• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Eduard Veniaminovič Savenko

To jsem já, Edáček

„Nesdílím nadšení kamarádů nad tímhle dílem. I když vlastně... Hlavně je to totiž strašně ruský, a to já už dlouhá léta nemůžu. Je to proto strašně upatlaný. Ne kvůli popisu jeho sexuálních zážitků a představ. To vůbec. Ale kvůli tomu jeho ubrečenýmu, a přitom tak arogantnímu, rusáctví, a to se dá vydržet jen s největším sebezapřením.“... celý text
— iz67

---

To jsem já, Edáček

„Jako spisovatel je to génius, jako osobnost čurák. Nejvíc rozporuplná kniha jakou jsem četla za poslední rok. Týpeček, co se nedokáže přenést přes svoji ex, se pěšky poflakuje po New Yorku, a snaží se dostat ze své deprese sexem s náhodnými černochy na temných dvorcích a schodištích. Nenávidí se a zároveň si myslí že je nejlepší na světě a všichni by se mu v podstatě měli klanět, neustále ve své hlavě všechny odsuzuje, fantazíruje o páchání násilností, a v reálu je potom subina, co uklízí u svojí kamarádky s výhodami a kupuje své ex drahé dary i když sám nemá peníze, a v hlavě se mu to očividně všechno pere. Má dokonce i trošičku sebereflexe a uvědomuje si, že není moc dobrý člověk, nicméně jen někdy, a někdy naopak lituje že toho násilí není schopen, že jako není pravý muž, když svoji ex nezabil. (Vliv mládí v prostředí ukrajinských gangů, kde to asi tak chodilo, že když tu ženu nemáš ty tak ji nemá mít nikdo?) Je extrémně misogynní, ženy píchá, ne že by měl sex s nimi, o své ex v první polovině knihy ani nezmíní, jaká je, nic kromě toho, jak strašně je hot (a jaká je to děvka). Dává ji na největší piedestal a zároveň ji uráží. Nevidí ji jako člověka... Potom ke konci knihy, kdy s ní víc interaguje irl a ne jen ve své hlavě, se ukáže, že ona asi taky není svatá, spíš vůbec, ale rozhodně by mě zajímal její pohled na věc. (Ukázalo se, že ona napsala knihu To jsem já, Jelena, jako odpověď na tuhle knihu, a to bych si fakt přečetla, jenomže je to jenom rusky.) Asi by ten chlapec byl šťastnější v dnešní době, kdy je už víc ok být genderově nekonformní, nemusíš si dokazovat že jsi fakt muž tím, že svoji ženu zardousíš, a lidi jsou otevřenější v tom, co prožívají (možná?)... Ale vzhledem k tomu že on chtěl být pořád ten antagonista, co jde proti proudu, možná by byl fanoušek Adrewa Tatea nebo Trumpa nebo něco takovýho. Koneckonců autor opravdu měl pochybné názory až do konce svého života. Občas je zase naopak hrozně milý, vypadá to, že chce jen lásku a komunitu lidí, kteří ho přijmou, a někoho, kdo ho bude milovat a toužit po něm. ,,Bratrství a láska lidí, to bylo to, o čem jsem snil, s čím jsem se chtěl setkat." A pak tě zase hitne s nějakou pálkou o tom jak ženy to všechny mají jednodušší než on, protože mají kundičky nebo něco takovýho. No nic. Hodně zajímavý je prostředí ruských emigrantů v Americe, a autorův názor na pravicově orientované Rusy. Sexuální scény jsou celkem hot. Na to, že se tam opravdu prakticky nic neděje, se to čte jako po másle.“... celý text
— koryslava

