Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
O pejskovi a kočičce série
< 1. díl >
Jak pejsek s kočičkou pekli dort, jak dělali dětem Mikuláše a čerta, jak zachraňovali odhozené hračky i spoustu dalších úsměvných vyprávění, najdou děti v této, dnes již klasické, knížce. Kultivovaný jazyk, spousta nápadů i zdařilé ilustrace autora řadí tuto knihu mezi nejlepší tituly literatury pro děti.
Přidat komentář
Karel Čapek je mým nejuznávanějším spisovatelem. Obdivuji jeho srozumitelný, laskavý a jednoduše nádherný sloh. Tuto knihu mi četli rodiče a já ji četla svým dětem. Doufám, že přinese spoustu radosti i dalším generacím.
Jedna z našich nejmilejších knih. Pohádky zná dcera slovo od slova zpaměti, dokáže sama převyprávět celé příběhy. Nikdy neomrzí!
Hodnotit knížku, které v sobě nese část národní identity je ošemetné. Příběhy jsou notoricky známé, k nim asi není moc co říkat. Takto zpětně oceňuji, že v příbězích vystupuje i sám autor, stejně jako u mého milovaného Pooha. Ten je však v mnoha ohledech drsnější a dospělejší.
Asi jedinou poznámku a mám a ta je stranou laskavosti. Příběhy, postavy a samotné vyprávění je psané opravdu laskavým jazykem pro malé čtenáře a nevím, zda dětské knížky už o laskavého ducha přišli, no musím přiznat, že tato ne a je jako pohlazení po srdíčku.
Knížka našeho mládí se moc líbila naší dcerce, humor p. Čapka je prostě neskutečný a baví mladé i staré.
U nás knížka o pejskovi a kočičce frčí, čtyřletá dcera v ní ráda listuje a příběhy "předčítá" panenkám. Milé, laskavé povídání se staromileckým nádechem.
V dětství se mi ta knížka moc líbila, teď jsem hodně zklamaná, prostě už jsem z pohádek vyrostla a radši na ně budu jen vzpomínat...
* Po spoustě let jsem vytáhla knížku z knihovny a dala ji našemu synovi do jeho knihovničky. Čteme si ji spolu moc rádi. Je úžasné, že se líbila jako dítěti mně, manželovi a teď i synovi. Tomu se říká nadčasová klasika. A navíc je to tak laskavé milé čtení, co pohladí po duši.
Niekoľko tých známejších príbehov baví aj pri opakovanom čítaní, ostatné však nezaujali a skôr nudili.
(SPOILER) Pozitivní způsob myšlení je dobrým darem dětem, prodlužuje kvalitu života. V příběhu prožíváme lásku, přátelství, tu správnou komunikaci, spolupráci, respekt k druhému, překonávání vlastního neúspěchu, nenechat se jím odradit od "obyčejných aktivit" běžného, všedního dne, radostí pěstování smyslu pro humor... je tam všechno krásné, co na každého čeká, každé nové ráno. Tak si ho užijte . Jukněne na stránky a začnou se dít věci .........
Dětská klasika. Je až s podivem, že i v současné době tyhle jednoduché příběhy stále baví. Ty notoricky známé jako o umývání podlahy nebo pečení dortu jsou absolutně boží. Nicméně ne úplně všechny kapitoly dosahují této kvality. Zejména ty, do kterých autor z nějakého důvodu zapsal sám sebe nebo, kde pejsek a kočička nebyli jednoznačně hlavními protagonisty děti ani mě úplně neoslovily. Myslím, že 4/5 této knize sedí docela dobře.
Tuhle knížku pro děti miluju i v dospělosti. Naprostá klasika, která se dobře čte, je milá a rozhodně jí doporučuju.
Kaťata, dort a mytí podlahy ok, ale zbytek je taaaak ukrutně nudnej, že radši dítěti existenci dalších příběhů tajím, abych je nemusela předčítat.
Jako malá jsem milovala Jak si pekli dort a Jak myli podlahu, hlavně jak jeden druhého drhli v neckách:)
Krásne príbehy, ktoré bavia aj môjho 2 ročného syna. V príbehoch je veľa dialógov, takže sa dajú so zmenou hlasu pútavo prečítať deťom. Jediná, ktorá sa mi veľmi nepácila bola tá o Vianociach.
Kniha je doplnená o pekné, hoci väčšinou len čiernobiele ilustrácie.
Štítky knihy
pohádky pro děti zfilmováno zvířátka čeští spisovatelé Josef Čapek autorské ilustrace klasická literaturaČást díla
Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo
Jak našli panenku, která tence plakala
Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen
Jak si pejsek roztrhl kaťata
Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort
Autorovy další knížky
1956 | Povídání o pejskovi a kočičce |
2004 | Ze života hmyzu |
1964 | Stín kapradiny |
1997 | Kulhavý poutník |
1990 | Proč nejsem komunistou |
Komentovat zrovna tuhle knihu je asi zbytečné. Kdysi mi ji četla babička, potom já mladší sestře, teď naposledy dceři a skoro bych se vsadila, že ji jednou budu číst vnoučatům.
A aktuálně se mi dokonce hodí do čtenářské výzvy: Kniha, jejíž hlavní postava je milovníkem koček. To Pejsek je, ne? :)