Pověsti z Orlických hor a Podorlicka

27.07.2016

Já chytrák jsem četla vnučkám pověsti z Orlických hor s tím, že alespoň budou vědět něco o svém kraji, kde žijí. Úžasná pověst o Ledříčkovi mě dostala k tomu, že holky seberou každou trávu, kterou ještě neznají s tím, že je to určitě bylina neviditelnosti a já z toho musím vařit čarovný lektvar ... naštěstí máme za oknem bylinky, takže z toho vařím pořád dokola mátový čaj . Děda u toho bručí - něco na téma naše babička uměla jediný kouzlo a to vyplácala na mně- ale holky pořád čekají a po každé snídani, kterou jsou u nás stojí u zrcadla a sledují, jestli jsou vidět . Na Zemskou bránu jezdíme pravidelně na výlet a přes Pašeráckou stezku - to je jediný kousek cesty v daleko-širokém okolí, kterou holky projdou potichu. A pod Ledříčkovou skálou - to je teprve oáza klidu. Pro dospělé asi žádná velká četba , ale dětem- obzvláště tem, kteří kopce a okolí znají je to fakt inspirativní.