Povídky aneb Nechci slevu zadarmo!
Miloslav Šimek , Jiří Grossmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161674/bmid_povidky-aneb-nechci-slevu-zadarmo-w4U-161674.jpg
5
584
584
Kapitoly: 1. Jak jsme psali povídky 2. Povídky z knihy Besídka zvláštní školy 3. Povídky z knihy Návštěva cirkusu 4. Jak jsme přechovávali bělogvardějce a jiné povídky 5. Až přijde Komenská 6. Epilog
Přidat komentář
Dnes už legendární dvojice Šimek a Grossmann a další várka jejich perfektních humorných povídek psaných krásným vytříbeným jazykem, které dovedou čtenáře zaručeně pobavit. Řada trefných hlášek z této knížky už postupem času "zlidověla" :-) Velmi zábavné čtení, které mohu jen doporučit.
Povídky jsou geniální - i pro mladou ženu 21. století. Jazyk, nečekaná pointa, nadčasovost, vtip.
Dělají si autoři legraci ze spodiny a jejich způsobu života nebo z horních deseti tisíc a jejich přezíravosti? Kdo ví...
Ovšem kniha má zásadní nevýhodu - povídky jsou dost na jedno brdo a mohlo by jich být o polovinu méně.
Knihu je třeba vnímat v kontextu doby, kdy byla psána. Jak jazyk, tak mnohé souvislosti současnému čtenáři moc neřeknou. Ve své době se ale jednalo o naprosto geniální počin a i s odstupem přináší zábavu.
Mnohé věty se staly legendami, aniž by citující tušili, odkud se vzaly.
Za mně top je Až přijde Komenská.
Čteno před mnoha lety. Hlášky neskutečný, kolikrát se mi stávalo, že jsem knížku musel odložit a hlasitě se smát. Prostě topovka českého humoru.
,,To je město piva, děti moje."
,, Já se jenom vznáším, špitla Jóža a stiskla mi ruku silou dělníka z pily."
a další a další hlášky, které dodnes úplně zlidověly.
Podívky Šimka a Grossmanna měli rádi mí rodiče a já se pouze počátkem 90. let nachomýtla na nějaké Šimkovo představení (s rodiči) a poslouchala doma tyto povídky na audiokazetě. Musím přiznat, že jsem tehdy většinu vtipů a většinu situačního humoru nechápala. Byla jsem na to malá. Knihu jsem si teď přečetla kvůli dořešení staré čtenářské výzvy z roku 2016 (téma Kniha povídek). A zase většinu vtipů prostě nějak nepobírám. Nejspíš protože jsem tu dobu nezažila. A navíc mi spíš většina humoru přijde taková hořkosladká až k pláči. Ale nad povídkou "Mé příhody z dětství" jsem se párkrát uchechtla a tu jsem jako jednu z mála i v dětství plně chápala. A ještě tu o klobouku. Bylo zajímavé si díky čtenářské výzvě nostalgicky zavzpomínat na takovou věc, jakou byla audiokazeta povídek z 90. let (a navíc mě překvapilo, že příběhů je v knize více a jsou někdy rozsáhlejší, než na té tehdejší audiokazetě).
Povídky Šimka a Grosmana jsou jednoduše legendární. Již za mých mladých let mi je pouštěl děda, při dospívání jsem je poslouchal už sám a teď jsem se dostal i ke knížce. Většinu z nich jsem znal nazpaměť a při čtení mi v uších znělo Slávkův hlas, jímž nenapodobitelně dané povídky četl. Překvapilo mě, že v povídkách jsou často oproti mluvené podobě často změny a některé povídky byly kráceny či spojeny dvě do jedné. Všechny povídky jsou, i přes agitku v části "Jak jsme přechovávali bělogvardějce", opravdu povedené. Jsou opravdu zábavné, čtou se jedna radost po většinu čtení jsem se neubránil úsměvům. Docela milým překvapením byla i hra "Až přijde Komenská", kterou jsem neznal a jíž jsem se trošku bál. Nakonec mě moc bavila i ta.
Tohle prostě nemůže být nic jiného než 5/5. 100% Doporučuji!
