Poutníkův návrat
C. S. Lewis (p)
Podtitul: Alegorická obhajoba křesťanství, rozumu a romantismu. Alegorická skladba vypráví o pouti moderního člověka k filozofickému idealismu.
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 1992 , Vydavatelství Křesťanských sborůOriginální název:
The Pilgrim’s Regress, 1933
více info...
Přidat komentář
Upřímně? Ten modernismus se mi tam nalíbil. Jako by to už do našeho světo skoro vůbec nepatřilo. Smutné, nenásilné, ale na mě to nezabralo.
Lewis znovu dokázal, že je opravdu Umělcem. Jeho schopnost "přeložit" realitu do světa fantazie je neuvěřitelná. Knihu jsem dočítala s těžkým srdcem-je jen málo takových. Patří mezi ty, které lze číst několikrát, mezi knihy s hlubokým poselstvím, jež je třeba čas od času znovu oprášit.
Myšlenkový svět tohoto muže zbožňuji :) Autentický, plný moudré fantazie, neotřelý, probouzející lásku, hravost, humor. . . . A ano, není pro lenivé čtenáře. Naopak dokáže lehce spící trochu probudit!
Kniha ktorá má príbeh, ktorý vás donúti čítať ďalej. Na prvý pohľad naozaj dobrý príbeh, dej, a aj napriek tomu že sa v knihe črtajú kresťanské témy, nie je to prekážkou pre čitateľa. Avšak, akonáhle máte aspoň nejaký obraz o živote Lewisa, kniha naberá úplne nový rozmer - Pútnikov návrat som čítal hneď po jeho biografii, autor prepája svoj život s touto knihou. A ešte je to posledná vec k dokonalosti - pokiaľ knihu číta veriaci človek, objaví v nej zase niečo nové a výborné. Ak by som to mal zhrnúť, myslím si že zážitok z knihy bude mať každý kto ju zoberie do rúk, donúti zamyslieť sa na životom.
Velmi zajímavá alegorie C.S. Lewise připomíná díla středověkých básníků a trubadúrů. Adept Jan hledá mytologický Ostrov s velkou touhou v srdci, snaží se utéct z bigotního prostředí své rodné vísky Puritanie, a od Boha, který je v knize nazýván Majitelem (ďábel je zván Nepřítelem a peklo Černou dírou). Jak to dopadne, napovídá název. Nádherné alegorické scény nás nutí přemýšlet, knížka není pro lenivé čtenáře. Vybírám úryvek, který se mi moc líbil:
„Černá díra tedy existuje,“ zamyslil se Jan. „Přesto je Majitel tak laskavý a hodný?“
„Rozpoznávám, že ses pohyboval mezi Nepřítelovým lidem. V těchto dnech se snad nepoužívá nic tak často, jako nařčení Majitele z krutosti. Podobá se to Nepříteli, neboť on je v podstatě velice hloupý. Ještě se mu nepodařilo vypustit jedinkou pomluvu, která by se zdála aspoň trochu pravděpodobná. Obvinění z krutosti může každý lehce prohlédnout jako lež. Majitelovu reputaci by mohl poškodit přesvědčivějším argumentem, kdyby totiž rozhlásil, že Majitel je nenapravitelný hazardní hráč ... Nebyla by to sice pravda, ale bylo by to alespoň pravděpodobné, neb nikdo nemůže popřít, že Majitel bere na sebe nesmírná rizika.“
„Vraťme se, prosím, k obvinění z krutosti ...“
„Už se k tomu dostávám. Než by obhospodařoval zemi otroky v okovech, sáhl Majitel po rizikových, svobodných nájemnících. Protože jsou svobodní, není možné zamezit tomu, aby nenavštěvovali zakázaná místa a nejedli zakázané ovoce. Červi, které to v nich plodí, je nutí, aby jedli čím dál více.“
„Majitel s tím doopravdy nemůže nic udělat?“
„Majitel může všechno kromě protiřečících si nesmyslů. Jinými slovy – nesmyslná věta nic nezíská tím, že ji začínáme slovy: Majitel může ... Uznáš, že je úplným nesmyslem i pouhá představa toho, že můžeme někoho přinutit, aby svobodně přijal to, co už svobodně úplně zamítl. Nucení není nikdy svobodné.“
Moc se mi to líbilo. Obecně je pro mě C. S. Lewis nejoblíbenější autor, i když v oblasti přírodovědné zoufale pokulhává. Oblast fantazie je uchvacující, logika celkem přesvědčivá a oblast lidské introspekce naprosto špičková. Poutníkův návrat jsem asi před dvaceti lety půjčil kamarádovi. Moc bych ho chtěl. Třeba digitálně na tablet. To je fuk. Zdá se mi, že to je mistrovo nejlepší dílo. Moje nejoblíbenější hláška: "Ale telátka pijí mlíčko!"
