Pouť krkonošská
Karel Hynek Mácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36799/bmid_pout-krkonosska-NNm-36799.jpg
4
128
128
Poutník se vypravil do Krkonoš. Pod Sněžkou objevil klášter. Provedl ho zde jeden z mnichů, který mu vysvětlil funkci jednotlivých síní. V jedné byli mniši, kteří ožívali jen na jeden den v roce. Pokud se včas nevrátili do této síně navždy zemřeli. Tito mrtví čekali na pohřeb v jiné síni. Poslední zde byli živí mniši, kteří pohřbívali navždy zemřelé. Poutník odešel a usnul pod vodopádem a nikomu neřekl, co viděl.... celý text
Přidat komentář
Velmi depresivni dilo. Moc se mi libi dobovy jazyk. Neni to moje nejmilejsi dilo od autora, tim jsou porad "Cikani", ale kniha urcite stoji za precteni.
Mám moc ráda Máchovo dílo, Pouť krkonošskou řadím k jeho nej! Vedle Marinky, Máje, Cikánů...
Pouť krkonošskou jsem nejdřív viděla jako divadelní adaptaci, kterou jsem upřímně moc nepochopila.
Čtení knížky pak pro mě ale bylo mnohem zajímavější, protože jsem si jednotlivá místa spojovala se scénami z divadla a bylo tak pro mě jednodušší si všechno představit.
Na téhle povídce se mi moc líbilo, že se v ní dalo najít nespočet výkladů úplných drobností a celý příběh pak získal zcela jiný význam. Celý text navíc přímo přetéká básnickými prostředky, ale čte přesto velmi lehce.
Za mě je Pouť krkonošská daleko lepší než Máj.
Máchu jsem kvůli Máji vždycky nesnášela, jeho styl psaní prostě nebyl pro mě. Pouť krkonošská, musím uznat, je už o něco příjemnější počtení. Kdo ví? Ještě jednu či dvě knihy a možná začnu mít Máchu i ráda.
Pouť krkonošská je velmi působivým dílem, ve kterém, ačkoli se jedná o prózu, nacházíme mnoho básnických prvků, které v textu podtrhují subjektivní vnímání světa a vyzdvihují lyrickou a filozofickou stránku nad samotný děj. Setkáváme se s poměrně typickým romantickým hrdinou ve formě osamělého poutníka, který je nešťastný ze ztráty svých životních představ i ze stesku nad ztracenou láskou. Jeho putování je symbolickým putováním po jeho duši, setkáváme se zde několikrát se smrtí a posmrtným životem, ať už v podobě zmrzlého motýla či kláštera s mnichy. Celý příběh je velmi ponurý a tragický, ale zároveň velmi krásný a filosoficky podnětný.
Jak nakonec (byť jinde a jindy) sám Mácha přiznal, jedná se vlastně pouze o záznam jeho snu (který se mu zdál snad opravdu někdy v Krkonoších-jiné odůvodnění však ten název nemá). Ovšem to nic nemění na tom, že je to možná opravdu jeho nejlepší dílo, které zcela právem tolik okouzlilo surrealisty. Teď si jenom zkuste představit, jak by to vypadalo zfilmované! A nejlepší na tom je, že by to ani nemusela být moc velká fuška a dokonce je vlastně jedno, jestli by to bylo hrané, nebo animované. Takhle silná látka dává obrovské možnosti nejrůznějším zpracováním. Jistěže by to nemohl být celovečerní film, ale krátký výtvarně poetický film měl být za tu dobu natočen už nejmíň desetkrát! Trestuhodné!!
Vysoký mladík, s černou kšticí a vůbec celý v černé, se přimotá, kam nemá, až z toho celý zešediví. Je to těžké číst, mnohem lépe to jde nahlas! Doporučuji to zkusit.
Taktéž jsem byla dosti překvapena, ačkoliv jsem věřila předchozím komentářům, že Pouť krkonošská je zcela jiné kafe. Máchův styl vysloveně nesnáším, Máj je pro mě veliké utrpení, ale tohle se dalo překvapivě lehce srozumitelně přečíst a navíc zde bylo nastíněno i několik filozofických úvah, navíc atmosféra noci na Sněžce. No prostě pecka. Pokud něco z Máchy stojí za přečtení, pak je to stoprocentně tahle kraťounká povídka.
Byla jsem příjemně překvapena. Máchu má většina lidí zaškatulkovaného, ale tímhle se vymyká.
Tichý sen.