PrezidentRickS komentáře u knih
Z tohoto komiksu mám pocit jako zombie Captain America, co najde dobře živenou americkou mámu... Příjemná jednohubka.
Promyšlený příběh nečekejte, tento komiks ani žádnou ambici nemá být promyšlený. Jde o nechuťárnu chrlící hlášky, krev a střeva... a vlastně proč ne? Kirkman si z Živáků bere jen akci, jakoukoli hloubku myslích zombiích soustředí pouze na občasné výčitky svědomí, které ale hned předupe chutí na maso.
Četl jsem nové vydání v rámci Marvel Legends... a nevím no. Co by součást UKK jsou zombíci naprosto odpovídající, ale v mezi Legendami? To mi mo neštymuje.
Noo.. jestli totok má být budoucnost žánru tak potěš koště. Já vlastně nakladatelství chápu proč vydávají tohle, (klasika nabídka/poptávka). Což se jim nedá vyčítat, naopak z obchodního hlediska to prostě dává smysl.
Je tu ale jedno velké ALE
Tento komentář ani nemá ambice být hejtem, spíš postesknutím jaký brak (což zcela objektivně tato kniha je) se může stát bestsellerem díky zvrácenosti zvané Tiktok.
Pokud pominu neoriginální postavy, zápletku a tlačení klasického marketingového modelu “Sex sale (což jako proč ne každý má nějaké to guilty pleasure, ať už jde o penetraci řitního otvoru vzrostlým severoamerickým kaktusem, či o čtení takovýchto knižních žánrů) tak pořád je napsaný příšerně.. vždyť ty věty vypadají jako by je vypotil sedmák, co zjistil, že to co má mezi nohama nemusí nutně sloužit jen na čurání a řekl si, že o prázdninách napíše knížku...
Prostě nee, tohle si nikdo rozumnými argumenty (ne argumenty typu: “když se ti to nelíbí, tak to nečťi) neobhájí.
P.S. knihu jsem dočetl se značným sebezapřením a příště asi raději zvolím kaktus
(SPOILER) Tahle kejda v letošním roce zraje jako dobře uležená stolice :D
(SPOILER) Výtah toho "nejlepšího":
3. Místo - Obložený chleba se šunkou a sýrem (str. 24)
2. Místo - Chleba s marmeládou (str. 22) - a to bez postupu, jak to správně namazat...
a absolutní vítěz:
1. Místo - NIC (str.30) - ano... opravdu doslova "Nic", aneb když nebudete žrát, tak taky zhubnete
Břicháč nám ukazuje, jak úspěšně chytit lidi za cecky a vydojit z nich peníze za to, že je bude krmit výše zmíněným výběrem...
Argumentace domněnkami, imbecilními výmysly a v několika případech naprostými lžemi...
Ozdrojovaná je zhruba třetina knihy, samozřejmě jen argumenty, které se autorovi hodí...
Tohle je ten nejklasičtější příklad fake news a manipulace, který existuje.
Hned když se v první větě anotace objeví upozornění, že kniha není pro konzumenty, establishment, ovce apod. ale naopak jen pro ty nejchytřejší, tvrdohlavé, tzv. ,,Se svým názorem" a vyčnívající z davu, začíná to dost smrdět pozérstvím a alibismem.
Pak totiž stačí napsat jakoukoli sračku a jakmile se ozvou kritici, označíme je nechápavé orangutany rozumějící jen kapitalistickému diktátu.
Limonov byl odjakživa hlavně pozér bez většího literárního talentu. Edáček je naprosto jasným důkazem, že Limo dokáže jen plkat o hovně hrající si při tom na Noama Chomskyho s Bukowskim, které nepokrytecky vykrádá... Co bych dal za to vidět Bukowskiho, který čte Edáčka a pak jde Limovi rozmlátit držku.
Posvátná monstra jsou jen odrazem jeho ubohosti, schované ve stínu větších a především opravdovějších bohémů a umělců.
Takový Ringo Čech východu a západu..
Oooh...
Po přečtení jsem měl chuť se jen natáhnout, pustit jazzík a koukat spokojeně do stropu... a vydýchávat tu jízdu epického Temného lesa.
Filosofie i věda se nám od Problému tří těles prohloubily, přibylo futurismu, ale především... ubyla roztříštěnost hlavních postav.
Jako.. Wang byl fajn. I Jie Wen-ťie byla skvělá. A co teprve TaŠ...