---

To jsem já, Edáček

„Eddie bol skutočný disident, večný rebel a frajer. Takisto večný kontrarián. Nacbolov si u nás ľudia obcas zamieňajú s senilnými a zbabelymi putinofilnými akožekomunistami ala KSS, ale Eddie taký určite nebol, bol skutočný vzburenec. Knižka má pár neskutočných a trefných pasážach o sklamaní ruského emigranta z Ameriky a o tom koľko sa na Zapade o Rusku klame. Validné kritiky západnej ľavice.Hlboko pravdivé pasáže o tom ako je FBI v podstate rovnaká ako KGB. Eddieho konieckoncov vyštvali aj z Ameriky. V tej dobe musela byt kontroverzná aj homosexualita, ktorú opisuje - mňa toto nechytá, ale chápem tomu, že zas robil všetko čo bolo zakázané. Viaceré uryvky sa mi vryli do pamäti. Akurat, že celá kniha v podstate nemá žiaden iný cieľ, než popísať pár dojmov. Je to skvelá kniha, ale Eddie bol ešte väčší človek. Slovenskí nacboli ale taktiež zabúdajú, že Rus nie je Slovák a ruské záujmy nie sú to isté ako slovenské.“... celý text
— LordByron

---

---

Posvátná monstra

„Limonov knihu psal ve vězení, v důsledku toho všechny informace tahal z hlavy (leckdy mi přišlo, že to tahá spíš z paty) a neměl možnost si ověřit jejich správnost. A tak se občas dopouští kiksů, hloupostí a nepravd. To je však v téhle knize úplně jedno. Tady nejde o to, jakými lidmi byli Nabokov, Orwel nebo Nietzsche, ale co si o nich myslel Limonov. A můžete vsadit svou levačku na to, že šel proti proudu. Puškinovy básně se hodí leda do kalendářů a pohlednic. Tolstoj byl průměrný spisovatel píšící zdlouhavé špalky a jeho Vojna a mír je břídilská fušeřina. Alexandr Blok byl trpitel ve věci vagíny, geniální pičotrpitel. Hitler byl nedoceněný malíř. Nabokov psal obyčejné emigrantské romány a Lennon by měl být vděčný Chapmanovi, že jej zastřelil. Limonov jde ve svých textech za hranu. Zjevně se ve vězení hodně nudil a tak se rozhodl své čtenáře šokovat. Jeho vyprávění mnohdy působí směšně, často je mimo a prakticky pořád je kontroverzní. A to je zcela zjevný účel. Limonov se snažil být kontroverzní za každou cenu. Tlačí na pilu tak silně, že se u toho řeže do vlastních nohou. Kdyby byl dřevorubec, tak si uřízne pravou ruku a ještě se nám bude snažit namluvit, že ta ruka je levá. Tak moc se snažil jít proti proudu, tak moc se snažil být za každou cenu v opozici. A vlastně proč ne? I to je způsob, jak na sebe upozornit. S knihou nakonec nemám problém. Problém mám s autorem. Samotné texty mě kolikrát pobavily a nasvítily mi ta posvátná monstra z jiného úhlu. Knihu bych hodnotil jako dovolenou strávenou na Krymu se soudruhem Grebeníčkem a jeho rodinou. Nalijte do mě hodně vodky a třeba si večer zahrajeme i Monopoly.“... celý text
— OdvaznyMladyMuz

---

Posvátná monstra

„Hned když se v první větě anotace objeví upozornění, že kniha není pro konzumenty, establishment, ovce apod. ale naopak jen pro ty nejchytřejší, tvrdohlavé, tzv. ,,Se svým názorem" a vyčnívající z davu, začíná to dost smrdět pozérstvím a alibismem. Pak totiž stačí napsat jakoukoli sračku a jakmile se ozvou kritici, označíme je nechápavé orangutany rozumějící jen kapitalistickému diktátu. Limonov byl odjakživa hlavně pozér bez většího literárního talentu. Edáček je naprosto jasným důkazem, že Limo dokáže jen plkat o hovně hrající si při tom na Noama Chomskyho s Bukowskim, které nepokrytecky vykrádá... Co bych dal za to vidět Bukowskiho, který čte Edáčka a pak jde Limovi rozmlátit držku. Posvátná monstra jsou jen odrazem jeho ubohosti, schované ve stínu větších a především opravdovějších bohémů a umělců. Takový Ringo Čech východu a západu..“... celý text
— PrezidentRickS