Povídky malostranské
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299705/bmid_povidky-malostranske-s5w-299705.png
3
2928
2928
Jednotlivé povídky původně vycházely v časopisech Lumír, Květy aj. Jako ucelený soubor byly vydány v roce 1877. Náměty k povídkám Neruda čerpal ze vzpomínek, kdy žil na Malé Straně v Ostruhové ulici v domě U Dvou Slunců (Nerudova). Povídky jsou napsány realisticky a čtivě i pro dnešní čtenáře. Při jejich čtení má čtenář jedinečnou možnost nahlédnout nejen do života obyvatel města v 19. stol. ale poznat i město samo, projít se malostranskými uličkami a vnímat nezaměnitelnou atmosféru tehdejší Prahy.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím naprosto s uživatelem Saturnia, který napsal komentář 20.09.2024.
Tato kniha se mi četla naprosto pohodlně. Já bych to ze svého úhlu pohledu popsal jako takovou "oddechovou" knihu. Velmi příjemné prostředí, postavy, i téma. I když nějaké povídky zasahují do "těžších" témat si stojím stále za svým názorem. Vřele tuto knihu doporučuji.
Tato kniha pro mě byla velkým překvapením, moc se mi zalíbila. Některé povídky byly lepší, než jiné, ale líbily se mi všechny.
Skvěle se četla a zastaralá slova byla vzadu hezky vysvětlena.
Knihu bych doporučila k maturitní četbě, převážně těm, kterým nevadí číst "delší" knihy.
Vlastně ani netuším, proč má kniha tak hrozné hodnocení? Že by jen kvůli tomu, že je to povinná četba?
Sama jsem se knize několik let bránila, avšak musím přiznat, že se mi vlastně líbila!
Pro upřesnění toho, jak se dříve žilo v Praze, je to super. Nálada, popis postav, historky. Povídky někdy smutné, jindy vtipné. Prostě Malostranské povídky. :)
Nemyslím, že se lidi musejí s obavami pouštět do knihy, ona se vlastně čte hezky. :)
Dokonce jsem si musela googlit pár slovních spojení, a to se mi taky líbilo!
Víte třeba, kolik je "dvěmecítma"? A jak to hezky zní, co!? :)
"Jsem přece už dost stár, abych nebyl už dost hlup."
"Zdá se mně, že puknu, jak tloustnu," praví, "musím buď k doktorovi, nebo k babičce!"
.."beztoho leností až smrdí."
Kniha obsahující dvě delší a pár kratších povídek z života obyčejných lidí. Kniha se mi četla vcelku dobře i přes můj nižší věk. Navíc se mi líbí, jak povedeně jsou zde vykresleny jak kladné tak záporné lidské vlastnosti.
Nechápu že tohle mají děcka jako povinnou četbu, ano chápu je to Neruda, ale kniha se mi četla strašně špatně... takže to není opravdu pro každého a rozhodně bych to nedávala k maturitě.
Kdysi jsem četla jako povinnou školní četbu. Přečíst jsem musela, měla jsem napsat referát. Měla jsem pocit, že to je za trest. Po letech jsem se ke knize vrátila, některé knihy oceníte až v dospělosti. Mám stejný pocit. Tohle opravdu není pro mě. I když chápu, že si svoje čtenáře našla.
Chápu, že nám viděno dnešníma očima může kniha připadat nudná, ale opravdu není. Mrazí mě z toho realistického vykreslení povah lidí tehdejšího maloměsta, kterým Malá Strana byla. Jak pomluva zničí tolik dobrých lidí (pan Vojtíšek, pan Vorel...). Aktuální neustále.
Některé povídky byly lepší, jiné horší, ale celkově lze pochopit, proč jde o jedno z nejznámějších děl naší literární historie. Neruda tu totiž na relativně krátkém prostoru popisuje náturu obyvatel specifické části Prahy, jejich charaktery a také to, co je spojuje a co je rozděluje. Některé povídky byly čtivé, jiné byly méně čtivé, ale celkově podávají nezaměnitelný obraz o Malé Straně, což se Nerudovi podařilo skutečně dokonale.
Když se řekne jméno Jan Neruda, komu se nevybaví Povídky Malostranské?
Kdysi jako dítěti školou povinnému se mi moc líbilo seriálové zpracování Přivedla žebráka na mizinu. Bylo to takové lidské, upřímné a smutné...
A až teď, s odstupem času a odpoután od povinné četby se k těmto knihám vracím a konečně je mohu řádně ocenit, jelikož si je čtu ze svobodné vůle.
Povídky Malostranské jsou pěkné dílo. Musím ovšem podotknout, že kvalita jednotných povídek se značně liší. U všech však musím ocenit nádhernou češtinu, kterou jsou psány.
Přivedla žebráka na mizinu, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, Pan Ryšánek a pan Schlegl a Hastrman jsou dle mého subjektivního úsudku nejzdařilejší a jsou to opravdové klenoty české literatury. Některé, např. Mše Svatováclavská mají své kouzlo a některé, např. U tří lilií mě naprosto nezaujaly a jejich dočítání bylo značně zdlouhavé.