(SPOILER)
Tohle je 5* z nostalgie. Š+G znám nazpaměť od útlého dětství, knížka patřila k mým nejmilejším přírůstkům naší venkovské knihovny a od nějakých, řekněme devíti let, jsem jí přečetl třeba dvacetkrát. Kromě toho jsem jeden čas sbíral cokoli Š+G zanechali v audio podobě, šíleně prostříhanými vinyly počínaje (dneska s odstupem času tehdejší cenzory chápu, některé věci aby mohli vydat, musely přijít na řadu nůžky.), Pupakem a Besidkami konče.
Ruku na srdce, povídky mají velmi proměnlivou kvalitu, jedno je ale spojuje. Perfektní cit pro jazyk, pointy (možná někdy trochu kostrbaté) a humor, mnohdy velmi černý. Bylo vidět, že je psali mladí kluci (Grossmann umřel ve třiceti letech) s láskou k češtině a nenávistí k hlouposti, omezenosti a vládnoucí garnituře.
Jako děcko jsem nejvíc oceňoval takové ty "Dada" povídky ze školního prostředí, plné hlášek a trefně vypozorovaných situací (výchovný koncert, branné cvičení, pozemky, doktor Zelí a jeho výlet do Zoo a pod.), už v raném věku mi ale přišlo divné, že se školní výlet v Plzni má zabývat švestkami a jejich proměnou v alkohol, tady jich zase tolik neroste. (Z téhle povídky si ale beru často větu "Jak můžete sedět celý den v hospodě když venku tak krásně prší")
Někde jsou to vysloveně karikatury - Quido shání nevěstu, Výlet do hor, Můj první klobouk (chlapec co zabránil vlastní hlavou vlakovému neštěstí a od té doby má hlavu ve tvaru elipsy, takže mu žádný klobouk nepadne, desim se dne kdy to dá někdo zpracovat ChatGTP)...
Některé jsou vysloveně satirické, až mi není jasné, jakto, že tehdy vyšly ("Kosmonaut, to bys zapsal, viď, Paďoure..")
Jak se říká, že stará láska nerezaví, v tomhle případě to naprosto funguje. Četl jsem povídky asi po patnácti letech a bavil jsem se královsky. A zároveň mi bylo trochu smutno nad osudem téhle geniální dvojice, protože po tom, co Jirka odešel, Slávek už nikdy nebyl jako dřív. Proměnil se v přísného učitele (prý mu dokonce přezdívali Medvedar) a i když se Sobotou a Nárožným, později pak s Krampolem nebo Klukovou či Bubílkovou udělal ještě spoustu srandy, už to bylo jiné, chyběla tam ta klukovská odvaha napsat cokoli, třeba o tom jak ve vinohradském činžáku vykrmovali prase.
V první polovině jsem se dobře bavila, ale dál už na mě z dobových reálií začaly padat chmury, tak jsem ji odložila.
Humor Šimka a Grossmanna je něco, co mne prostě baví. A u této knihy jsem se bavila hodně. Byť jsou povídky již staršího data a svým humorným laděním v sobě reflektují dobu, kterou jsem už sama nezažila, přesto ta absurdita, kam to páni autoři záměrně ženou, dokáže pobavit i dnes.
Některé povídky jsem znala již dříve (něco mám vyposlechnuto), něco pro mne bylo nové. A jak ráda jsem se s tím novým seznámila! Přiznám se, některé povídky mi třeba tolik nesedly, nebo jsem nerozuměla na 100 % tomu kontextu, kterému se autoři svým textem vysmívají, ale to je můj problém. Nicméně proto ty 4 hvězdy místo plného počtu.
Potěšila mne i přiložená filmová povídka Až přijde Komenská, která groteskností a absurdním humorem vysloveně překypuje, že bych zrovna tohle chtěla vidět někým zahrané.
Pokud máte rádi (politickou) satiru a/nebo je vám blízký humor pánů Šimka a Grossmanna, tohle určitě mohu doporučit.