Tohle se mi moc líbilo, i když jsem to četl v mizerném českém překladu. Jde o alegorický příběh, putování křesťana, který se setkává s různými postavami, představujícími myšlenkové proudy a filozofie.
Méně - protože na vyjádření a pojmy náročnější a nakonec, pro velkou alegoričnost, i na fantasii - pochopitelné z Lewisových děl. Zatímco u jiných knížek tohoto autora lze bez váhání doporučit i laikovi, v tomto případě už jistá znalost v oblasti "co vlastně základní křesťanský náhled na skutečnost obnáší" nutná je. Jakmile touto znalostí čtenář disponuje, je celý Poutník velice zajímavá věc. Jakmile ne, bude zmatečný a nepochopitelný. Některé knihy zkrátka vyžadují vědomostní přípravu a tato mezi ně patří.
Štítky knihy
křesťanství náboženství anglická literatura putování alegorie podobenství úvahy a zamyšlení Boží láska duchovní cestaAutorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
Poutníkův návrat je kniha zároveň jednoduchá i složitá. Příběh samotný je opravdu snadno čitelné "dobrodružné putování" Jana při jeho cestě světem "tam a zase zpátky". Jenže snad u žádné knihy by čtenář neudělal větší chybu než právě u této, kdyby se chtěl věnovat jen putování samotnému a sledovat jej na přiložené mapce. CSL totiž do lidí, které Jan potkává, vtělil mnoho mocností (Rozum, Moudrost, Ctnost), filosofů a filosofií a literárních odkazů z celé epochy obzvláště anglosaského psaného slova. Naštěstí měla kniha vysvětlivky, protože v té záplavě latiny, hebrejštiny a zjevných i skrytých citací bych se ztratil. Někomu může takové mísení všech možných vlivů připadat nabubřele intelektuálské a ano, možná takové i trochu je, ale vše slouží autorovi k cíli načrtnout filosofií podpořené životní postoje a polemizovat s nimi. Ukazovat na nich klady i zápory. A zasazovat je do svého vidění světa - oné přiložené mapy. Je to místy trochu psychedelické, místy snad autor až moc tlačí na pilu při obhajobě křesťanství (a to jsem katolík), přitom ale v rozhovorech postav, které objasňují proč to či ono je tak a tak, používá podle mne argumenty stojící na stejně vratkých premisách jako filosofie, s kterými nesouhlasí. A divíte se? Odkdy je víra filosofie? Sám CSL přiznává, že Rozum nebo Moudrost nejsou klíčem k pochopení Zeměpána a jeho záměru s Nájemci. Jen se pokusil poměrně čtivou formou ukázat, v čem podle něj ti či oni nemají pravdu. Dost pomůže předmluva. Možná měla být až jako doslov, ale i tak je dobře, že tam je. V dnešní době by totiž bez předžvýkání knihu nemusel pochopit ani sečtělý člověk. Je poplatná jiné době. Době, kdy lidé znali mnohé texty a smysl děl nazpaměť, kdy čtení bylo vášní i nutností, protože vše, co posunovalo nebo bořilo hranice, bylo předáváno formou psaného slova. Je to kniha těžká a pokud nejste ve správném naladění, nesedne vám. V textu jsem se vracel, četl leccos vícekrát, a stejně zdaleka vše nepochopil ani nedokázal vstřebat pocitově. Ale to čtení, obzvláště v rámci Exodu90, za to stálo.