Já, Poutník
Terry Hayes
Mladá žena zavražděná v hotelu na Manhattanu – nelze identifikovat ji ani pachatele. Otec veřejně sťatý pod palčivým sluncem v Saúdské Arábii a syn, jenž přihlížel. Muž ze syrského výzkumného ústavu, kterému někdo zaživa vyoperoval oči. Ohořelé ostatky tří těl na horském úbočí Hindúkuše. Plán spáchat děsivý zločin proti lidstvu… Mám s tím vším něco společného. Proto se vydávám na cestu. Já, Poutník. „Jediný thriller, který si letos musíte přečíst.“ – The Guardian [sckn.cz]... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
I am Pilgrim, 2013
více info...
Přidat komentář
Moc jsem nepochopila, jak se Poutníkovi podařilo v Aréně smrti po zpacifikování Saracéna nacpat kapsy zásobníky, když mu ty kapsy předtím Řekové rozpárali. Takže pokud mu nerozpárali kapsy všechny nebo si je nestihnul potom ještě zašít (další alternativa je, že jsem to v rozruchu špatně přečetla), tak se vloudila do příběhu menší chybička, na jejíž odhalení nepotřebuje mít člověk mozek agenta :)
Příběh má spád, což je u obsáhlejších knih nezbytné. Knihu jsem proto přečetla závratnou rychlostí. Asi do 10 minut po přečtení jsem byla přesvědčená, že si zaslouží metál nejyvšší-pětihvězdičkový. Ale po několikahodinovém odležení jsem se nemohla zbavit určité malé pachuti, kterou Poutník ve mně zanechal. Je obtížné tu pachuť definovat - je prostě AMERICKÁ! Hrdina je až příliš americky geniální a superschopný a konec je prostě superamerický.
Perfektní thriller. Po zahlcení skandinávskou krimi super změna a kniha zaručuje, že tak do strany 441 nebudete mít jediný nápad, který by mohl zápletku trochu odhalit. Rozhodně doporučuji.
Fakt je, že jsem tohoto obříka (759 stran) přečetl velmi rychle, takže určitě má kniha schopnost udržet čtenáře v napětí, resp. ve stavu očekávání, co bude dál. Bohužel ale trpí nešvarem moderních thrillerů, kterým je genialita a neomezené fyzické možnosti hlavního hrdiny, které jsou v tomto případě často nad rámec uvěření a mnohdy na hraně nechtěné parodie. Takřka komická je kapitola, v níž hlavní hrdina, vyšetřoval CIA krutě zraní vyšetřovaného svědka, který ale na konec kapitoly hrdinovi poděkuje s tím, že vlastně potřeboval probrat - a na závěr kapitoly vypravěč dodává, že po mnoha letech se ze svědka stal známý muzikant a za začátek svého procitnutí označuje právě onen výslech - už jen hadičky do bot a máme tu inspektora Trachtu jak vystřiženého ..... Ale svět je nakonec zachráněn !
četl jsem ji dlouho, zpočátku s nadšením, po oslepení jedné postavy jsem se ke knize dlouho nedokázal vrátit, způsob provedení a manipulace s očima mi bytostně vadila, přečetl jsem řadu divadelních programů, kuchařek, až jsem se vrátil a pak se mi tato kniha dočetla již dobře,co jsem si odnesl, jak těžký je boj s terorismem,vědomí,že je to náš problém, navíc neřešitelný,co víc - chceš-li být svobodný,stačí jen vzdát se toho, na čem lpíš... jde to ?
Úžasné dílo, které uspokojí náročné čtenáře. Zejména oceňuji tolik narativních vláken, které se prolínají a doplňují, takže žádné z nich nakonec není zbytečné. Úžasně promyšlený příběh jednoho Poutníka, který mohu jen doporučit.
Božský pokrm pro každého příznivce žánru ze světa tajných agentů.I když je to jen román, tak autor mistrně vystihl nebezpečí, které číhá na východu.Takže i přesto, že je to fikce, tak si její obsah můžeme vyložit jako memento.
Kniha je napínavá a líbila se mi. Pravdou ale je, že je poměrně dlouhá. Naštěstí je rozdělena na krátké kapitoly a tak ani čtení ve veřejné dopravě (elektronická čtečka) nečiní problémy. Doporučuji všem milovníkům napětí.
