Potrhaná křídla

18.05.2020

Mnoho komentářů je výstižných, ale ze srdce mi mluví ludek.n; nádherný a přesný komentář.
A už jak píšu „ze srdce“, cítím, že mě to svádí psát pateticky. Ne že by mě Ruta Sepetys tentokrát citově nezasáhla, přesně naopak, ale obyčejněji, civilněji než dřív. Josie je bezvadná, inteligentní, kurážná a vtipná, miluje své přátele, v nichž vidí hlavně to dobré. Ona je zelený stromek v pustině, obklopený pokřivenějšími a staršími stromy, které mu poskytují stín, zadržují pro něj vláhu a chrání ho.
Zase si na mě brousí drápy patos, proto raději úryvek. První kapitola je jedna z nejlepších prvních kapitol, které jsem kdy četla. Josiino představení je dokonalé. V sedmi letech ji matka vzala na důležitou návštěvě k Willie, majitelce bordelu, jež sehraje v jejím životě zásadní úlohu:

„Ona je hodná holka, Willie, a děsně chytrá. Sama se naučila číst.“
„Já nemám děti ráda,“ odsekla a provrtávala mě očima.
Pokrčila jsem rameny. „Já je taky dvakrát nemusím.“
Matka mě pořádně štípla do ruky. Cítila jsem, jak kůže lupla. Kousla jsem se do rtu a snažila sebou necuknout. Matku rozčilovalo, když jsem naříkala.
„Vážně?“ Willie na mě hleděla dál. „Tak co děláš…když nemáš ráda děti?“
„No, chodím do školy. Čtu si. Vařím, uklízím a dělám mámě martini.“

Uznejte, že patos je úplně mimo. Protože tohle je psané svěže a s nadhledem. Mně se to ohromně líbilo.

12.05.2020

Dojemný román z prostředí bordelu. Každý se živí, jak umí. Mafie využívala svou moc, bohatí své peníze a holky své tělo. Samozřejmě to znamená hodně problémů, hlavně v malém městě, kde se drby šíří rychlostí blesku.
Je to fajn čtení a holky jsem měla ráda. Teda až na matku, to byla mega svině. Ale rodiče si nevybíráme, bohužel.

03.05.2020

Rutu Sepetys mám jako autorku ráda, především oceňuju, že se pouští do ne tolik zmapovaných historických událostí a témat a představuje je tak mladší generaci. Potrhaná křídla ovšem nebyly tak stoprocentní jako předchozí příběhy. Příběh je zajímavý, ale postrádala jsem u něj onu sílu, pro kterou jsem předchozí knihy ocenila víc

01.05.2020

Je to už nějaký čas co jsem ji četla,ale je to krásná,čtivá kniha.

03.04.2020

Skvělá kniha. Velmi čtivý příběh, který vás pohltí.
Od autorky moje třetí prectena kniha.

28.03.2020

Hezký příběh a vykreslení dobové atmosféry 50. let minulého století.

04.03.2020

Líbila se mi a moc. Četla jsem V šedých tónech i Sůl moře a Potrhaná křídla byla opravdu jiná. Ale kolik autorů tohle dokáže, napsat každou knihu úplně z jiného světa a ještě k tomu zajímavou a čtivou?
Ruta Sepetys ano.

18.02.2020

Jsem ráda, že jsem díky této databázi objevila řadu zajímavých autorů a jedním z nich je i Ruta Sepetys. Sůl moře a V šedých tónech to bylo úžasné čtení, uf, když si na ně vzpomenu. Potrhaná křídla jsou jiná, ale téma bylo pro mne také zajímavé a knížka se mi četla hezky.

07.02.2020

Předchozí knihy této autorky byly jedním slovem ÚŽASNÉ, takže spíše než její styl mi u této knihy nesedlo téma.

31.01.2020

Moje druhá kniha paní autorky a opět velké nadšení. Vždy rozebírá hodně závažné téma.
V této knize se setkáváme s prostitucí. Chudá čtvrť, prostitutky, mafie.
Hlavní hrdinka to v životě neměla vůbec jednoduché a moc jsem jí fandila, aby dokázala to po čem touží. Záviděla jsem jí tu sílu, kterou měla i po tom všem.
Nicméně jsem si na konci i poplakala. 95%

15.01.2020

Ruta Sepetys se řadí mezi moje nejoblíbenější spisovatelky, ale musím říct, že jsem ráda, že jsem tuto knihu četla jako poslední. Kdybych ji četla dříve, možná bych se do ostatních nepustila. Začátek byl hodně slibný, nic podobného jsem zatím nečetla - Amerika, 50. léta, prostituce, chudá čtvrť a osudy lidí žijících v ní. Ač mi byly skoro všechny postavy sympatické a soucítila jsem s nimi, musím říct, že od poloviny jsem tak nějak tušila, co přijde. Příběh jako celek mě tedy tolik neoslovil, i když stejně jako autorčiny ostatní knihy byl podán čtivě. Stejně jako komentující přede mnou, i já byla zklamaná z celkem rychlého závěru.

21.12.2019

Do knihy jsem se dlouho nemohla začíst, vadilo mi prostředí, postavy i děj... Možná hrálo roli i to, že jsem knížku srovnávala s nádherným románem Ruty Sepetysové Sůl moře, kterou jsem četla jedním dechem.

13.12.2019

Nenadchne, ale ani neurazí.
Děj mě malinko zklamal, čekala jsem nějaké větší drama...
konec mi přišel takový narychlo ustřižený.

13.12.2019

Kniha začínala slibně a velice jsem se těšila co se stane a jak to bude pokračovat. Bohužel se nic moc nestalo. Chybí mi tu jasný vrchol, zápletka, rozuzlení....kniha jen příjemně plyne. Vykreslené prostředí moc pěkně, osoby zajímavé, ale nestačí to.

03.12.2019

Z knih ruty nejslabší ale i tak moc hezky citelna

19.11.2019

5 hvězd a zaslouženě. Začátek knihy byl sice trošinku pomalejší, ale s každou další stranou to byla čím dál větší jízda, kterou jsem si nakonec nesmírně užila. Bylo to trochu jiné než V šedých tónech a Sůl moře, ale to vůbec nevadilo. Hlavní hrdinka této knihy mi byla velmi sympatická, a i když dělala někdy špatná rozhodnutí, bojovala a snažila se ze všech sil všechno napravit a dělat vše správně. Její osud i osudy ostatních postav mi přirostly k srdci. Nevím, jak to autorka dělá, ale všechny postavy mne zajímaly. Všechno jsem s nimi prožívala a fandila jim. Snad jen matka hlavní hrdinky mi přišla jako jediná, kterou jsem si nedokázala oblíbit. No a ten konec? To byl jeden velký příval emocí, který mne rozhodně nenechal chladnou. Tuto knihu budu mít v srdci ještě dlouho.

06.11.2019

Kniha se mi líbila. Má příjemnou atmosféru padesátých let.

30.10.2019

Tato kniha mi osobně nic nedala, ale ani nic nevzala.

26.09.2019

Povedeny a ctivy pribeh. Oddechove cteni o zivote na okraji spolecnosti v New Orleans. Oblibila jsem si postavy Josie, Jesse, Willie a hlavne Cockieho.