Povídám, povídám neplechy
Ljuba Štíplová
Jednoduché rýmované verše, založené na jazykových hříčkách a veselých nesmyslech, přibližují charakteristické vlastnosti, projevy, tvary a barvy brouků, ptáků, ryb i větších zvířat a přitom evokují a karikují i nedobré lidské vlastnosti.
Přidat komentář
Úúúúžasná knížka, která mě dovedla na piedestal babičky se kterou se dajíbeztrestně dělat ty největší blbiny, které si dokáže dítě vymyslet - a ještě k tomu ve verších. Všem babičkám doporučuji. Maminky nemají čas, ale my si ho přeci na ty naše zlatíčka uděláme a vymyslíme nevymyslitelné věci , na které naše vnoučátka nezapomenou
Báječná knížka s krásnými a vtipnými básničkami pro děti. Kdyby už nic jiného paní Štíplová nenapsala, stejně by měla můj obdiv a poděkování.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1989 | Na rozkaz krále |
2004 | Byla jednou koťata |
1986 | 20 x Čtyřlístek |
1988 | Poklad kapitána Kida / Jak se chodí do pohádky |
1977 | Můj zálesácký zápisník |
Geniální! Leporelo je staré, ale pranic neztrácí na kvalitě.
Nad spoustou říkanek jsme se s Adélkou chechtaly, některé říkanky se hodí i na logopedická cvičení. Mě samotnou velmi bavilo předčítat, slova plynou v přirozeném a úderném rytmu, verše mají hlavu a patu. Ilustrace jsou báječné. Až je mi líto, že jsme leporelo objevily v prababiččině zaprášené knihovně až nyní. Takový poklad je záhodno mít ve vlastní knihovničce! :-)
Měl červotoč kolotoč,
už ho nemá. Kdo ví proč?
Kus ho snědl k snídani,
přál si dobré chutnání.
Kus ho snědl k obědu,
máčel si ho do medu.
Kus ho snědl k svačině,
smažil si ho na kmíně.
Zbytek snědl k večeři.
Ať tam jde, kdo nevěří,
že už nemá červotoč
vůbec žádný kolotoč,
zůstal mu jen drobeček -
a ten snědl dědeček.
Až vráňata budou velká,
musí umět říkat -er-,
proto vraní učitelka
kráká s nimi vpodvečer:
já rád játra,
ty rád játra,
starý havran kárá bratra,
že mu raroh
ukrad tvaroh,
sebral ho - a tradá za roh!
Zítra raroh za rohem
svrzne játra s tvarohem.
Malou včelku učitelka
učí zase říkat -zet-,
až ta včelka bude velká,
musí umět zabzučet:
za zelenou zídkou v zelí
zívá zrzek omrzelý.
Lezl Zuzce do zahrádky,
Zuzka zrzka hnala zpátky,
zasázela zimolez,
aby zrzek neprolez.
Na co zebra doma má
dvě tři trička s proužkama?
Když přebrodí někde říčku,
nechce běhat v mokrém tričku.
Na to zebra doma má
dvě tři trička s proužkama.
Na co zebra doma má
dva tři svetry s pruhama?
Když roztrhá jeden v křoví,
obleče si klidně nový.
Na to zebra doma má
dva tři svetry s pruhama.
Na co zebra doma má
pruhovaná pyžama?
Aby ani během spaní
neztratila pruhování.
Na to zebra doma má
pruhovaná pyžama.
Jeden sysel v Litomyšli
zdravil sysly:
„Ahoj, šyšli!
Já jšem, kluči, taky šyšel,
jenomže jšem pšišel ž Pyšel.“
Divili se všichni sysli:
„Co to plete za nesmysly?
Odkud říká, že to přišel?
A co je to vůbec - šyšel?“
„Šyšel -“
pravil krtek v díře,
„to je velmi vzácné zvíře,
které prý se ponejvíce
vyskytuje v Americe.“
„Třesky plesky!“
vrčel křeček,
třistaletý pradědeček.
„Bůhví, krtku, kdes to slyšel.
To je afrikánský šyšel!“
„Zeptejte se radši lišky,“
poradily syslům myšky.
A ta liška na to přišla:
„Je to sysel -
ale šišlá!“