Potápěč
Jeff Lemire
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464224/bmid_potapec-yoa-464224.jpg
4
146
146
Potápěč Jack je zvyklý na práci pod tlakem, sváří podmořské konstrukce a užívá si přitom samotu pod hladinou. S tlakem nadcházejícího rodičovství se tak dobře vypořádat neumí. Když se mu při jednom z ponorů zjeví nadpřirozený úkaz související s jeho otcem, začíná se mu vybavovat traumatické dětství a minulost čím dál víc splývá s přítomností. Dokáže se Jack vrátit ke své rodině, nebo se utopí v oceánu vzpomínek? Podobně jako v sáze Essex County vypráví Jeff Lemire osudový příběh o otcích a synech, o paměti a realitě. Tentokrát však rodinné drama propojuje s tradicí amerických mysteriózních seriálů ve stylu Zóny soumraku nebo Městečka Twin Peaks. Také proto si Potápěč vysloužil pověst jednoho z nejlepších komiksů uplynulé dekády.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2021 , PasekaOriginální název:
The Underwater Welder, 2012
více info...
Přidat komentář
„Ostatní lidi vidí duchy v bílých prostěradlech, ale já znám skutečného ducha.“ Príjemný, jemne mystický príbeh so sympatickými postavami (skvele napísaný vzťah medzi manželom a tehotnou manželkou), ale koniec ma sklamal do takej miery, že musím ísť „len“ na 3*. Bol som fakt zvedavý, akým smerom to celé vypáli... a ono to napokon vypálilo tým najtriviálnejším. Dozvedel som sa to, čo už dávno viem: že každý máme niečo vo svojej minulosti, čo nás ako kovová guľa priviazaná k nohe sťahuje ku dnu a my sa tomu alebo poddáme a vzdáme to, alebo aspoň skúsime zabojovať a raz sa od traumy možno áno možno nie vyslobodíme. A ľudia z nášho okolia tiež. Na Lemireovi sa mi páči, že je v dobrom „ľudský“ a „obyčajný“, ale v tomto konkrétnom prípade som čakal viac. Určite sa na takú tému dalo vymyslieť niečo pútavejšie, emotívnejšie, strhujúcejšie a silnejšie. Hoc samozrejme viem, že paradoxne v živote to tak funguje, že niekedy sú najobyčajnejšie veci zároveň tými najkrásnejšími. Lemire operuje s témami univerzálnymi azda všade na svete, ako sú komplikované vzťahy s rodičmi, alebo osamelosť. Ale na môj vkus to proste bolo vo finále banálne. Vyzeralo to fakt temne, že sa to skončí smutne, ale zaujímavo a realisticky, no buď to tak aj Lemire napísal a nakoniec mu to zakázali, alebo to tak napísal a napokon sám vymäkol a siahol po klišé konci, pri ktorom som len krútil hlavou, pýtal som sa, či to myslí vážne a nebolo toho Boha, ktorý by mi odpovedal. Potešia bonusy, úvodné slovo od kontroverzného Damona Lindelofa (Nezvestní, Prometheus) a pekná čierno-biela kresba. Tá však, uznávam, nesadne každému, napr. 43-ročný chlapík vyzerá ako dedko po troch porážkach, ale OK, možno umelecký zámer – démon alkohol. Umeleckým zámerom však zrejme nie je výjav zo strany 164, kedy hrdina hovorí, že má toľko isto rokov, čo jeho otec keď zmizol a pritom má 33 a otec mal 43 (viď. novinový výstrižok).
Potápěč je ďalšia zo skvelých ľudských príbehov Jeffa Lemirea, od ktorého som zatiaľ slabý príbeh nečítal. Je to riadna emocionálna a mysteriózna pecka, ktorá vás dostane. Fakt dobré, mal som na krajíčku a záver bol krásny. Jednoznačne odporúčam.
Bylo to kouzelné, lidské a smutné... ale stálo to za to. Myslím, že Christopher Nolan z toho mohl udělat docela solidní film.
Lemire je dobrej, mám ho rád, ale tohle bylo slabý. Nebylo to špatný, to ne. Ale představit si to jako povídku, četl jsem spoustu lepších. Vlastně i to jeho výtvarno už mě nebaví. Ať se nikdo na mě nezlobí, ale to už jsou čmáranice. Sice jsem si na jeho styl zvykl, ale tady se nedalo skoro na to dívat. Nejvíc mě iritovaly ujíždějící oči. Žena hrdiny, MLADÁ žena hrdiny, vypadala na šedesát, po přejetí kombajnem. Bonus skic, byl k smíchu. Ano, jde to ještě hůř. Patlání v minulosti s nějakým vnuceným pocitem uvědomnění. Nuda
Vlastně ani nevím, jak to Jeff Lemire dělá, ale nějakým způsobem dokáže zajistit, že si mě jeho hrdinové neodvratitelně omotají kolem prstu. I Potápěč to zvládl naprosto dokonale a já se do knihy ponořila tak, že jsem vůbec nevěděla o světě kolem, prostě jsem jen potřebovala vědět, jak to s Jackem a jeho tátou dopadne.