Pokud všechny povídky zprůměruji do jednoho souhrnného hodnocení, jsou to právě čtyři hvězdičky. 75% K těm nejzdařilejším povídkám se rád zase někdy vrátím.
Ono ako ktorá. Ako u všetkých poviedkových zbierok, aj tu platí, že niektorá poviedka je lepšia (a v Nerudovom prípade aj známejšia) než iná. Preto priemerne dohromady hodnotím na 3 hviezdičky, lebo sú tu poviedky za 5 hviezdičiek, no i také, ktoré by som radšej preskočila. Ako sa však už budem opakovať, to si z úcty k autorovi nedovolím.
Celkově mě dílo nenadchlo. Ale mám moc ráda smutnou povídku Přivedla žebráka na mizinu, tu jedinou bych hodnotila 5*.
Nemůžu to úplně hodnotit, protze jsem četl jen dvě povídky, ale jakej to má na mě dojem po těch dvou povídkách je ten, že se to čte poměrně hodně dobře, ale je tam dost popisování. Taky co je dobrý, že se to odehrává v prostředí které známe.
Povinná četba základní i střední školy. Úžasné panoptikum bizardních svérázných postaviček plných lásky, zášti, závisti...
povídky malostranské jsem četla jako jednu z knih k maturitě a možná se k nim vrátím :D
7/10
Povídky malostranské Jana Nerudy jsou souborem povídek, které zachycují život na Malé Straně v Praze v 19. století. Neruda s humorem vypráví osudy maloměstských figurek a vykresluje atmosféru tehdejší doby.
Povídky jsou krátké a lehce se čtou. Neruda používá živý jazyk plný hovorových výrazů a mouder. Díky tomu se povídky čtou plynule a zábavně.
Z nejznámějších povídek bych uvedl v tomto díle povídky Doktor Kazisvět, Hastrman a Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku. V těchto povídkách Neruda s nadsázkou a humorem líčí lidské slabosti a neřesti.
Povídky malostranské jsou klasickým dílem české literatury, které si získalo srdce mnoha čtenářů. Jsou to příjemné a zábavné povídky, které vám přiblíží život v Praze v 19. století.
Povídky malostranské jsem četla už několikrát. I když povídky jinak moc nečtu, oduševnělé malostranské postavičky si občas musím připomenout. Vzhledem ke stáří knihy se text již obtížněji čte, ale dávka nostalgie a poezie která z ní přímo vyzařuje tento nedostatek bohatě vyváží.
Některé povídky jsem četla na gymplu a pak v průběhu času, tentokrát jsem ji dočetla. Nejvíc se mi líbil Týden v tichém domě, protože jsem ho poprvé viděla u babičky a dědy. Ráda se na něj podívám vždy, když tento starý film dávají v tv.
Přečteno v mládí, v rámci povinné četby. Možná více než kniha se mi líbilo televizní zpracování povídek - tehdejší Čs. televize.
Děkuji štěstěně, že jsem si vybral začít nejprve krátkými povídkami a ty delší, Figurky a novelu Týden v Tichém domě nechat až na konec. A doporučil bych to každému, kdo se odhodlá tuto kultovní školní povinnočetbovku číst. Neruda byl mistrem krátkých žánrů, tak jak si za ta dlouhá léta působení v novinách, kde je rozsah textu omezený, zvykl. V tom je opravdu dobrý, rozvést jednu, dvě postavičky, napsat o nich prostý, ale čtivý příběh, zasadit je do kontextu určitého místa, zde Malé Strany, vystihnout atmosféru. Jakmile se ale pustí do něčeho rozsáhlejšího, vyraší mu z jeho setby suchopár. Postavy jsou náhle mnohem plošší, psychologicky nevěrohodnější, vlastně se stávají jen schématickými figurkami. Dle jeho víry, že budoucnost literatury je v čistém realismu každodenního života, skočí do popisu jednoho týdenního úseku, neohraničeného však ani počátku, ani na konci a kde se neděje nic jiného, než co se děje v jakémkoliv jiném domě. V takovém úmorném realismu by stačilo napsat jeden rozsáhlý román a tím by literatura končila, protože by obsahoval všechno a jakýkoliv další by byl jen jeho opakováním. Ještě, že Neruda nebyl dobrým prorokem a literatura se vydala jinými cestami.
Bez těchto dvou textů by si Povídky malostranské, dle mého, zasloužily plný počet. Zvlášť oceňuji Nerudův poměrně moderní smysl pro humor.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Posloucháno jako audiokniha. Načtení bylo mistrovské, takže jsem si povídky užila. Kdybych ale měla povídky číst sama, nejsem si jistá, jak by to dopadlo. Četlo by se mi to pravděpodobně těžko a bojovala bych s jazykem, který pomalu zastarává. Prokreslení postav a schopnost navodit atmosféru je ovšem stále mistrovská, čtenář/posluchač má pocit jako by se ocitl v uličkách malé strany, obzvlášť pokud ji jen trochu zná, nebo ho vtáhne temná až horová atmosféra. Neruda byl opravdový mistr, navíc často i vtipný.