Hned když se v první větě anotace objeví upozornění, že kniha není pro konzumenty, establishment, ovce apod. ale naopak jen pro ty nejchytřejší, tvrdohlavé, tzv. ,,Se svým názorem" a vyčnívající z davu, začíná to dost smrdět pozérstvím a alibismem.
Pak totiž stačí napsat jakoukoli sračku a jakmile se ozvou kritici, označíme je nechápavé orangutany rozumějící jen kapitalistickému diktátu.
Limonov byl odjakživa hlavně pozér bez většího literárního talentu. Edáček je naprosto jasným důkazem, že Limo dokáže jen plkat o hovně hrající si při tom na Noama Chomskyho s Bukowskim, které nepokrytecky vykrádá... Co bych dal za to vidět Bukowskiho, který čte Edáčka a pak jde Limovi rozmlátit držku.
Posvátná monstra jsou jen odrazem jeho ubohosti, schované ve stínu větších a především opravdovějších bohémů a umělců.
Takový Ringo Čech východu a západu..
Další výborný počin z dílny Délského potapěče! O Edáčkovi jsem poprvé slyšel v souvislosti s Alexandrem Duginem a "nacboli". Vždy pro mě byl spíše podivínem, který je fascinován vším zvláštním okolo lidské sexuality. Podivínem pro mě zůstal i po zhltnutí "Monster". Bláznem, kterého jen stěží zařadíte do nějaké škatulky a kterého nikdy současný šosácký svět nepochopí!
Pochopit jeho domělou iracionalitu však dokáží jen ti, kteří "žiji a myslí jinak". Pro ně bude Limonov jasnou Polárkou na jinak temném nebi. Přesto, že byl Edáček bezesporu egomaniakem, je jeho životní příběh protkán "archetypální nití" hrdiny, který není omezen časovostí a sem tam se v různé podobě zjevuje napříč věky. Prot nás podobní jedinci tolik fascinují!
Závěr knihy, který má na svědomí již tradičně KV, jen potrhává kvalitu celého textu.
Další vynikající počin spolku Délský potápěč, tentokráte z opačné zeměpisné strany, než na jakou jsme byli dosud zvyklí.
Tradičně zaujme perfektní doslov Karla Velikého, který svým závěrem čtenáře okamžitě donutí skočit na medailónek Bedřicha Viléma. Portréty jsou psány stručně, čtivě a vtipně. Rozhodně se nejedná o žádnou obsáhlou a suchopárnou faktografii z dílen současných prozápadních šmoků, byť se zde dozvíme mnoho nových informací hlavně o nám většinou neznámých ruských osobnostech. Limonov vás zkrátka chytí za „koule“ a nepustí, dokud dílo nedočtete!
Titul je pěkně zpracován, záměrně šokující obálka i hezké fonty vhodně doplňují interesantní obsah.
À propos, kdo po zhltnutí textu o Nietzschem nešel okamžitě do vzporu ležmo a nezačal klikovat, není chlap, ale jenom „pasy“, jak říká s oblibou president lůzy Moše Zeman...
Posvátná monstra
Limonov knihu psal ve vězení, v důsledku toho všechny informace tahal z hlavy (leckdy mi přišlo, že to tahá spíš z paty) a neměl možnost si ověřit jejich správnost. A tak se občas dopouští kiksů, hloupostí a nepravd. To je však v téhle knize úplně jedno. Tady nejde o to, jakými lidmi byli Nabokov, Orwel nebo Nietzsche, ale co si o nich myslel Limonov. A můžete vsadit svou levačku na to, že šel proti proudu. Puškinovy básně se hodí leda do kalendářů a pohlednic. Tolstoj byl průměrný spisovatel píšící zdlouhavé špalky a jeho Vojna a mír je břídilská fušeřina. Alexandr Blok byl trpitel ve věci vagíny, geniální pičotrpitel. Hitler byl nedoceněný malíř. Nabokov psal obyčejné emigrantské romány a Lennon by měl být vděčný Chapmanovi, že jej zastřelil. Limonov jde ve svých textech za hranu. Zjevně se ve vězení hodně nudil a tak se rozhodl své čtenáře šokovat.
Jeho vyprávění mnohdy působí směšně, často je mimo a prakticky pořád je kontroverzní. A to je zcela zjevný účel. Limonov se snažil být kontroverzní za každou cenu. Tlačí na pilu tak silně, že se u toho řeže do vlastních nohou. Kdyby byl dřevorubec, tak si uřízne pravou ruku a ještě se nám bude snažit namluvit, že ta ruka je levá. Tak moc se snažil jít proti proudu, tak moc se snažil být za každou cenu v opozici. A vlastně proč ne? I to je způsob, jak na sebe upozornit. S knihou nakonec nemám problém. Problém mám s autorem. Samotné texty mě kolikrát pobavily a nasvítily mi ta posvátná monstra z jiného úhlu. Knihu bych hodnotil jako dovolenou strávenou na Krymu se soudruhem Grebeníčkem a jeho rodinou. Nalijte do mě hodně vodky a třeba si večer zahrajeme i Monopoly.