Poutník u Tinker Creeku
Annie Dillardová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171729/poutnik-u-tinker-creeku-171729.jpg
4
6
6
Za svoji knihu Poutník u Tinker Creeku dostala Annie Dillardová v roce 1977, ještě před dovršením třiceti let, Pullitzerovu cenu. Zaznamenává v ní, postupně od jara až po zimu, rok svého života stráveného u potoka Tinker Creek ve Virginii. Své kontemplace o přírodě komponuje autorka z deníkových záznamů, k prostému deníku má ale dílo daleko. Je neobvyklou kombinací vnímavých laických postřehů, poutavých vědeckých popisů a filozofických úvah v rozsahu od mikroskopického světa až po celý vesmír. Vycházejíc z konkrétních pozorování nejrůznějších přírodních a životních forem se Dillardová, píšící bohatým, poetickým jazykem, zamýšlí nad zásadními záležitostmi – chaosem a řádem, evolucí a stvořením, dobrem a zlem, bujením života i jeho zmarem. Při svých toulkách přírodou prožívá jak intenzivní mystické zážitky, tak obyčejnou radost z uvědomělého a trpělivého pozorování. Žánrově, svým záběrem a nadhledem kniha do jisté míry evokuje Thoreauův Walden, který byl také tématem autorčiny univerzitní absolventské práce. V roce 1998 prestižní nakladatelství Modern Library práci zařadilo mezi 100 nejlepších nebeletristických knih. K dílu autorky s mottem „Jak prožíváme své dny, tak také žijeme celé své životy“ se jako ke své inspiraci hlásí již více než jedna generace tuláků, pozorovatelů a přemýšlivých lidí z celého světa, kteří hledají poznání v interakci s přírodou.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2013 , TritonOriginální název:
Pilgrim at Tinker Creek, 1974
více info...
Přidat komentář
Naprosto úžasná kniha plná hlubokých myšlenek a filozofických úvah, podle mě v dané kategorii tzv. „nature writing“ asi jedna z nejlepších. O to úžasnější, že ji autorka vydala v devětadvaceti letech. Americkou faunu a flóru do detailu nastudovanou nemám, tedy mi možné překladové přešlapy v názvech zvířat a rostlin nijak zvlášť nevadí; navíc o to v knize ani tak nejde. Redakčních chyb tam oproti jiným knihám zase tak moc není, což samozřejmě vydavatele neomlouvá. Výrazné mínus mu dávám za nepovedenou obálku, hlavně však za velmi nekvalitní vazbu. Škoda, není to kniha na jedno přečtení; příště si budu muset dávat pozor na vítr…
"Velcí duchové světa podle všeho přišli na to, že tuhle bahnitou řeku lidského vědomí, ten neustálý tok trivialit a příval smetí nelze zastavit. Poznali, že pokoušet se o to znamená vyvíjet marné úsilí, které člověka může přivést až k šílenství. Místo toho musíme nechat tu kalnou řeku, ať si proplouvá temnými koryty vědomí. Můžeme ji zlehka přehlédnout, vzít ji bez zájmu na vědomí a nechat skrz ni projít zrak až do říše skutečnosti, v které se projevují a klidně a němě spočívají subjekty i objekty. Ponořte se do hlubin a pak uvidíte."
"Takový je svět, jako oltář s pohárem, ozářený světlem hvězdy, která teprve začala umírat."
Na jedné straně mám ohromnou radost z toho, že se u nás Poutník konečně také dočkal českého překladu - koneckonců tu běží o jedno z nejzásadnějších děl moderní americké literatury (nebo přinejmenším žánru tzv. "nature writing" - přírodní esejistiky, jakkoli autorka sama tuto nálepku odmítá) a knih jako je tato (takových, které by nás učili skutečně "vidět" svět kolem nás), je dnes zapotřebí více než jindy, na druhé ale nedokáži skrývat rozčarování nad tím, jaký je výsledek.
Překlad sám o sobě je vcelku obstojný, byť místy až nezdravě zavádějící, pokud jde o názvy cizokrajných zvířat a rostlin, jimiž se to v knize jen hemží (opravdu by mě zajímalo, odkud překladatel vykouzlil např. takového "zlatého stehlíka"), to samé už se ale nedá říct o dosti ledabylé redakční práci (výčet roztodivných chyb a překlepů by vydal na obsáhlejší seznam), natož o celkovém "zjevu" - přemýšlím, kdy naposledy jsem vzhledem k obsahu nějaké knihy viděl tak naprosto nevhodně zvolenou obálku (jen si zkuste pro porovnání dohledat dokonale padnoucí obálky polského či britského vydání...). Pro většinu čtenářů, troufám si říct, se samo o sobě nejedná o kdovíjak lákavý titul, prezentace podobně nešťastnou formou ale zaručuje, že kniha již od pohledu odradí i toho největšího odvážlivce, jakkoli by mohla obohatit jeho život jako málokterá jiná. Osobně mě rovněž zamrzelo, že v knize vyjma kratičkého životopisného medailonku nenalezneme nic dalšího o autorčině bohaté a neméně pozoruhodné tvorbě; pokud je mi známo, jedná se o první "dillardovskou" vlaštovku na české knižní scéně, tudíž by nějaká ta obsáhlejší esej - ideálně doprovázená zasvěcenými poznámkami v textu - byla záhodná a poučná zároveň. Mimochodem, velmi pěkné britské vydání z roku 2011 obsahuje také dva krátké bilancující doslovy z autorčina pera datované lety 1999 a 2007. Nic takového ale v českém vydání nehledejte.
Výše řečené sice nemusí nutně kazit požitek ze čtení, je nicméně poněkud nedůstojné s ohledem na estetický i duchovní potenciál, jaký v sobě tato mimořádně moudrá kniha skrývá. Upřímně tedy doufám, že někdy v budoucnu se Poutník dočká nového, důstojnějšího vydání - nejlépe snad v rukách jiného, na podobnou literaturu úžeji zaměřeného nakladatelství (v koutku duše si myslím na nakladatelství Paseka, kteréžto u nás věnuje příkladnou péči dílu H. D. Thoreaua, filosofa od jezera Walden, jehož stále živý a zelenající se odkaz stojí i v pozadí Dillardové knihy). Do té doby jej každému doporučuji číst spíše v některém z jeho původních vydání...
"Všude, kam se podívám, vidím jen oheň. Všechno kolem nás jsou křesací kamínky nebo troud a celý svět kolem jen jiskří a hoří."
Poutník u Tinker Creeku
Nudné popisy a blábolení :-(.