Povídky III
Anton Pavlovič Čechov
Třetí svazek spisů obsahuje povídky z období rozkvětu Čechovova talentu (léta 1887–89), kdy vnější, bezstarostný humor zábavného vypravěče Antoši Čechonte ustupuje a podřizuje se uměleckému záměru „vyjádřit život v celé jeho složitosti, v plném bohatství barev a motivů“. V některých povídkách vrací se spisovatel ještě k lehkému humoru a satiře (Švec a zlý duch, Chlapci a j.), většinou píše však již „povídky s filosofickým, psychologickým a uměleckým obsahem, kde se splétá tragično s komičnem, kde nás všechno nutí zamyslet se nad životem, nad lidmi, nad sebou samým“. (V. Jermilov). – Obs.: Svatba, Uprchlík, Úkol, Starý dům, Studená krev, Pohroma, Polibek, Chlapci, Kaštanka, Vyprávění paní N.N., Bez nadpisu, Spát, jen spát ... , Step, Nepříjemnost, Krasavice, Jmeniny, Záchvat, Švec a zlý duch, Sázka, Kněžna, Nudná historie.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1976 |  O lásce |
| 1933 | Pavilon číslo 6 |
| 2008 |  Povídky (6 povídek) |
| 1962 | Okamžiky |
| 2002 | Ivanov |
Nejlepší povídky tohoto svazku patří k opravdovým klenotům svým ponorem do hlubin lidské duše, do psychiky, emocí, pocitů, vztahů. Mimořádně silný cit pro přírodu. Dokonalost. Komentuji jen výběrově:
Starý dům - totální deprese. Starý dům se musí zbořit, protože je příliš zchátralý. Ale co s osudy lidí, jež zde žili?
Studená krev - Kupec Malachin se synem Jašou vezou do Moskvy voly na prodej. Úplatky, šlendrián, chlast.
Polibek - prvotřídní psychologická studie až maupassantovské hloubky. Dokonalost je nejen ve schopnosti přiblížit vnitřní svět hrdiny, ale i v popisu krajiny, vůní, barev, teploty, světla a tmy - to vše dohromady tvoří jedinečný celek.
Vyprávění paní N.N. - skvostná miniatura zachycující, co je a co není důležité. A že šanci milovat lze propást...
Bez nadpisu - anekdota o svůdnosti hlasu převorova...
Spát, jen spát - brilantně napsaná povídka pojednávající o nezbytnosti spánku.
Step - patří k vrcholům literárního mistrovství. Atmosféra stepi propojená s lidskou duší - naprosto dokonalé. Portréty jednotlivých postav jsou skvěle vykreslené několika slovy a situacemi. Příchod zamilovaného mladíka ze stepi a vliv, jaký měla jeho přítomnost na povrchního Dymova, je vylíčen velmi působivě. Jazyk je tak dobrý, že se až nechce číst dál, aby se to nerozplynulo.
Nepříjemnost - velmi povedený portrét člověka vyhořelého. Vnitřní svět mistrovsky charakterizován, chápeme velmi dobře, co nebohý doktor prožívá, a proč dělá a říká, co nechce.
Jmeniny - tíživá atmosféra a hluboký psychologický ponor do stavu těhotné mladé ženy i jejího manžela. Masky, předstírání, neschopnost být pravdivý. Závěrečná slova Petra Dymitriče, poprvé autentická a upřímná, ovšem pronesená pozdě: "Proč jsme jen neopatrovali naše dítě?"
Kněžna - absolutně dokonalá studie sebeklamu. Neschopnost přijmout pravdu o sobě je charakterová vada.
Nudná historie - introspekce do prožívání váženého profesora, jehož život se chýlí ke konci. Nemilosrdná analýza sebe, svých pocitů, myšlenek, ale i lidí okolo. Vše, co mělo dosud váhu, se stává zbytečným. Chybí smysl života, přesah. "Přemýšlím, dlouho přemýšlím, ale nic už nemohu vymyslet. A kdybych sebevíce přemýšlel a kdyby se mé myšlenky rozbíhaly všemi směry, vím jasně, že v mých přáních chybí cosi podstatného, cosi velmi důležitého. V mém vášnivém zaujetí pro vědu, v mé touze po životě, v tomto sedění na cizí posteli i v úsilí poznat sebe sama, ve všech myšlenkách, citech i pojmech, které si o všem vytvářím, chybí cosi obecného, co by všechno spojovalo v jeden celek. Každý cit a každá myšlenka žije ve mně odděleně a ve všem tom, co soudím o vědě, o divadle, o literatuře i o žácích, ve všech obrazech, které si kreslí má obrazotvornost, ani nejdovednější analytik by nenašel to, čemu se říká obecná idea nebo Bůh živého člověka. A když toto není, nic není."