Známa mě poprosila, abych jí po dočtení převyprávěla příběh Poutníka, protože jí jeho přečtení časově nevychází. Ať jsem se opravdu snažila, nejde to. Jo, můžu ji dát kostru příběhu, ale vyjde to nastejno, jako bych ji vzala na bungee jumping a ona neskočila. Viděla to, osahala si i lano, ale ten pocit při seskoku jí navodit nemůžu. To, co dělá tuhle knihu skvělou nejsou jen popsané řádky, jsou to i emoce, které se mezi řádky schovávají. Každý z nás má svou vlastní emoční hladinu a proto má každý z nás na uvedené skutečnosti vlastní náhled, co je pro jednoho děsivé, druhý bere jako nutnost....A proto nedejte na recenze, komentáře, svůj názor si musíte udělat jen vy sami a to přečtením a prožitím části Poutnikova života.
Uff, konečně jsem ji dočetla. Na knihu roku bych ji já určitě nenominovala.
Mojí chybou bylo, že jsem k ní přistupovala jako k detektivce. A chybou autora bylo, že konstruoval, konstruoval až překonstruoval. Zbytečně překombinované. Kdyby se držel jen příběhu Saracéna a cesty Poutníka, byl by to fajn thriller. Kniha by byla kratší, ušetřil by se papír a můj čas.
Ani se mi moc nezdála touha zalíbit se americkému čtenáři, zahrát na jeho citlivou strunu, snaha stát se bestsellerem za každou cenu.
Ale v každém případě téma hodně aktuální.
Trocha rozporuplná kniha. Na jednej strane - prečítate ju jedným dychom, dej má spád, je napínavý, číta sa dobre. Na druhej strane - je príliš "americká" a asi ju viac chápu američania. Po prečítaní som mal pocit, že bola napísaná tak, aby v Amerike dosiahla čo najväčší komerčný úspech.
Od knihy neočakávajte "hlboké" myšlienky, je "akčná" a oddychová. Svetu však dáva dôležité posolstvo - terorizmus tak, ako ho poznáme, odchádza do dôchodku. Rodí sa nový typ teroristu - anonym žijúci medzi nami, ktorého je ťažko identifikovať, jeho činy a ich miesto, predvídať.
Výborně napsané, výborně vymyšlené, čtivé, zábavné. Lahůdka pro milovníky napětí. Jsem docela zvědavý na chystané filmové zpracování.
Poutavé, čtivé, napínavé. Vše, co by měla správná detektivka či thriller splňovat. Jediné, co mi trošku postupem času začalo vadit byly skryté ódy amerického patriotismu - opět otázka národní bezpečnosti, otázka tajných amerických služeb, které jsou nejlepší, otázka atentátu na Dvojčata. Jinak parádní thriller, který možná odrazuje ne zcela lákavou obálkou a tloušťkou, ale to nejsou parametry, které činí dobrou knihu dobrou knihou. To, čím kniha je, dělá obsah!
Už dlouho mě žádná knížka tak nechytla. Přečteno takřka na jeden "nádech" přes vánoční prázdniny. Opravdu doporučuji.
Já, poutník je velice čtivě napsanou knihou, která Vás chytne a nepustí. Je třeba ovšem přiznat , že některá výchozí tvrzení v knize uváděná, jsou přinejmenším diskutabilní , ale zápletka je i tak velmi zajímavá a poutavá. Párkrát se mi dokonce stalo, že ve mě kniha vyvolala i hlubší zamyšlení, což je vzhledem k tomu, že jde spíše o oddychovou literaturu (která Vám ale oddychnout si vůbec nedovolí) poměrně překvapivé. S mírnými výhradami doporučuji čtenářům, kteří si u knihy chtějí především odpočinout a zapomenout na starosti všedního dne. Pokud by byl natočen film se scénářem od autora, asi bych se do kina vydal.
Jméno Terry Hayese mi nic neříkalo. Vlastně říkalo, ale nějak mě nenapadlo si toto jméno spojovat s opravdu dost šíleným Maxem. Toho jsem opravdu upřímně nenáviděla, i když jsem ho viděla jen na pár záběrech VHS, kterou si půjčil můj bratr. Kniha Já, poutník mě však zaujala i provokovala od prvních stran. Poutník je nedotknutelný americký superhrdina, prototyp tajného agenta s nadpozemskými schopnostmi. Během své nejnovější pouti se utká s muslimem, válečníkem, který je hnán nezkrotnou vírou v Alláha...Celá kostra příběhu je jednoduchá, prvoplánovitá a přesto jsem knihu doslova hltala. Příběh pana Dokonalého je dokonale "filmově sestříhaný" a překlad Pavla Medka je, jako obvykle, brilantní...Že bych šílenému Maxovi dala ještě šanci? Ale ne...tak odvážná nejsem.