Muž z hvězd
Sara Douglass
Poutníkův návrat série
< 3. díl
Axis je Muž z hvězd, jehož osudem je sjednotit tři národy světa. Podle Proroctví porazí Axis svého nevlastního bratra, obnoví Tencendor a najde zrádce ve svém táboře. Proroctví také předpovědělo, že bude muset učinit mnoho rozhodnutí, aby osud naplnil… Zatímco Azhure zkoumá své nové schopnosti ikarijské Zaklínačky a Faraday znovu vysazuje prastaré Matčiny lesy, zákeřný Gorgael plánuje Axisův pád a ovládá nebe ledem, děsem a masožravými gryfy…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2009 , Fantom PrintOriginální název:
StarMan, 1996
více info...
Přidat komentář
Konec dobrý,všechno dobré.Pro mě to bylo celkem utrpení,popisování všeho,co šlo popsat,vzala jsem to hopem a četla nejvíc jen dialogy.Jsem ráda,že to mám za sebou a bohům žel,asi nejsem vyvolená,která by z toho byla úplně vydřená.
(SPOILER)
Zdá se, že během třetího dílu se z obrovské hrozby v podobě Gorgaela stal jen zanedbatelný problém. Faraday byla třetí do tanga tak musela být odstraněna, ze superhrdinů se stali rovnou bohové a všichni žili šťastně až do smrti.
Žádný překvapivý konec, nad kterým bychom všichni žasli, nic oslnivého se neudálo ani během příběhu. Přesto to není špatná série.
V minulém díle jsem slíbila nárůst vlastností epických superhrdinů. Myslíte si, že už nemají kam? Vždycky je kam. Tady vás o tom ubezpečí ve chvíli, kdy se z nich stanou živoucí bohové.
Autorka už se ani nesnaží předstírat, že by mohlo dobro prohrát a zlo zvítězit. Množírně gryfů navzdory.
Být hlavním záporákem, hodím si mašli. Opravdu. Vemte si to, dáte si práci, unesete hlavnímu páru dítě. Hohoho, máte v ruce páku, které se nic nevyrovná. Tak co vy na to, dobráčci, teď se vzdáte, nebo chcete vidět mrtvolku vašeho synka nabodenou na kopí?
No, a co oni vlastně na to? Coby. Nic. Hlavní hrdinka vzlétne nehmotně na paprscích měsíce, proklouzne až do paláce toho ošklivého únosce. Jako bonus způsobí celé zemi vlhké sny o své osobě. Nu, v tom paláci se zhmotní, popadne dítě a stejným způsobem se odhmotní zase zpět. Problém vyřešen za dvacet minut!
Na mašli, fakt!
Je škoda, že se nezhmotnila s nožem v ruce a dotyčného záporáka rovnou nezabila, ušetřila by nám tím nutnost číst dalších několik set stran podobně namáhavého překonávání překážek, než dobro definitivně zvítězí nad zlem.
Hrozná kniha, první dvě se ještě tak nějak daly, některé pasáže byly i fajn. Ale u této jsem už ke konci přeskakoval zbytečné stránky, něco tak tragického jsem už dlouho nečetl. Většina neřešitelných situací, včetně tisícových armád stvůr se řeší nějakým zpíváním, pusinkou, nebo pláčem. Na knize je hodně vidět, že autorkou je žena.
Jestliže mě druhý díl bavil "hodně", tak třetí díl posunul laťku ještě výš. Skvělá kniha, moc pěkné zakončení celé trilogie!
Skvělé ukončení trilogie. Autorka konečně odhalí, kdo je tajemný Temný muž a kdo je skutečná vyvolená Axise Hvězdného poutníka a kdo je autorem celého proroctví. Loučení s postavami v této trilogii je těžké:)
(SPOILER) K psaní komentáře jsem se, bohužel, dostala až skoro měsíc po přečtení, takže leccos už se mi povedlo zapomenout, zejména pak na co všechno jsem si při čtení stěžovala a kde je hranice mezi druhým a třetím dílem. Nakonec jsem totiž třetí díl četla bezprostředně po druhém. Teď koukám na svoje komentáře k prvním dvěma dílům a přemýšlím, co dodat. Stále si myslím, že množič gryfů byl v příběhu celkem zbytečný. Za celou dobu nemá čtenář skoro možnost mu porozumět. Vidíme jen, že je celý život manipulován Temným mužem, aby splnil svou úlohu ve velkých dějinách. Jinak je to takový obyčejný záporák záporný. Není na něm nic než ten osud. Rozuzlení navíc bylo takové "No tak jsme tady, tak se pobijeme, ať to máme z krku.", kdy autorka udělala to, na co jsme tak dlouho čekali. Podsunula záporákovi "falešnou" milenku, jejíž smrt Axise nerozhodila, tak jak Gorgael očekával, což mělo za následek jeho brzký a mrzký konec. Celkem chytrý plán, který nejspíš měla od začátku, takže jí nemohu dost dobře vytknout, že to udělala jen proto, že nevěděla, co s milostným trojúhelníkem.
To, že se z hlavních hrdinů stali bohové mi nijak zvlášť nevadí. Dávám přednost bezbožným světům, ale pokud někdo chce napsat cca 1000 stran o tom, jak se v jeho světě objevují bohové, proč ne. Lokální bohové, kteří jsou vlastně jen další magické bytosti (jak tu o sobě i sami říkají) a nejsou všemocní ani vševědoucí, mi jsou mnohdy sympatičtější než bohové, kteří jakoby všemocní jsou a někdy zasahují do životů lidí, ale většinu času ne, i když nemají na práci nic jiného. Řekla bych dokonce, že v tomto případě to ospravedlňuje, proč to mají hrdinové tak lehké a prč Azhure dostala ve 2. díle tolik věcí a schopností prostě jen proto, že je to ona. Pokud jste dlouho očekávaný bůh a vše je připraveno dlouho dopředu, nemůžete už pak nad svým osudem mít valnou moc. To je přeci jen lepší, než když se totéž děje jen obyčejným vyvoleným, kteří prostě jen jsou vyvolení, ale jinak úplně normální lidé. Normální vyvolený by se ke svým schopnostem měl přeci jen aspoň trochu propracovat, ale bůh podle mě nemusí. Jediný problém, který s tím mám, je, že kniha byla o to méně napínavá (tedy jestli v minulých dílech byl tu a tam aspoň trochu nejistý moment, tady už ne, byť se nás autorka snažila přesvědčit, že Axis by zvítězit nemusel a nemá své božství ještě jisté).
V 15 by se mi příběh možná líbil, ale ve 30 už nedokážu přimhouřit oko nad jeho roztahaností a popisností, zatímco dějové zvraty pokulhávají někde vzadu. První díl, ze kterého jsem přečetla jen kousek, mi při čtení zbylých dvou nijak nechyběl a nehodlám se k sérii vracet. Neplánuji číst ani další 3 díly (Sinner, Pilgrim, Crusader) o dětech hlavních hrdinů, zejména o Caelumovi. Autorčin styl mi nevyhovuje. Najdou se lepší fantasy série.