Ale Luo Ťi je postava, která je pro mě už navždy úhelným kamenem Vzpomínky na Zemi. Oni ti outsideři prostě mají co nabídnout, zvlášť když jako zde prodělají vývoj od... hmm Hanka Chinaskiho po Gandalfa? Jo zní to šíleně, ale dejme tomu.
Po přečtení uplynul už měsíc, ale do teď ve mně rezonují stovky myšlenek a otázek, a kniha která tohle dokáže si navždy vyslouží místo mezí mojí topkou a razítko ,,Must read" na titulku.
Tak je to v pořádku.
Říkám díky, sai Liuo.
Koronavirová éra roku 1 se mi navždy zapíše do paměti jako období nemožnosti se pořádně nadechnout, nakoupit si před desátou ranní, ale především jako doba, kterou jsem strávil se Vzpomínkou na zemi.
Takhle potěšen scifíčkem jsem nebyl od dob co mi děda dal ošoupané vydání Nadace.
Problém tří těles možná co do stylu nikdy nebude takovou klasikou jako zmíněná Asimovova sága, či Ráma od Clarka. Do složitosti postav a jejich charakterů má taky daleko.
Aleeee... co do otázky filosofie se jim směle vyrovná, a techniky s vědou dokonce předčí o několik úrovní. A to já u sci-fi moc rád.
Přesto tato kniha/série má, ale skutečně právo být řazena mezi klasiky žánru a vydobyla si to svou pestrostí, svou inteligencí a především svou děsivou reálností.
Jen houšť těchto knih.
Jakožto samostatná kniha by dostala 5*, ale vzhledem k tomu, že Temný les je tzv. suprmajstrštyk, dopřávající duševní orgasmus, musím slevit o jednu malou bezvýznamnou hvězdičku.
Bohužel tohle nebyl Roland jakého známe. Tohle rozhodně nebyl Roland po bitvě na kopci Jericho. Chápu, že v komiksu je to těžší než v povídce, ale ty Rolandovi opravdu hloupé monology jsou na pěst. A při tom by si stačilo jen vyhrát s vypravěčskými bublinami, které zde aspoň trochu připomínají Čaroděje a sklo.
U prvního.... ehm ,,románu" Selected sledoval autor půl dne Hunger games a pak se rozhodl, že to tak trošku opíše...
U Oni zakladatelé zase Svět podle Prota... a opět to přepsal stylem zastydlého puboše. Jako... je pravda, že Petrklíč vydá vlastně cokoli co mu pošlou, ale možná by se u nich mohl někdo zamyslet nad tím, jestli tohle je vážně ta správná cesta, kterou má nakladatelství i nadále pokračovat
RE (21.05.2020) z důvodu ohodnocení knihy fake profilem ,azari, 5*, upravuji z 1* na odpad...
Nápad dobrý, mytologie také, ale sloh je naprosto příšerný... chtělo by to celé překopat... nevím jestli to v redakci někdo skutečně viděl, nebo si dokonce dal tu práci s opravou. Ale tak jako tak, ten někdo nemá nárok říkat si redaktor/editor
Knížka, kterou si musím přečíst každý rok. A proč? Nu, abych neztratil naději na návrat mého dávno ztraceného tygra... a pak, kdo ví. Možná ji spolu najdeme.
Věřím, že na každého někde čeká jeho Laura a její Tracy, ale nalézt je bez tygra by přeci jen bylo bezcenné...
Lehounce patetický příběh Thomase Tracyho, Laury Luthyové a tygra jenž je láska je jedním z těch, který v nás zakotví, a dokud v něj budeme věřit tak i zůstane.
Děkuji, že stále zůstáváš.
Po přečtení úryvku a prolistování jsem měl chuť toto plýtvání papíru hodit do koše... ale ještě jsem si řekl, že kouknu na Databázi a hle 100% od dvou uživatelů. Jeden si založil profil 4.12. a druhý 8.12... to je s prominutím na zvracení...takže se nezlobte. Možná by si kniha odpad nezasloužila (ale jelikož většina vět začíná zájmenem, tak těžko říct), ale co je moc to je moc...
Klasická, skvěle napsaná populárně naučná oddechovka. Nic extra složitého nečekejte, jde spíš o jakési nakousnutí tématu zvané Homo Sapiens podané lidovou formou. Jedinou vrásku mi přidělává fenomén, který zaznamenávám už od dob Šifry mistra Leonarda... to jest, kdo si tyto knihy přečetl má pocit, že sežral Šalamounovo ho*no a je z něj expert na dané téma...