Návrat díky čtenářské výzvě do mého mládí velmi inteligentní humor stále až na pár povídek stále pobaví
Mé vyšší dětství, rané mládí, kdy jsem je dokola poslouchala u babičky o prázdninách. Humor. Potěšení, když jsem zjistila, že mým dcerám nejsou cizí.
Nazpaměť. Znám tu knihu nazpaměť!
Popravdě neznám žádnou jinou českou knihu s takovou hustotou humoru, navíc pěkně ulítlého.
Koupila jsem si hned první vydání (a že jich pak ještě bylo!!), a to bez jakéhokoliv listování a rozmýšlení, hned po objevení ve výloze. Zeptala jsem se na cenu, dověděla se, že 60 Kč, chvíli jsem se dusila smíchy (samozřejmě mi totiž hned v mysli naskočila slova z povídky „Můj první mejdan“ o tom, že základ je šedesát…), ani jsem nedala knížku do tašky a otevřela jsem si ji okamžitě, jen co jsem vyšla na ulici. Málo chybělo a byla bych ji četla za chůze. Hlavně to, co do té doby bylo neznámé.
Potěšily mě i obrázky, dobře se stylem povídek ladící. A také to, že byl zařazen i dosud nevydaný scénář jejich zamýšleného filmu. Jako pamětník vím, že výsledek by byl ještě o mnoho lepší než hrubá představa zaznamenaná na papíře. Totéž platí i pro dialogy. Ty z knih jsou chudší oproti televizním a hlavně proti těm, které vyšly na LP deskách a na CD. Ale to je asi zbytečné tady říkat, viďte, to prostě my všichni starší pamatujeme a od nás to vědí i mladí. Nebo si udělají vlastní zkušenost, tak jak se dá vyčíst i tady na DK. Mám z toho radost : o)
Důvěrně známé povídky, po dlouhé době znovu oprášené a čtené s pocitem, že jsem na střední škole, maminka ještě žije a smějeme se jako blázni, když se na ně díváme v televizi. Tehdy jsem je písemně nesehnala. Teď jsem je chtěla číst dceři, ale ona jim nerozumí... Přesto je to pro mne nejhumornější kniha, kterou prostě potřebuju.
Preco zrazu citam stare knihy co som uz cital?? Tak vam to poviem. Zdrbala sa mi doma knihovnicka. Odlomila sa od kolickov pretazena jedna polica a uz to slo dolu jak domino. A odlomila sa ta horna, takze drb-drb-drb-drb. Uprostred noci. Lacna pilina, nie masiv. Aj nabuduce nakupim so zlavou v Kike :) Toť, taký veľký oný čo nemám! A ze vyrobene v Nemecku. Tak neviem ci si tam niekto kupi nabytok co nechtom mozete piliny vymrvit z dosak.
No ale teda, vsetko vypratat, poodkladat docasne kde sa da, a zrazu som mal v rukach knihy co cele roky uz boli zabudnute. Na druhy den pilenie, vrtanie, spevnovanie, aspon provizorne dokopy kym kupim daco solidnejsie. Bo chodim po izbe len pomedzi kominky knih ako po slepacej farme kde nechcete poslapat kurence. A tak som si bokom k posteli daval knihy "Ej toto by som si aj znova prelistoval."
Jaj a mimochodom, poviedky su skvele ci uz ich pocuvate ci citate, legendarne texty ktore sme pocuvali uz z LP-cok Supraphonu. Daco uz aj spamati poznate. Aspon mi to spravilo po tej havarii naladu.
Kniha mě velmi pobavila a dobře se četla. Ilustrace byly jednoduché ale dodávaly příběhu na humornosti.
Čtení této povídkové sbírky mi připomnělo staré silvestry s rodiči. Večer se usedalo k celovečerním zábavným estrádám, které byly nabité scénkami a vystoupeními. A nasmáli jsme se opravdu až do očekáváné půlnoci. Dokonce některé z nich uváděl sám pan Šimek v kombinaci s paní Bubílkovou. Místo toho nám teď servírují sestříhané reprízy ubohých šou, kde je účelem být co největší exot.
Takže komu se stejně jako mně zasteskne po tomto starém skvělém humoru, přečtěte si tuto sbírku. Já se u ní královsky bavila, až mi tekly slzy.