Potměchuť

02.03.2020

Postupně pročítám tyhle archaické vyčpívky a baví mě to. Lidé se totiž nemění, jsou pořád stejně chytří i hloupí, závistiví a lakomí, maloměšťáčtí - ano, jasně, mají a měli i dobré vlastnosti, ale o tom většinově tyhle povídky nejsou. Každou přeletíte během chvíle, není to složité čtení, ale uvízne v mysli. Úžasná je třeba povídka Špáta - dědil a všecko bleskově prošustroval, přineslo to jemu i celé rodině leda neštěstí. Jak by taky ne, když neměl nikdy ani vindru, se kterou by se mohl učit hospodařit! Jako každý proletář si myslel, že jakmile jednou se člověk dostane k penězům, nemusí nic umět, vědět a dělat a bude se mít dobře a nad poměry navždy. Nebyl zlý, ale totálně zblbnul. Podle téhle povídky byla natočena inscenace Jako kníže Rohan s nezapomenutelným a dokonalým Menšíkem v roli Špáty a hodně mladou Simonou Stašovou, která tam hraje famózně. Plnotučné venkovské drama. Doporučuji shlédnout a pak přečíst.