Dlouho jsem si nevěděl rady, jak zkusit popsat intenzivní pocity a vztah, které jsem si k Wallfloweru postupem let vybudoval. A nevím to stále.
Psát o tom jak jsme s Charliem spřízněná duše, jak strašně miluju Sam a jak bych chtěl ze všech sil pomoct Patrickovi se štěstím... jak moc bych chtěl jen tak dát brko, skočit si na burgera do Big Boye a pak se hnát tunelem za zpěvu (pro mě) nejlepšího zpěváka všech dob... a cítit se nekonečně...
To všechno by byl jen popis tisíciny toho, co mnou mlátí už sedm let pokaždé, když vezmu do ruky tuto malou zelenou knížku.
Bohužel... :/ Další z mnoha případů,který potvrzuje, že Wattpad a Kickstarter jsou morem pro dobrou literaturu... slečna měla sice dobrý nápad, ani styl není špatný, ale to je vše. Tohle mělo zákonitě skončit v šuplíku, trochu se vypsat a za pár let to překopat...
Ze začátku musím přiznat, že jsem Ydris ve slabší polovině odložil a pro zatím nechávám nedočten. Bohužel nejsem z těch, kteří musí knihu dočíst, i když je to proti jejich gustu.
Příběh to není špatný, ale vzhledem k tomu, že jde o jasný rozjezdový díl není tak hutný jak by mohl být, přesto musím autory pochválit za odvahu a zápal, který tam určitě je. To je, ale tak vše co se dá pochválit.
Postavy jsou mi velice nesympatické. Vzhledem k jejich postavení či ztvárnění mi nesedí jejich chování, které se ale i tak dost nesmyslně mění. Navíc mám zkrátka averzi k postavám typu Wraela (Superman míchnutý s Aragornem). Jsou předokonalý, přenejlepší a takovým postavám je těžké vybudovat uvěřitelný storyline. Jsou velice omezení.
Nakonec i zde se tady projevil nešvar, který mi u fantasy dokáže kazit pohodu z plynulého čtení a to jest přehrše vymyšlených slov a výrazů. Ani Tolkien, který měl x jazyků, tisíce postav a hromady map se je nesnažil narvat všechny na jednu stránku. Čtenáři je ve svých románech dávkoval pozvolna a přirozeně. Hned na první straně Ydrisu, ale skoro neni jediná věta, který by takový vyraz neobsahovala a to je jako pěst na oko.
Věřím, že si k této knize cestu opět najdu, ale pochybuji, že to bude v dohledné době.
RE (10.7.2020): Po druhém pokusu, který skončil dřív než začal, a po přečtení ofiko webu tohoto ,,skvostu" snižuji na odpad...
Slovy nemohu vyjádřit.. už asi vím jak se lidé v 16.-17. století museli cítit po přečtení Shakespeara. Žádný Lancelot a Ginevra, Romeo a Julie, Aragorn a Arwen, Tracy a Laura, Harry a Ráchel ba ani David s Victorií, ale Roland Deschain a Susan Delgado jsou pro mě definicí lásky.
Jak první knihu s Robinem miluji a je pro mě v českých vodách satirycké literatury klenotem, tak je Robin druhý naprosté zklamání. Pozitivně hodnotím snad jen až absurdně zvýšený počet psů v rodině(alespoň ze začátku). Bohužel té přehnané feminizace je trochu moc. Děti by si v této knížce zasloužily denní výprasky a dospělé ženy (krom vypravěčky) rozvod. Stejně tak teta Hana, která v prvním díle sloužila jako uklidňující faktor sršící úctou a přesto vtipem, v této knize se omezuje jen na prosté odsuzování všech jiných názorů a mužů celkově. Když na jedné dvoustránce tyto hrdinky muže třikrát utřou, naprosto mimo mísu, jen aby následně vyslovily hlubokomyslné moudro, jsem knihu odložil a nechávám nedočtenou.
Až na to jak hlavní postava (které je 18) viděla-četla-slyšela-hrála každou televizní show-seriál-film-knihu-písničku-počítačovou hru nejlépe čtyřicetkrát aby to pořádně uměla... (To mi pořádně dralo nervy, a že to autor dokázal nacpat třeba pětkrát na dvojstránku..).
Tak až na to.. jde o celkem příjemné sci-fi, které opravdu není nijak složité, naopak je úžasně nostalgické a doufám, že si z něj někteří lidé vezmou i trochu příklad (Občas je fajn fungovat i v reálném světě)