Populární knihy
Nové komentáře u knih Sara Douglass
Muž z hvězd
„K psaní komentáře jsem se, bohužel, dostala až skoro měsíc po přečtení, takže leccos už se mi povedlo zapomenout, zejména pak na co všechno jsem si při čtení stěžovala a kde je hranice mezi druhým a třetím dílem. Nakonec jsem totiž třetí díl četla bezprostředně po druhém. Teď koukám na svoje komentáře k prvním dvěma dílům a přemýšlím, co dodat. Stále si myslím, že množič gryfů byl v příběhu celkem zbytečný. Za celou dobu nemá čtenář skoro možnost mu porozumět. Vidíme jen, že je celý život manipulován Temným mužem, aby splnil svou úlohu ve velkých dějinách. Jinak je to takový obyčejný záporák záporný. Není na něm nic než ten osud. Rozuzlení navíc bylo takové "No tak jsme tady, tak se pobijeme, ať to máme z krku.", kdy autorka udělala to, na co jsme tak dlouho čekali. Podsunula záporákovi "falešnou" milenku, jejíž smrt Axise nerozhodila, tak jak Gorgael očekával, což mělo za následek jeho brzký a mrzký konec. Celkem chytrý plán, který nejspíš měla od začátku, takže jí nemohu dost dobře vytknout, že to udělala jen proto, že nevěděla, co s milostným trojúhelníkem.
To, že se z hlavních hrdinů stali bohové mi nijak zvlášť nevadí. Dávám přednost bezbožným světům, ale pokud někdo chce napsat cca 1000 stran o tom, jak se v jeho světě objevují bohové, proč ne. Lokální bohové, kteří jsou vlastně jen další magické bytosti (jak tu o sobě i sami říkají) a nejsou všemocní ani vševědoucí, mi jsou mnohdy sympatičtější než bohové, kteří jakoby všemocní jsou a někdy zasahují do životů lidí, ale většinu času ne, i když nemají na práci nic jiného. Řekla bych dokonce, že v tomto případě to ospravedlňuje, proč to mají hrdinové tak lehké a prč Azhure dostala ve 2. díle tolik věcí a schopností prostě jen proto, že je to ona. Pokud jste dlouho očekávaný bůh a vše je připraveno dlouho dopředu, nemůžete už pak nad svým osudem mít valnou moc. To je přeci jen lepší, než když se totéž děje jen obyčejným vyvoleným, kteří prostě jen jsou vyvolení, ale jinak úplně normální lidé. Normální vyvolený by se ke svým schopnostem měl přeci jen aspoň trochu propracovat, ale bůh podle mě nemusí. Jediný problém, který s tím mám, je, že kniha byla o to méně napínavá (tedy jestli v minulých dílech byl tu a tam aspoň trochu nejistý moment, tady už ne, byť se nás autorka snažila přesvědčit, že Axis by zvítězit nemusel a nemá své božství ještě jisté).
V 15 by se mi příběh možná líbil, ale ve 30 už nedokážu přimhouřit oko nad jeho roztahaností a popisností, zatímco dějové zvraty pokulhávají někde vzadu. První díl, ze kterého jsem přečetla jen kousek, mi při čtení zbylých dvou nijak nechyběl a nehodlám se k sérii vracet. Neplánuji číst ani další 3 díly (Sinner, Pilgrim, Crusader) o dětech hlavních hrdinů, zejména o Caelumovi. Autorčin styl mi nevyhovuje. Najdou se lepší fantasy série.“... celý text
— Zelený_Drak
Ikarijský zaklínač
„Plechová huba (automatické předčítání) mě přenesla i přes ty nejvleklejší a nejnudnější části této obludně dlouhé knihy a já jsem tak nakonec druhý díl přečetla celý. Nedočtený první díl mi při tom nijak nechyběl. Nevím, co psát, když Braenn už napsala vše podstatné.