Na Lemirových postavách mi záleží, což se při vší úctě k mnoha autorům ne vždy daří zajistit i v rozsáhlých románech. Jemu ale stačí jen pár obrázků a vážně dobrá zápletka a má vás chyceného. Opět tu není žádný superhrdina a postavy jsou všechno jen ne jasně kladné a jasně záporné jsou to jednoduše lidé a řeší typicky lidské problémy, tedy převážně rodinu a vztahy.
Potápěče Jacka čeká důležitý okamžik života má se stát otcem. Jenže stačí jeden podivný zážitek s nadpřirozenými okolnostmi a najednou je důležitější jiný otec, tedy otec Jackův. Ale o toho už před mnoha lety přišel Jack se ponoří do vzpomínek, které plně ovládají jeho bytí a otázkou je, zda se dokáže vymanit z minulosti a zaměří se na to, co ho čeká v budoucnosti.
Zhltla jsem to během jednoho večera a moc doporučuji! Navíc se těším na další setkání s Jeffem Lemire a na doporučení Zdenky si určitě brzy přečtu i Bludiště.
Lemire mě zas a stále utvrzuje, proč patří mezi současnou scenáristickou špičku komiksu. A co se týče jeho kresby, ta je originální a dobře zapamatovatelná. Jeho příběhy jsou vždy niterné, dojemné a tak nějak lidské. Myšlenka Potápěče je v lecčems podobná i komiksu Bludiště od stejnojmenného autora, a to že nejde žít minulostí, kterou už stejnak nezměníme, ale jde o to poučit se a posunout se dále a hledět vstříc světlejším zítřkům, protože i když v životě bezesporu přijdou těžké chvíle, tak bezesporu přijdou i ty šťastné.
Vlny se bouří a slunce rudě začlo plát,
čas zavřít oči a pro dnešek jít už spát.
Moře se vzdouvá a vítr burácí,
s tebou po boku však kuráž neztrácím.
Proudy nás unáší daleko od země,
bát se však netřeba, za ruku chyť se mě.
Komorní melancholické drama otevírající mnoho citlivých témat. O vztahu otce a syna, o pocitu samoty a odtržení od světa, reality, společnosti, o sebeobviňování, o zodpovědnosti a nesplněných slibech. Vše doplněno až neuvěřitelnou černobílou kresbou, která ždímá emoce každičkým tahem pera, tužky.
Potápěč Jack pracuje v moři, svařuje konstrukce ropné plošiny poblíž malého přístavního městečka v Kanadě. No, spíše zapadákova, kde zná každý každého a ten, kdo mohl, se odtud už raději dávno odstěhoval. To však není Jackův případ. Ten se naopak, podvědomě lákán svou nevyřešenou minulostí, vrátil. Při jedné z osamocených rutinních směn se dole v hlubinách něco probudí. Ne, nečekejte žádné hororové klišé. Není řeč o z temného dna k hladině stoupajícím dávno zapomenutém netvoru, ale o nevytěsněnými vzpomínkami a stresující životní situací probuzené příšeře přímo uvnitř Jackovy hlavy. Jeff Lemire je mistrem melancholické nálady jak v textu, tak v kresbě. Z jeho postav a lokalit, do nichž zasazuje děj, na čtenáře vane jako těžký dým samota, fyzické a psychické odtržení od společnosti. Dokáže také skvěle a z různých pohledů otevírat téma vztahu otce a syna. Možná je to tím, že je z nich Potápěč nejméně rozsáhlý, ale za mě příběh tentokrát držel pohromadě lépe než ve skvělém Rváčovi a Essex Country.
Moja podvedomá tendencia vyhýbať sa komiksom je len zbytočným predsudkom. Po Mausovi síce len moje druhé stretnutie s touto formu, ale nakoplo ma to vyhľadávať ich ešte viac. Melancholicky ladený silný príbeh, v ktorom sa oplatí zalistovať už len kvôli ilustráciam.
Tento komiks se odehrává převážně pod vodou a bylo to drama. Pátrání v minulosti, prolínání časových rovin i složitý vztah otce a syna, bohužel stejně tak i s partnerkou, která má co nevidět porodit jejich syna. Ponurou atmosféru podtrhovaly černobílé kresby s výrazným citem pro detail. Z očí čtete smutek, vrásky ze starostí i alkoholu, slzy úlevy i pochopení.