Mně osobně úplně nevadí koncept vyvoleného, který má mnoho zvláštních schopností prostě jen tím, že se správně narodil, pokud i přes to zažívá aspoň nějaké obtíže (což tady je jen milostný trojúhelník, a to nevím, zda mi stačí). Ale úplně bych je nepotřebovala vidět omílané na takovém rozsahu. Azhure je jinak z postav jedna z nejlépe napsaných, ale bohužel, nakonec také jedná nesrozumitelně. Axis měl celou dobu možnost (nepříjemnou a nebezpečnou ale rychlou) odhalit pravdu o tom, kdo Azhure je, ale vybral si raději mučení těhotné ženy, která s ním čekala dvojčata a jen na naléhání někoho dalšího se rozhodl prověřit její mysl, než ji zabije. A představte si, Azhure si ho pak stejně chce vzít a Faraday stejně mrzí, že Axis touží víc po Azhure než po ní. Jako čtenář už si všiml, že Axis a jeho otec nejsou nejostřejší tužky v penále, ale to vysvětlení, které nakonec odhalili, se nabízelo a autorka v zájmu dramatu udělala ze svých hrdinů prostomyslné. Dámy, otočte se zády, posbírejte kouzelné artefakty a prchejte od Axise pryč. Jestliže jsem u prvního dílu napsala, že Faraday si měla najít někoho třetího a vykašlat se na oba bratry, tak teď píšu, že Faraday i Azhure by pořídily lépe, kdyby to daly dohromady spolu a šťastně odešly vychovávat děti někam do lesa, kam by svatí (nebo kdo) Axise nepustili. To by aspoň byl pořádný dějový zvrat a Axis by jen čučel na drát. Ostatní blbosti, jako tahání dítěte všude možně zimním terénem snad ani nepotřebují podrobnější komentář, není to jediná kniha napsaná ženou, podle které dítě matku nijak neomezuje a kojit může i na bojišti.
Nevím, zda se mi chce číst třetí díl, už teď je mi jasné, kdo jsou ti dva dosud neodhalení bohové. Vlastně jsem zvědavá jen na totožnost Temného muže (Vlčí hvězdy), protože množič gryfů (ať už mu tam konečně někdo pošle inspekci z KVS) byl zatím nejzbytečnější postava příběhu. Místo anti-vyvoleného by tam mohl být vcelku jakýkoliv velitel temných sil a přišli bychom jen o noční můry pár postav.“... celý text
— Zelený_Drak
Válečná sekera
„Nedočetla jsem. Přečetla jsem první osminu a poslední osminu, dohromady čtvrtinu knihy. Nemám dojem, že bych o něco zásadního přišla. Chci zkusit ještě druhý a případně i třetí díl, tak snad se chytím i bez čtení tří čtvrtin prvního. Dle hodnocení na DK (81 %) jsem čekala lepší fantasy. A ono nic.
Příběh je plný klišé. Motiv vyvolený versus strašlivé zlo by nevadil, ale zlo v podobě armády jakýchsi nelidí ze severu je docela ohrané (a bylo to ohrané i v roce 1995). Proroctví, milostný trojúhelník, vysoce postavený "anti-hrdina" na straně dobra, který se chová tak, že by ho příčetný král dávno postavení zbavil... No a navíc je to prvotina, takže vedle klišé tu máme i nevysvětlitelné chování postav. Třeba matka hlavního hrdiny se celé roky skrývá a skličuje ji žal nad ztrátou druhorozeného syna, přičemž po prvorozeném, který žije, zřejmě (lze-li soudit z konce knihy) ani nevzdechla. A jména ikarijců jsou (v originále) jak přezdívky z chatu.
Subjektivně: Borneheld a Axis mi přišli jako dosti podobní macho ***, Faraday si měla najít někoho lepšího.“... celý text
— Zelený_Drak
Válečná sekera
„Z fleku poviem, že celá trilógia je pre mňa typickým priemerproduktom ženského rukopisu. Tým nechcem nikoho uraziť, lebo aj baby vedia. Ale, tu sa dočkáte kopca nielen fantasyklišé, zbytočných vnútorných rozborov a podobného nešváru. Občas to síce naberie grády a nájde sa aj pár prekvapujúcich momentov, ale je to dosť málo na to, aby vám celá séria nejak zásadne uviazla v pamäti. Ku koncu tretej knihy som už gúľal očami ako Luis Armstrong na trúbke, keď mal sólo. No, nie práve od vytrženia ;))“... celý text
— špulo
Muž z hvězd
„Konec dobrý,všechno dobré.Pro mě to bylo celkem utrpení,popisování všeho,co šlo popsat,vzala jsem to hopem a četla nejvíc jen dialogy.Jsem ráda,že to mám za sebou a bohům žel,asi nejsem vyvolená,která by z toho byla úplně vydřená.“... celý text
— avalonek
Sara Douglass knihy
| 2009 |
 Muž z hvězd |
| 2008 | Válečná sekera |
| 2008 | Ikarijský zaklínač |
Douglass je 16x v oblíbených.