Kniha je doplněna vzpomínáním autora na Potápěče - na konci knihy najdete jeho první náčrty postav, první skicu zachycující potápěče Jacka pod vodou, vývoj podoby městečka, kde se příběh odehrává, vykreslený do nejmenšího detailu, rozvržení a náhledy stránek i plakáty…tohle vše pro mě byl zajímavý bonusový materiál.
Opět velice komorní příběh o pár postavách. Příběh o hledání sebe sama a svojí cesty v životě. A příběh velice dobře zpracovaný. Sám mám čerstvě malého syna, tak to pro mě byl možná ještě hlubší zážitek.
Myslím si, že nepřeháním, když řeknu, že Potápěč je nejlepší komiks, jaký se mi kdy dostal do ruky.
Milá jednohubka, která ponouká k zamyšlení. Originální černobílá kresba, kde je pořád co zkoumat. Líbilo se.
Lemire si mě získal svým Essex County, silným lidským příběhem, který mne prostě sedl. O to více mrzí, že Potápeč je o level níž.
Opět sledujeme obyčejného člověka, kterého pronásledují duchové jeho minulosti. Jack je podvodní svářeč a při jednom ponoru narazí na staré hodinky svého zesnulého otce. Víc neprozradím, ale příběh je rozhodně unikátní s krásným koncem.
Jenže na mě je to moc meta, příliš snové, tohle já osobně prostě nemám rád. Celá kniha na mě působí zapomenutelně. A to je škoda.
Psychologické , existenciální drama v komiksu. Abstraktní, černobílé kresby, které celou ponurou atmosféru jen dokonale podtrhují. Jen to dokazuje, jak grafický román bez superhrdinů může být čtenářsky atraktivní.
Mám tyhle Lemirovy cesty do hlubin člověka rád. Zdánlivě jednoduchý příběh má hodně rovin a myslím, že si zaslouží vícero přečtení, kdy je možno vždy nalézt ve vyprávění něco nového a podívat se na příběh z jiné perspektivy. Hlavní hrdina se potápí nejen skutečně z důvodu zaměstnání, ale i obrazně ve svém životě se potápí čím dál k větší marnosti a jen na něm, zda bude schopen vyplavat. A k tomu, aby to zvládnul, se musí potopit až na dno své duše, pátrat ve své minulosti a odkrýt, poznat a přiznat si věci, které podvědomě chtěl nechat ukryté. Vše podtrhuje černobílá kresba, která působí hodně úsporně, ale přitom je schopná detailně vyjádřit spoustu emocí.
Velká nádhera. Lemire prostě umí tyhle citlivé osobní příběhy s melancholickou atmosférou, kterou dokonale podtrhuje jeho specifická kresba. Rozhodně se k Potápěči vrátím víckrát.
Zklamání. Hodně chatrný příběh roztažený na mnoha stranách a závěr to pohřbil úplně.
Štítky knihy
cestování časem komiksy potápění, potápěči otcovství mysteriózní, mystéria pátrání v minulosti zmizení lidí dramata otcové a synové světová literatura
Autorovy další knížky
| 2019 |  Essex County |
| 2021 | Potápěč |
| 2019 | Rváč |
| 2017 | Tajemství počátků |
| 2019 | Thanos se vrací |
„Tam dole
čeká tvoje
budoucnost,
je jen otázkou času,
kdy na ní narazím.“
Čekal jsem mysteriozní příběh a taky jsem se tak napůl dočkal. Jenže při tom čekání jsem se chvilkama i nudil. Ty rodinné debaty, kdy si furt jen každý něco vyčítá, nebo to vyčítá svým drahým polovičkám . . . to mě vůbec nezajímalo. Bylo to jen nutné oddalování základu příběhu. Jacka mi bylo líto a skoro jsem mu i fandil, ať od své těhotné ženy uteče. V tom vyčítání byla skoro stejná jako jeho matka. A když do vás rejpaj dvě ženy, no nešli byste se raději potápět? Já jo. Jack naštěstí taky.
Citát: Měl by sis najít nějakýho koníčka nebo tak něco. Bejt takhle hrr do práce není zdraví.
Řeknu vám zlatá Matka alias USS Montgomery. Ta totiž byla stokrát lépe nakreslena. V tomto příběhu mě kresba až kolikrát totálně odrazovala. Jak jsem četl v některém spodnějším komentáři – je to skoro až mazanice. Postavy nevypadají dost reálně, i když se tak někdy chovají. Hodně jsem s tím bojoval. Pak to dokonal nedokonalý konec. Potapěč mě hodně zklamal.
40%
Citát: My se tady bez tebe obejdeme.